Anděl
Jáchym Topol
Druhý román Jáchyma Topola - Anděl - vychází pro velký zájem čtenářů již ve čtvrtém vydání. Jedna z klíčových próz české literatury 90. let, která se dočkala i filmového zpracování, vychází s původními linoryty Michala Cihláře a v grafické úpravě Juraje Horvátha, kterou čtenáři znají z Topolova románu Kloktat dehet. V Horváthově úpravě vydá nakladatelství Torst postupně celé Topolovo literární dílo.... celý text
Přidat komentář
Depresivní, až šílené. Drogy, alkohol, blázinec, špitál, Smíchov, Paříž, násilí a krev. Ale je to skvěle napsané. Je to taková temná šílená básnická próza. Slova se valí a skládají do vět a myšlenek a nenabízejí žádnou možnost úniku. Docela mě to zasáhlo.
Každopádně lepší než Citlivý člověk. I ve filmové podobě to bylo zajímavé! Ale Topolův antikomunismus, který je přítomen ve všech jeho knihách, na mne příliš nezabírá, ač jsem ke starému režimu velmi kritický.
Zajímavá kniha o 90.létech odehrávající se převážně v Praze. Tématem jsou drogy a zajímavý nápad, co je přísadou tý nejlepší drogy. Jinak je to poměrně temná kniha. Psáno typickým Topolovským jazykem. Přesto na mě větší dojem udělala Sestra.
"Kluci chodili ověšení řetězy, vlasy měli nabarvené na žluto a holky byly dohola. Tihle snobové kouřili jen zelený pákistánský haš. Místní dělnická mládež je mlátila na potkání. Dlouho nevydrželi. Dorostu už nestačily karty, kostky, konečně svobodný tisk a pivo. V parku začal běhat muž obarvený na růžovo. Temnou zelení se mihla šafránová sárí buddhistů. Přišli lovit duše. Feťáci se smáli. Nanejvýš tak šestnáctiletý kluk tvrdil, že je veteránem války v Zálivu. Omlazuje ho prý znalost bojových umění. Začal verbovat. Tvrdil, že je Korejec. Měl úspěch. Používal kombinovanou techniku: drogy a filmy. Cizí slova, která se tu používala, heroin a pervitin, začala být vytlačována výrazy z asijské kung fu produkce."
když jsem knihu rozečetla, tak "bylo vysoko ve vzdálenym nebi, padalo v cárech, pak v jednolitý vrstvě, ta neuvěřitelně pevná bílá opona sekla spodkem do města, zhltla ho, zakryla vesmíru, padla náhle, sjela jak roleta přes výlohu krámu".
četlo se to samo, plynulo jako voda, jako když se přelévají vlny, akorát tady místo vody tekla slova. úplnej gejzír slov. tohle šílenství mne baví, baví!
Jen občas mohli skrovným gestem připomenout ostatním lidem, pojídačům zvířat, mrzkým a zvráceným stvořením, ženoucím se za penězi a orgasmem, že čas se naplňuje.
Nevím, nevím, nevím... Prostě nevím. Vím akorát to, že se mi to líbilo. Ale co? To už nevím. Občas se mi zvedal žaludek (musím uznat, že Jáchym Topol navodit atmosféru opravdu umí), občas jsem se ztrácela, občas jsem nevěděla, že vůbec něco čtu... Nejspíš do autorova stylu budu muset "dozrát".
Těžká deprese. Drogy, halucinace, krvavý nebe a hledání cesty ven. První polovina devadesátých let, Anděl, město, krev.
"Lidé čpící dnem už žádná předsevzetí neměli anebo je tajili hluboko v sobě v jámě bolesti, v oceánu sebou naslzené soli, tu a tam zčeřeném vlnkami či zmítaném hurikánem hysterie. Lidé žijící v zoufalství tlumeném léky. Vycítil je."
Za mě hodně zvláštní kniha. Když jsem ji začala číst, pomyslela jsem si, že to nedam. Až tak mě autorův specifický jazyk vyděsil. Žádný oddychový čtení. Musela jsem svoji koncentraci vyšroubovat v podstatě na maximum. Ale dala jsem to. A nelituju toho.
Začalo to na střední škole. Člověk nutně musí mít štěstí na lidi, nebo je musí umět hledat. My měli ve třídě Mikšu, jenž měl předčasně silně vyvinutý hudební vkus. A tak nás potkali špinaví Psí vojáci. Jsem rád, že jsem Filipa zažil, potkal, slyšel. Ale člověk jde životem dál a zjišťuje, že nějací Topolové jsou dva…tři… Prohlubuje kontexty a emoce s nimi spojené. A může prohlubovat donekonečna. Záleží jen, jestli v něm autorův počin rezonuje. Jsem si vědom toho, že jsem byl ve správnou chvíli na správném místě a tenhle příběh tak mohl začít.
Osobně mám velmi rád literární autory, kteří produkují nejen díla prozaická, ale i poezii. Na jejich prozaickém textu to jde poznat, jejich básnický styl prosvítá textem souvislým. V Andělovi Jáchyma Topola je ale básník ještě více maskován nánosy špíny a marasmem slov, které prostředí románu definují. Když se podaří, aby na čtenáři zbytečně neulpívala krev, smrtelná křeč, zápach nebo bolest příběhu, objeví, že stylisticky je text románu krásný, bohatý a živý. V jednu chvíli jsme s přítelkyní večer v posteli četli já Anděla Jáchyma Topola, ona A uzřela oslice anděla Nicka Cavea. Uvědomil jsem si fantastickou paralelu obou dvou tvůrců silně spojených s jistým druhem undergroundu, který do krásy špiní veškerou hudbu, texty nebo literární počiny, které z těchto osobností vzejdou. Děkuju všem Topolům a Caveům za jejich poetické stoky, ve kterých se můžu po kolena brodit ve všem tom zajímavém, co jimi proteče.
Zajímavý experiment. Kniha, která před svým vydáním byla v českých končinách tabu. Proto bylo všechno jiné, jinak psané... Ale v podstatě skvělé.
..."Pak se pohnul, už jde, je čas...pohnul se, ohnul se, dotkl se té dlažby."
Vítejte ve sklepení města, vítejte v Praze 21. století.
Přečtěte si tuto "halucinogenní knihu", ale opatrně! Ať se nepředávkujete...
Docela zajímavá zkušenost s Jáchymem Topolem. Zaujala mě originalita jazyka i stylu, jakým je kniha napsána. Ze začátku jsem měla trochu problém se do příběhu začíst, ale po pár stránkách jsem se potopila do děsivého podtextu, který poměrně expresivní jazyk pořádně okoření. Nedořečené věty dokázaly udržet napjatost a pozornost až do konce knihy. Musím přiznat, že ke konci už jsem se docela bála. Dojem ve mně Anděl určitě zanechal a doporučuji všem. :)
Knihu jsem četla k maturitě. Věděla jsem, že autorův styl psaní je velmi odlišný od autorů tradičních maturitních knih, a proto jsem si svoje čtení chtěla něčím oživit. Ze začátku mi toto netradiční zpracování textu poměrně vadilo, ale potom jsem se do toho nějakým způsobem dostala.
Samotné téma bylo na první pohled zajímavé. Hledají se složky velmi účinné drogy a nakonec se zjistí, že poslední složkou je lidská krev. To mě docela zaujalo, tak jsem knihu začala číst. Ale musím říct, že mě bavilo spíše až to závěrečné vyústění, kde se pojednávalo právě o poslední přísadě a bylo tam trošku více prapodivné až nechutné akce.
Celkově mě ale kniha nezaujala na tolik, ale myslím, že k maturitě je to docela dobrá volba. Dá se moc pěkně rozebrat. Pro příklad uvádím mnoho vulgarismů, metafor a to, že text je zcela bez uvozovek, což dodává knize takovou obyčejnost dialogu.
Kniha se mi líbila moc, báseň v próze. Vylíčení toho, jak se toxikomanie může zvrtnout do psychózy (snadno), anebo jak se duševně nemocný člověk dostane do feťáckého prostředí, každý si může vybrat, jak to bylo. Prostředí ponuré, život trudný a hlavní hrdina Jatek se se vším vyrovnává poměrně se ctí.
Chvilku mi trvalo zvyknout si na ten odlišný styl psaní. Ovšem potom se mi dostalo skvělého čtenářského zážitku - i když o poněkud pochmurném a temném tématu.
Doporučuji všem, kteří si libuji v postmoderní literatuře nebo literatuře zaměřené na tematiku narkomanie a sociálně patologických jevů.
Můj oblíbený Topol. Klasika. Anděl. Kdo tam bydlel, jako já poblíž, ví, o čem to bylo. A Topolova forma. Perfektní. Jasných 5/5
Pokud hledáte knihu s vidinou, že vám pouze zpříjemní cestu vlakem nebo dlouhé čekání, tak hledejte dále. Anděl si nezaslouží nic víc, než všímavého - emoce produkujícího - čtenáře zavřeného v tmavé místnosti s malým přísunem světla.
Štítky knihy
drogy Praha zfilmováno sekty 90. léta 20. století halucinogeny
Autorovy další knížky
| 2008 |  Sestra |
| 2017 |  Citlivý člověk |
| 1994 | Miluju tě k zbláznění |
| 2006 | Anděl |
| 2005 | Kloktat dehet |
Kniha Anděl je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 524x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 98x |
| Chystám se číst | 82x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
Kdybych byla na koncertě, řeknu, že je Anděl předskokanem Sestry.