Antifragilita – Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Proč je městský stát lepší než stát národní? Proč mít připravenu výpověď ještě předtím, než nastoupíte na nové místo? A proč znamenalo ztroskotání Titanicu spíše záchranu než ztrátu lidských životů? Nejnovější kniha amerického akademika a investičního poradce Nassima Nicholase Taleba klade, jak je u autora zvykem, řadu provokativních otázek, především ale opět dochází k závěrům, které mohou bez nadsázky změnit náš život. Základní myšlenky svých předešlých knih Černá labuť a Zrádná nahodilost – tedy především to, jak podstatnou roli hrají v našem životě nepředvídatelné události, nahodilost a štěstí – rozvíjí autor poukazem na potenciálně pozitivní roli neurčitosti, chaosu a volatility, jevů, kterých se instinktivně spíše obáváme. Paradoxně právě z nich můžeme podle autora těžit a dosáhnout tak nejen odolnosti, ale i „antifragility“ – tak jako pevnost našich kostí vzrůstá tehdy, jsou-li namáhány. Dokážeme-li to, budeme schopni úspěšně čelit i dnešnímu nejistému a překotně se měnícímu světu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/227422/antifragilita-jak-tezit-z-nahodilos-227422.jpg 4.239
Žánr:
Literatura světová, Literatura naučná, Věda

Vydáno: , Paseka
Originální název:

Antifragile: Things That Gain from Disorder, 2012


více info...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Antifragilita – Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu

Leiko
26. února

S Antifragilitou je to těžké. Na jednu stranu přiznávám, že to je zajímavá a cenná problematika. Taková, která mi dovedla vysvětlit spoustu věcí se kterými se potýkám na volné noze i v oblasti investování.

Na druhou stranu, asi mám problém s Talebem. Autor je určitě nesmírně vzdělaný, inteligentní a má obrovský rozsah se kterým má jedinec problém se měřit. Vadí mi tu však cosi na jeho lidské stránce a to je touha jít za každou cenu do konfliktu, označovat lidi kolem sebe jako podřadné teoretiky, akademiky a fragilisty. Což mi přijde za hranou od člověka, který napsal knihu o tom, jak těžit z nahodilosti bez jediného příkladu z praxe. Tolik ke kritice akademiků...

Celou dobu jsem proto váhal nad tím, proč je kniha tak dlouhá, protože v rozsahu navíc nejsou žádná závažná zjištění. Rozhodně to není kniha, která by tak zajímavé téma popularizovala mase lidí a jednoduše jim předvedla jak některé důležité myšlenky přenést do praxe. Dospěl jsem k názoru, že je za tím autorovo ego, chuť oslnit svými znalostmi a možná si i na stránkách řešit řadu svých osobních problémů.

Takže čtení Taleba bylo 30 stránek naprosto zbytečné vaty a pak jedna perla, která stála za zapsání.

Zknihydohlavy
08. února

Antifragile (v češtině Antifragilita) je druhá kniha, kterou jsem přečetl od Nassima Taleba. Knihy ze série Incerto jsem nezačal číst chronologicky, jak byly napsané. Ne že by to nějak vadilo, ostatně jak Taleb sám při několika příležitostech poukázal, jeho knihy jsou poskládané fraktálně. Jednotlivé části tak není třeba číst chronologicky po sobě. Nejen, že jsem si už na Talebův styl dostatečně zvykl, ale naopak mi nyní připadá i celkem zábavný. Jakkoliv se může zdát, že Taleb je namyšlený a arogantní, věřím tomu, že tímto způsobem není možné obsáhnout celou jeho osobnost. Viděl jsem s ním různé rozhovory, ve kterých jeho vystupování silně kontrastovalo s očekáváním na základě jeho knih.

Podobně jako u knihy Nasadit vlastní kůži, nelze ani zde jednoduše shrnout obsah knihy v několika málo větách či odstavcích. Naštěstí to není dané tím, že mi uniká nějaké základní pochopení základních myšlenek v knize, ale čistě proto, jak ostatně Taleb sám uvedl, že není jeho záměrem, aby bylo možné knihu tímto způsobem shrnout. S ohledem na to se místo všeobjímajícího souhrnu zaměřím na nějaké klíčové myšlenky, které jsem si z knihy odnesl, a to i přesto, že Antifragilita rozhodně vyžaduje více než jedno přečtení.

Antifragilita je opak fragility či křehkosti (přičemž „robustnost“ je prostřední článek triády fragilní-robustní-antifragilní). Antifragilita je vlastnost hmoty, která může být popsána jako cokoliv, co získává prospěch z neuspořádanosti, volatility a nepředvídatelnosti.

Koncept antifragility může být aplikován v řadě různých oblastí – např. v ekonomii, na zdraví a v medicíně, morální filozofii atd. Taleb dokonce tvrdí, že koncept antifragility není možné uvažovat odděleně od morálky. V tomto ohledu kniha úzce navazuje na knihu Nasadit vlastní kůži, další část Incerta, ve které se autor tomuto tématu věnuje blíže.


arno
09.07.2020

Upřímně nerozumím, proč se kolem knihy nadělalo tolik povyku. Plně uznávám, že si kniha jistě najde své čtenáře. Stejně tak nepopírám, že je autor velice vzdělaný člověk s mnohými zkušenostmi.

Ale kategorizovat tuto knihu do vědeckých knih mi přijde přehnané. Jedná se o ukázkový prototyp "chytré knížky". Autor chodí po povrchu v několika absolutně spolu nesouvisejících odvětvích. Čekal jsem knihu plnou poznání souvislostí napříč obory, místo toho jsem se dočkal výplňového balastu, shrnování prostých faktů, neustálého remcání - kdo je hloupý, co je špatně, ale abych se jako čtenář dočkal alespoň návrhů, jak některé problémy vyřešit, to bylo jen velmi zřídka. Navzdory zkušenostem z praxe je z autorova stylu cítit akademický marasmus ve stylu neotřesitelného vědění, přesně toho, jaké na začátku knihy kritizoval. Zkoumání nezáživných faktů, které jsou dále vědecky rozváděny je bohužel také celkem časté. Myšleno stejně jako kdybych popsal 20 A5 textu o mém plotě, ke kterému bych vymyslel 20 vzletně znějících pojmů, aby si měl čtenář co pamatovat a v případě, že bychom se někdy náhodou potkali a já se ho na tyto pojmy zeptal, ho mohl označit za hloupého, že si je nepamatuje. Autor alespoň dokáže zaujmout záživnou formou psaní, ale bohužel si pravděpodobně už žádnou jinou knihu od tohoto autora nekoupím. :/

primavit
02.01.2020

Za mě Taleb super :-) Třeba začnu postupně i víc chápat co píše.

VladimirTetur
10.08.2017

Konečně šel Nassim trošku do detailů o s obě samém, a rozepsal se i o tom, co jej formovalo, co má rád a s čím se potýká když zrovna intelektuálně nebombarduje intelektuálně onanujicí profesory a "experty". Už to není jen rigorózní vysmívání se pokryteckým tlachalům, ale i praktický průvodce životem na úrovni vysoko nade všemi. S ním bych si rád sedl na večerní skleničku vína a půlku kvalitního tripu.

JiříŠkorpík
19.12.2016

Přísloví "Co tě nezabije, to tě posílí." rozvedeno do těžko stravitelných několika set stran. S tímto příslovím má snad každý vlastní zkušenost, ale autor nám předkládá ty své objevitelským stylem optikou úspěšného, slavného a bohatého američana pohybující se v prostředí Wall streetu. Definice nových pojmů jsou podle mě zbytečné a nepřehledné, protože se dostáváme od obecné roviny mezi těžko popsatelné mantinely.

rossx
03.08.2016

Všechny tři knihy jsou si podobné. Inteligentní čtení, zajímavé myšlenky, ale toho balastu kolem. Náročné čtení.

thorir
03.02.2019

Na rovinu, tahle kniha mě docela dostala. Autor si mě okamžitě získal živým stylem psaní (část kreditu jde samozřejmě za překladatelem), uměním trefně pojmenovávat věci a jevy, ironií až sarkasmem, i když některé výpady proti akademické sféře jsou možná za hranou (nebo jsou hrané). Již jen pojmenování „Sovětsko-Harvardské intelektuální kruhy“ hovoří samo za sebe a jsem přesvědčen, že mnoho z těch, na které je namířeno, se ráčilo rozhořčeně ozvat, přesně jak ta příslovečná „potrefená husa“. Autor však také na mnoha místech zmiňuje své ne zcela optimální vztahy s běžnými akademiky. Možná je to vážně póza, nicméně kniha je díky tomu vážně zábavná. Text je někde na pomezí ekonomické literatury faktu, filosofie, životního přístupu a dnes tolik moderní „self-help“ příručky. Ne, kniha čtenáři neříká, jak má žít a co dělat, z textu však plyne, že je dobré snažit se být, když už ne „antifragilní“, tak alespoň „odolný“. V tom vidím „self-help“ faktor a jednoznačně velkou dávku životní filosofie. Autor je zastáncem používání zdravého selského rozumu (v textu maskuje výrazem „heuristiky“), již to v dnešním světě hovoří samo za sebe a není třeba dodávat další příklady.

Je zřejmé, že studium nahodilosti je v autorových očích dosti okrajová záležitost. Autorovi vývody, v podstatě opačné v porovnání s hlavním proudem, ukazují, že je buď geniální osamocený vizionář, odsouzený přihlížet, jak okolní svět opakuje neustále ty stejné chyby, nebo podivín, zcela na okraji vědecké obce. Text vede čtenáře, ve vší skromnosti, k první možnosti. Autor se věnuje neuvěřitelnému množství témat, aplikuje nahodilost na různé vědní obory, od klasické ekonomiky po zdravotnictví.

Velkou část knihy jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami, aby mě autor v samotném závěru, v poslední kapitole, zaměřené na etiku, přesvědčil, že méně než plné hodnocení si nezaslouží. Svými názory, osobními vsuvkami, odkazy na autory a knihy, které čte, si mě opravdu získal. Kniha jednoznačně stojí za přečtení, doporučuji všem.

Na závěr několik vtipných citací:

Jaké knihy číst? „Pokud možno nic, co není staré alespoň dvacet let, až na knihy o historii, které nepojednávají o posledním půl století.“

„Svého lékaře se nikdy neptejte, co máte dělat, místo toho se ho zeptejte, co by udělal on, kdyby byl na vašem místě“. Byli byste překvapení, jak rozdílné odpovědi to mohou být.

Pro marketéry. „Jak se říká, nejtěžší je přesvědčit o své velikosti vlastní služku.“

„Jakékoliv zboží, které vyžaduje masivní marketingovou kampaň, je buď nekvalitní, nebo přímo škodlivé“.

A zcela na závěr. „Budete-li si někdy muset vybrat mezi zárukou ze strany mafiána a státního úředníka, volte mafiána. Bez výjimky. Smysl pro čest může mít jedině jednotlivec, nikoliv instituce.“

1