Ako chutí moc
Ladislav Mňačko
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63058/bmid_ako-chuti-moc-Vw4-63058.jpg
4
503
87
Po viac ako dvadsaťročnej prestávke sa do slovenskej literatúry vracia Ladislav Mňačko. Mladšia generácia už jeho meno ani veľmi nepozná - od roku 1968, keď po invázii piatich armád Varšavskej zmluvy emigroval z Československa, sa vytratilo z dejín literatúry, z učebníc, encyklopédií, nehovoriac o verejných knižniciach či bežnej publicistike. A pritom to bol autor, ktorý v päťdesiatych a šesťdesiatych rokoch vzbudzoval neobyčajne veľkú pozornosť svojimi knižkami i žurnalistickými vystúpeniami. Spomeňme aspoň jeho reportážne diela Kde končia prašné cesty (1962) a Oneskorené reportáže (1963), romány Smrť sa volá Engelchen (1959), Ako chutí moc (1967). To všetko boli knihy, ktoré sa čítali, o ktorých sa debatovalo, ktoré ostro nastoľovali boľavé spoločenské problémy-slovom pripravovali a presadzovali to, čo vyvrcholilo v roku 1968. V literárnej tvorbe pokračoval aj v emigrácii a predpokladáme, že i tieto texty sa čoskoro dostanú do rúk nášho čitateľa (najmä eseje Agresori, Siedma noc či satirický román Súdruh Munchhausen). Nie je náhodou, že zo starších Mňačkových kníh sme siahli po znovuvydaní románu Ako chutí moc. Aj keď je jeho obsahom briskná analýza životného osudu bývalého revolucionára, odbojára a neskôr popredného straníckeho a štátneho činiteľa, ktorého vplyv nekontrolovateľnej moci postupne rozkladá mravne, ľudsky, ale aj politicky v chmúrnych päťdesiatych rokoch, môžeme ho rovnako dobre čítať aj ako knihu o neostalinských mocipánoch posledného dvadsaťročia; ide o ten istý mocenský mechanizmus, o ten istý systém a o ten istý demoralizujúci vplyv moci na jej nositeľov. Preto je toto dielo aktuálne i dnes a môže znova pozitívne prispieť k našej súčasnej spoločenskej obrode.... celý text
Přidat komentář
Literárne kvality tejto knihy nie sú v súlade s hodnotou jej posolstva, ale aj tak, vlastne práve preto, treba si ju prečítať.
Souhlasím s nightlybirdem: tato kniha je aktuální stále a podobně jako například některá Orwellova díla bude - dle mého názoru - aktuální vždy. Moc chutnala, chutná a bude chutnat stále a je úplně jedno v jakých barvách. Román je bohužel takovou osnovou pro životopisy většiny revolucionářů a mladých bojovníků, kteří svůj boj nakonec "vyhráli"... Mňačko se zde velmi umně a bez zbytečného patosu vypořádává s vlastní frustrací z vlády komunistů v 50. letech, kterým sám původně aktivně a z upřímného přesvědčení pomáhal k moci. Velmi zajímavé a nadčasové čtení.
bikerbm - ona ta kniha byla nepochybně ve své době aktuální, aktuální natolik, že byla na indexu, tj.zakázaná. Nechci se přít, zda Mňačko napsal lepší knihy. Někdy je ale důležitější než literární hodnota knihy její pravdivost. Nebo se snad pletu?
A navíc si nemyslím, že by svou aktuálnost ztratila - stačí se jen rozhlédnout kolem sebe a vidíme, že moc chutná i dnes. Barva se mění, koryto zůstává.
tak s touto knížkou jsem měla děsnou zkušenost ... našla jsem ji na půdě u rodičů, udělala referát ve IV. na gymplu v češtině a odnesla si dvojku z chování
Kdysi táhle kniha musela být velice aktuální!Asi i teď stojí za to si ji přečíst!Ale osobně si myslím,že Ladislav Mňačko napsal mnohem lepší knihy...
Štítky knihy
politika moc komunismus socialismus
Autorovy další knížky
| 1968 |  Agresori |
| 1968 |  Ako chutí moc |
| 1997 | Někdo mě chce zabít |
| 1994 |  Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
| 1966 | Jizvy zůstaly |
Románem \"Jak chutná moc\" (1967) se p. Mňačko zapsal už kvůli tomu názvu. Představuju si, že když člověk coby spisovatel vymyslí takto jedinečný název pro román, tak napsat tu knihu je už pak maličkost.