Amerikou od severu k jihu

Amerikou od severu k jihu https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100096/mid_amerikou-od-severu-k-jihu-sKp-100096.jpg 4 67 13

Podtitul: Na dobrodružné cestě ze Severního ledového oceánu do Ohňové země. Amerika. Kontinent, který navštívilo už na statisíce lidí, ale jen málokdo z nich ho skutečně poznal. Přes dva roky cestoval Leoš Šimánek od severu k jihu - stopem, jako "hobo" na vagonech nákladních vlaků, ve člunech pašeráků marihuany, na koni, mezku, ve vydlabané kánoi. Hmala ho touha po dobrodružství, chuť objevovat, kráčet vstříc neznámému. Vábení dálek. Často žil mimo civilizaci s původními obyvateli Ameriky, příslušníky různých indiánských kmenů, již si dosud zachovali svou kulturu. Bydlel s nimi pod stejnou střechou, pomáhal jim při práci, účastnil se lovu zvěře. Umožnili mu vstoupit do jejich života - a on se zas poučil o jejich zvycích a pochopil jejich mravní kodex.... celý text

Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: , Action-Press
Originální název:

Vom Eismeer nach Feuerland , 1986


více info...

Přidat komentář

LunaL.
21.07.2023 5 z 5

Neskutecne, co clovek dokaze, kdyz chce neskutecne dva roky, neskutecne zazitky a nedkutecna dobrodruzstvi! Tesim se na dalsi "cestovani" s Leosem :)

konicekbily
28.05.2022 5 z 5

Pokud má člověk nějaký cíl, musí mít na jeho splnění předpoklady a potom si udělat na splnění cíle čas. Autor se patrně rozhodl, že má rád přírodu a cestování a udělal si na to čas. Prožil spoustu pěkných chvil na svém vandru Amerikou od severu k jihu a s některými zážitky se s námi podělil. Kdo někdy vandroval opuštěnou krajinou prostou lidí - například já Slovenskem a Rakouskem v době, kdy jsem na horách tři dny nepotkal člověka - vrací se při čtení této knihy do svého mládí a ocení autorovy zážitky.


mythos91
10.05.2021 4 z 5

Kdo zná knihy Leoše Šimánka i tahle se nese ve stylu jeho vypravování při dobrodružném putování a cestování napříč navštívenými lokalitami. Tentokrát se vydal od severu Ameriky na jih. Zejména v Jižní Americe je z popisu místních obyvatel cítit chudoba a prostý styl života, nicméně lidé jsou na tento způsob života zvyklí a jsou šťastní. Doložené alespoň černobílé fotografie nastiňují kudy putovatelská cesta pana Šimánka vedla a jak vypadala místní krajina.

mgeisselreiter
08.02.2020 4 z 5

Leoš Šimánek ve své nejlepší formě. Ještě za mlada, v době, kdy cestování bylo na jiné úrovni než dnes (nejspíš konec 70. let?). Leoš je výjimečný tím, že se ničeho nebojí, troufne si na jakoukoliv práci, nikam nespěchá, cestuje po většinou sám a tak mnohem lépe vniká do prostředí a sžívá se s místními obyvateli. Dále je výborný vypravěč a slušný fotograf (zde bohužel jen černobílé fotky špatně vynikají).
Pro čtenáře, kteří mají romantickou duši a dobrodružství v krvi je toto povinná četba. A nejen tato kniha, ale i všechny další, co pan Šimánek napsal. Je ovšem pravda, že v knihách se hodně opakuje, ostatně i zážitky popisované v této knize jsem už skoro všechny znal z jiných jeho knih. Proto je vhodné při četbě jeho knih dělat delší pausy. Pak člověk pozapomene a může znovu s Leošem prožívat jeho nezapomenutelné a mnohdy až neuvěřitelné a neskutečné zážitky. 85%, 8. 2. 2020.

Honey19
26.03.2019 5 z 5

Čtivě napsané zážitky z cestování. Kniha se četla sama.

ZuzkaBrůnová
03.07.2017 4 z 5

Příjemný cestopis plný subjektivních zážitků. Velice čtivé.

acrev
17.06.2015 5 z 5

Velmi pěkně a čtivě napsaná kniha. Ještě jsem nikdy nečetla nic ve stylu cestopisu a tak mě to moc hezky překvapilo. Autor vypráví své zážitky napínavě a bez zbytečného prodlužování. Těžké si představit, že vše doopravdy zažil a nic není smyšleného. Jediným mínusem pro mě byla poslední kapitola, která mě už zase až tolik nebavila. Ale jinak opravdu doporučuji.

soukroma
04.03.2015 3 z 5

Možná jsem neměla číst tři autorovy knihy hned za sebou, protože se mi nějak líbí méně a méně, čím více se věci tak nějak opakují (např. severská dobrodružství).
Tato kniha asi potěší "obecné" cestovatele, protože v 7 kapitolách z velmi odlišných oblastí severní a jižní Ameriky si asi každý najde něco pro sebe, ale mě to prostě brzy začalo nudit a spíše jsem přemýšlela o tom, co jsou vlastně zač tito novodobí dobrodruzi/cestovatelé, jak vnímají cizí národy a končiny pouze omezeně (ať je čas strávený jakkoli dlouhý, pokud se tam člověk nenarodil a nežil odmala) a jak jsou přitom vlastní prožitky nepřenosné (pokud chybí nějaký větší zprostředkovaný vhled do dějin, politiky, kultury dané země).
Čtenář naneštěstí také tápe v době, kdy autor tuto dvouletou cestu absolvoval (80.-90. léta?) - za posledních pár desítek let se totiž věci všude hodně změnily. Spousta černobílých fotografií by mě nenalákala do žádné ze zmiňovaných navštívených oblastí. Jednoduché mapky by byly fajn, jen kdyby se vydavatelství obtěžovalo aspoň přeložit těch pár slovíček z němčiny do češtiny.
Takže celkový dojem neutrální až negativní, nic jsem si z toho neodnesla - jen zlomek jsem nevěděla nebo netušila předem.

Tahit
01.03.2015 5 z 5

V každém směru velmi dobré. Myslím, že nejsem dalek od pravdy, když napíši, že hodnotou této knihy není jen zajímavá směs vyprávění. Neméně významným přínosem je i krásně popsané prostředí, jenž napojí čtenáře lehce vzruchem kouzla trampské romantiky.

Bobrisko
07.08.2014 4 z 5

Na cestopisy moc nejsem, ale tohle nemá chybu. Jednoduchý popis, žádné sr**í se stylem psaní, prostě jak to příjde pod ruku, tak to je na papíře. A to nemluvě o množství zajímavých info, o kterých normální člověk nemá žádný tušení (a pokud jo, tak naprosto minimální a okrajové)..

PatrikDi
30.11.2013 5 z 5

Je to první kniha, kterou jsem četl od Leoše Šimánka a mohu říct, že s tak jednoduchou a přirozenou formou jsem se nesetkal. Líčí své osudy jako běžnou každodenní věc. Vypráví nám příběh o muži vydávající se napříč - po vertikále - Novým kontinentem, kde zakouší různé zápletky a osudy lidí. Hodnota knihy je právě v jeho drsné a zároveň svůdné realitě. Je to takový novodobý poutník, sbírá informace o krajinách, lidech a zvycích s ohromnou dávkou energie a odvahy, např. když nedaleku mexického města Creelu, malinkaté osadě indiánů, pomáhal místnímu Carlosovi v těžké a úmorné dřině, orání chudého políčka. Jelikož zde nemají žádné tažná zvířata sám autor si vyzkoušel práci rolníka, kdy se zapřáhl do pluhu a vykonával práci býka nebo koně. Poznal jejich jídlo, zpracované z dužnatých listů kaktusů, které připodobnil chutí po našich bramborách vařených ve slupce. Povšiml si účesů dětí, jimž rodiče upravují "podle poslední módy" ostrým nožem ve tvaru kastrolu. Podle mě cestopisné zápisky mají pro nás, kteří se vydávají po naší zemi, neocenitelný charakter. Většina autorů (alespoň si myslím) jsou zkušení a ostřílení lidé, kteří svým poznáním nepoznaného sledují více než zeměpisné poměry daného regionu.

kika 13
27.06.2013 4 z 5

Opět skvěle psaný dobrodružný román.

valentýna
06.01.2013

Nejlepší cestopis, který jsem kdy četla, doporučuji ke čtení. Autor si i v nelehkých situacích vždy dovedl poradit a ledacos i zhotovit.