Alenka v kraji divů… a za zrcadlem

01.06.2015

Nesmrtelná klasika! Všem, komu se kniha líbí, doporučuji film Jana Švankmajera "Něco z Alenky"

24.02.2015

„Kdo – kdo jsem teď, to prosím ani nevím – vím jen, kdo jsem byla, když jsem dnes ráno vstávala, ale od té doby jsem se už jistě několikrát proměnila.“

Alenka je o "zkušenosti ze světa" - tak, jak ho vnímá dětská fantazie, tak, jak ho dospělí nezakoušejí. Děti mají něco, co v dospělosti ztrácíme - umění snění - stavění "vzdušných zámků", "snových krajin", něco, co si do dospělosti odnese jen málokdo z nás :-) ... je krásné si to občas připomenout ... proto se k Alence čas od času budu ráda vracet :-).

"Začni na začátku", pronesl král důstojně, ..."a běž, až dojdeš na konec, potom se zastav."

Alenka a její přátelé z říše divů zkrátka vzbuzují zvědavost a fantazii nejen u dětí :-).

"Málo platné", řekla kočka, "tady jsme všichni potrhlí. Já jsem potrhlá, ty jsi potrhlá."
"Jak to víš, že jsem taky potrhlá?", zeptala se Alenka.
"To je jisté, jinak bys sem nechodila."
Alence se zdálo, že to žádný důkaz není; ptala se dál: "A jak víš, že ty jsi potrhlá?"
"Předně", spustila kočka, "pes potrhlý není, to uznáš, ne?"
"Snad", odpověděla Alenka.
"Tak vidíš", pokračovala kočka, "pes vrčí, když má zlost, a vrtí ocáskem, když má radost. No a já vrčím, když mám radost, a vrtím ocáskem, když mám zlost. Jsem tedy potrhlá."

24.01.2015

První čtení - uf uf. Jak psáno v jiných komentářích, člověk neseznámivší se s jeho životopisem, mohl by mít zato, že to psal pod vlivem drog. Druhé čtení (resp. poslouchání) už lepší a třetí a čtvrté stále lepší. Pak jsem si to už i vychutnával. Ale celkově vzato mé čtení to není. Leč rozhodně nezatracuji.

Prvni cast sem precetla a libila se mi. Druha taky jen si vzpominam ze jsem kvuli ctenaraku preskakovala basnicky :-( . Mam v planu si to precist znova cele.

02.10.2014

Kniha mě k mému zklamání nenadchla a odložil jsem ji. Možná se člověk musí prokousat dál, ale tato legenda mě neoslovila. :(

17.08.2014

Měla jsem příliš velká očekávání a byla jsem ovlivněna filmem. Ale i přesto jde o krásné dílo, které chce čas a možná i více přečtení na to aby mohl člověk příběh ocenit.
Doporučuji film Alenka v říši divů/Alice in Wonderland (2010).

03.07.2014

Spousta lidí tvrdí, že je tato kniha ,,psycho". Není spíše velké psycho to, co je dětem cpáno v dnešní době ? Pro mě je to jedna z nejkrásnějších dětských knih, kterou bohužel dnes nepochopí většina dospělých, protože už dávno zapomněli na tu nevinnou, naivní a přitom tak pestrou a neskutečně barvitou dětskou fantazii...Ale tohle je přitom ta kniha, která Vám pomůže rozpomenout se, jak krásná naše dětská fantazie byla....Škoda jen, že dnes většina rodičů raději vezme své děti na opravdu PSYCHO "Alenku" do kina :-(

27.12.2013

Nádherná knížka plná fantazie a "věcí" tak neskutečných, že je naprosto jasné, že ve skutečnosti skutečně existují. Určitě jsem knihu nečetla naposledy.

15.11.2013

Přečteno v originále: Lewise Carrolla můžete podle jeho stěžejního díla považovat za náruživého uživatele tvrdých drog nebo génia. Já se přikláním spíše k druhé interpretaci, jelikož bych neřadil Alenku do literatury nesmyslné, nýbrž pouze absurdní. Celá řada věcí totiž v obou knihách dává smysl a je naopak úžasnou hříčkou s náladou, s vnitřním dítětem, s jazykem - právě to mě na knížce dost přitahovalo a osobně si neumím představit knihu přeloženou do češtiny. Vlastně se ani místnímu poměrně nízkému hodnocení nedivím, protože množství věcí, které se ztratí v překladu, je tu nezměrné. Humor je často postaven na vršení jednoho nesmyslu na druhý, perfektní je královnina neustálá touha sekat hlavy i když nikomu o kejhák nikdy nejde. Příběh za zrcadlem je již o něco vážnější a možná by mu slušelo umístění spíše před Wonderland, ale jediné, co mě na celé knížce vyloženě mrzelo, byly oba konce, jelikož literární sny jsou tu do toho, aby se prožívaly - rozhodně se z nich nechceme za žádných okolností probudit, smést to ze stolu konstatováním, že se to celé děje v Alenčině hlavě... ať si, ale čtenáři to prosím neříkejte.

07.10.2013

Tuhle knihu miuju, miluju a miluju !!! A to jiz od roku 1965, kdy jsem ji dostala a miluji ji o moje dnes jiz dospele deti. Film jsem po delsim otaleni shledla a docela se mi libil. Uz davno jsem pripravena na prekvapeni pri filmovem zpracovani knih. Nerozumim, jak muze nekdo Alenku vnimat jako nudnou nebo nepochopitelnou, jak jsem tu v mnoha hodnocenich cetla... o to vic mne tesi, ze je tu take dost milovniku teto prazvlastni prekrasne knihy. Jsem s pozdravem " At ziji vetchari hadrousci, at vzkvetaji chrudosivi borolove" !!!

21.09.2013

Kniha se mi líbila, ovšem zklamala mé očekávání. Já jako knihomol se téměř vždy přikláním ke knize než k filmu, ale u tohoto díla jsem udělala výjimku. Můj oblíbený kloboučník v podání Johnnyho Deppa mě tak nadchl, že jsem byla opravdu zklamaná. V knize totiž vystupuje jako švec a zoosobňuje tam pouze nějakého morouse, co má vítr ze srdcové královny.

21.09.2013

miluju, miluju, miluju geniální propojení symboliky, promyšlený příběh, jehož autorem je matematik....kniha mého dětství, kterou jsem důkladně pochopila až na vysoké =)

06.08.2013

Čajový dýchánek se mi moc líbil. Ať už si o knížce myslíte cokoliv, myslím, že je skvělá zábava porovnávat české (a další) překlady: tuším, že první dva pokusy o překlad Alenky obtížná místa vynechávaly (!). Když jsem se ptal anglického přítele na to, jak vyslovovat zde už v komentáři citovanou báseň o lysperných jezelenech (které ovšem díky geniální povídce Henryho Kuttnera znám víc jako chrudošivé boroly), řekl, že je to fuk, což mě taky potěšilo.

Přidávám výpisek ze znamenité knihy Hledač posvátných hub jako zajímavost: „V ,Houbách, Rusku a historii' zmiňují Wassonovi hned několik těchto iterárních předchůdců". Jedním z nich byl Lewis Carroll, jehož mistrovské dílo z roku 1865, Alenka v říši divů, obsahuje zajímavou pasáž, v níž hlavní protagonistka Alenka sní několik kousků houby, jež způsobí, že se Alenka střídavě scvrkává a zase roste. Wassonovi k tomu poznamenávají: „Veškeré další Alenčino zkreslené vidění, zmírněné laskavou ironií Carrollovy imaginace, si podržuje příchuť houbových halucinací. Není-liž něco tajemného na vnesení takovéto houby do Alenčina příběhu? Jak se stalo, že tichý oxfordský učenec ve chvíli, kdy posílal svoji panenku na cestu, připadl na prostředek tak důmyslný a zároveň z hlediska zasvěcených čtenářů tak nečestný? Nevydoloval snad tuto prazvláštní ukázku čarokrásného, ba dokonce hrůzu nahánějícího folklóru z nějaké hluboké studnice zpola reflektovaného lidového vědění? (Wassonová a Wasson 1957, str. 194–195)

Pravděpodobnost, že by byl Carroll čerpal z osobní zkušenosti s psychoaktivními houbami však Wassonovi odmítají. Naopak vyvíjejí hypotézu, že inspirace přišla z jiného zdroje: ze Střízlivého a prostého svědectví o britských houbách (A Plain and Easy Account of British Fungi, 1862) od Mordecaie Cookea. V této knize se totiž mluví o tom, co sami Wassonovi nazývají „hrůznými svědectvími o sibiřských muchomůrko-jedských Korjacích", kteří po pozření muchomůrky (Amanita muscaria) zažívají, vedle dalších psychoaktivních účinků, také „klamná vnímání rozměrů a vzdáleností".

Kupodivu Wassonovi zcela přešli jeden důležitý důkaz, který k jejich hypotéze výrazně přispívá. Nachází se na počátku té scény, kdy se Alenka setkává s kouzelnou houbou: „Poblíž rostla veliká houba, skoro tak veliká jako ona. Prohlédla si ji zespoda a z obou stran a napadlo ji, aby se ještě podívala, co je navrchu. Vystoupila na špičky a nakoukla přes okraj houby a tu se střetla s velkýma modrýma očima Houseňáka; seděl na houbě se založenýma rukama, klidně bafal z dlouhé fajfky a ničeho si nevšímal, ani Alenky.“

V době, kdy Wassonovi psali ,Houby, Rusko a historii' nevěděli ovšem o jiné, významnější knize Mordecaie Cookea, Sedm sester spánku (The Seven Sisters of Sleep, 1860), v níž se autor zaobírá sedmi hlavními druhy psychoaktivních látek. Objevují se mezi nimi i Amanita muscaria a konopí, které Carroll posléze vměstnal do jednoho působivého obrazu Houseňáka trůnícího na houbě s magickými vlastnostmi a bafajícího z fajfky.“

29.06.2013

Četla jsem i v originále a to se mi líbilo víc.

klasika na kterou se odkazuje hodně knih a filmů z anglosaské oblasti

29.04.2013

Zvláštní kniha, která se nečte vůbec lehce. Lewis Carroll měl nevídanou fantazii, které musel něčím pomáhat. A jak víme, v rauší vznikají nejlepší díla........

Vlastně jsem se s Alenkou seznámil prostřednictvím filmu "Něco z Alenky" od Švankmajera.
Knížka mě pak poněkud zklamala, ale i tak je Alenka pořád znervózňující.
Snad neohraností myšlenek Alenky, skrze které to vše vidíme, myšlením, které si ještě "nezvyklo" na neměnnou empirii zažívanou den co den.
My už jsme si zvykli, že kámen padá k zemi, vycpaná zvířátka neožívají, za zrcadlem je stěna a housenky nekouří.
Ale co Alenka?

Něco z Alenky:
http://www.csfd.cz/film/8790-neco-z-alenky/

Jefferson Airplane - White Rabbit:
http://www.youtube.com/watch?v=hWWsfrfq69A

10.02.2013

Nikdy mi nepřirostla k srdci. Neupoutala ani mé děti. Hodně zvláštní, nudná, nezajímavá. Přečtená jednou a naposled.

12.01.2013

Klasika, kterou je dobře znát, pro mě ale trochu těžko stravitelná. To už se mi víc líbilo Zlaté odpoledne od Sapkowského. :)