Ako chutí moc
Ladislav Mňačko
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63058/bmid_ako-chuti-moc-Vw4-63058.jpg
4
503
87
Po viac ako dvadsaťročnej prestávke sa do slovenskej literatúry vracia Ladislav Mňačko. Mladšia generácia už jeho meno ani veľmi nepozná - od roku 1968, keď po invázii piatich armád Varšavskej zmluvy emigroval z Československa, sa vytratilo z dejín literatúry, z učebníc, encyklopédií, nehovoriac o verejných knižniciach či bežnej publicistike. A pritom to bol autor, ktorý v päťdesiatych a šesťdesiatych rokoch vzbudzoval neobyčajne veľkú pozornosť svojimi knižkami i žurnalistickými vystúpeniami. Spomeňme aspoň jeho reportážne diela Kde končia prašné cesty (1962) a Oneskorené reportáže (1963), romány Smrť sa volá Engelchen (1959), Ako chutí moc (1967). To všetko boli knihy, ktoré sa čítali, o ktorých sa debatovalo, ktoré ostro nastoľovali boľavé spoločenské problémy-slovom pripravovali a presadzovali to, čo vyvrcholilo v roku 1968. V literárnej tvorbe pokračoval aj v emigrácii a predpokladáme, že i tieto texty sa čoskoro dostanú do rúk nášho čitateľa (najmä eseje Agresori, Siedma noc či satirický román Súdruh Munchhausen). Nie je náhodou, že zo starších Mňačkových kníh sme siahli po znovuvydaní románu Ako chutí moc. Aj keď je jeho obsahom briskná analýza životného osudu bývalého revolucionára, odbojára a neskôr popredného straníckeho a štátneho činiteľa, ktorého vplyv nekontrolovateľnej moci postupne rozkladá mravne, ľudsky, ale aj politicky v chmúrnych päťdesiatych rokoch, môžeme ho rovnako dobre čítať aj ako knihu o neostalinských mocipánoch posledného dvadsaťročia; ide o ten istý mocenský mechanizmus, o ten istý systém a o ten istý demoralizujúci vplyv moci na jej nositeľov. Preto je toto dielo aktuálne i dnes a môže znova pozitívne prispieť k našej súčasnej spoločenskej obrode.... celý text
Přidat komentář
Můj první Mňačko. Fascinující analýza života rudého revolucionáře, který se mění v ustrašeného aparátčíka, který soupeří o moc se stejně mocným papalášem. Smrt jednoho přivodí i pád druhého. Odvážná, skvěle napsaná kniha.
Kniha: život ve veřejné anonymitě a ve stínu velkého komunistického vůdce. Frankova tvář visí na řemínku jeho fotoaparátu Hasselblad. On sám je velkovýrobcem veřejných tváří, jejich retušérem, dodavatelem, popularizátorem a součástí soukolí, které vytvářelo veřejné legendy o pomyslné velikosti malých, o významu bezvýznamných a o kráse ošklivých. Moc korumpuje. Jak ti chutná všechna ta moc, kterou jsi měl v rukou, Ty mrtvý? Vůdcovský typ, který přestane vést sám sebe, ztrácí právo vést jiné.
Jak se člověk v politice mění a jak dovede chutnat moc, bude stále aktuální téma napříč všemi politickými stranami. Tato kniha by měla být zahrnuta do povinné četby studentů všech středních škol.
Bože, jak pravdivé, jak mrazivé, jak hrůzné, jak depresivní, jak předvídavé, jak poplatné v každé době. A pozor, historie se opakuje.
Kniha nejen o komunismu. Proč? Protože moc chutná stejně za jakéhokoliv režimu.
Příběh hrdiny, který se kdysi nebál o svůj život, ale postupem času se začal bát o svoji moc. Příběh člověka, který dokázal být oporou všem, aby pak všechny odvrhl, všech se bál. Příběh člověka očima jeho přítele, spolubojovníka, fotografa mně připadal jako protipól Orwellova románu 1984 - v něm autor ukazuje ovládání bezmocných mocnými, zde ukazuje autor ovládání mocných sebou samými, svým strachem, svým okolím. Působivý román, který i přes časový odstup neztrácí svoji aktuálnost, mění se jen kulisy, posouvá se časová rovina. Chuť moci však zůstává.
Velmi zajímavá a poutavá kniha. Už jsem o komunismu četla spoustu knížek a tahle byla úplně jinak pojatá a opravu stojí za přečtení.
Velmi pěkně vykreslené postavy, prostředí a situace, kdy je na misku vah dána lidskost a přátelství a na druhé straně posedlost mocí a touha vše a všechny ovládat.
WOW ! Opäť kvalita ku ktorej som sa dosltal dosť neskoro. Osobne mám radšej Engelchena ale aj táto kniha si zaslúži 5*.
Silný psychologický román o vzostupe ale aj páde jedného človeka. Veľmi veľa pridružených otázok k jednej zo základných odvekých otázok : Ako chutí moc a ako veľmi dokáže ovplyvniť aj toho najsilnejšieho bojovníka.
Napriek vážnej téme si budem pamätať aj vtipné bonmoty autora :
-"Tú, ako serie v lese a naľavo i napravo od neho stoja jeho osobní strážcovia."
-"Ale kto to zaplatí?"
-""Si predsa komunista, nie? Tak čo sa pýtaš?"
Nuž Fero bol komunista, tak sa prestal pýtať.
Úspěšný fotograf Frank se účastní pohřbu významného státníka, jeho bývalého kamaráda. Frank si při pohřbu klade otázku co způsobilo, že se z mladého odbojáře stal, ten sobecký funkcionář posedlí jen sám sebou a především svou mocí.
Ten příběh, jak moc ničí charaktery, morálku, osobnosti, je starý jako lidstvo samo a přesto je stále aktuální. Zpracování je velmi dobré má pomalý rozjezd, ale stále graduje a ke konci už člověk jen žasne a nechépe.
Ladislav Mňačko v tomto diele bravúrne vykreslil ako moc dokáže zdeformovať charakter človeka. Síce skromne poznamenal, že si knihou nenárokuje nesmrteľnosť, že sa snažil iba vykresliť dobu v ktorej to písal, ale podľa môjho názoru toto dielo nesmrteľné je. Je aktuálne ako v roku 1965 tak aj v súčasnosti a bude aj v budúcnosti. Môžeme to vidieť nielen na tých čo nám vládnu, ale aj na ľuďoch čo sa dostanú čo i len trochu vyššie v zamestnaneckej hierarchii. Moc je jednoducho ópium, ktoré ľudí opantáva v každej dobe. K samotnej knihe by som ešte poznamenal, že sa mi na nej páčilo, že jednotlivé postavy nie sú vykreslené čiernobielo. Aj pozitívnejšie ladené postavy majú nejakú tú chybu a platí to aj opačne. Platí to aj pre rozprávača Franka, ktorý pôsobí ako dosť nevyrovnaná osobnosť čo vyplýva z toho v akom prostredí sa pohybuje.
Pěkné. Stále aktuální. Smutné. Jen jsem tuhle knihu měla číst mnohem dříve, v období svazačky na střední škole. Teď už vím, jak je důležité bojovat za demokracii, svobodu a jak u voleb ukázat politikům, že moc chutnat nemusí.
Zaujímavé čítanie. Keď som sa ku knihe nedostal na strednej škole, dobieham teraz - na vysokej :-)
I po druhém čtení působí stejně intenzivně jako při tom prvním. Jen ten konec mi přišel tak nějak odfláknutý, ale kniha není nijak dlouhá a zbytečně ukecaná. Fakt doporučuji všem!
Přečetla jsem v patnácti letech ve slovenštině za jeden den na návštěvě u známých na Slovensku. Odmítala jsem opustit zahradní altán, dokud nebyla dočtena poslední stránka. Některé knihy mají zásadní vliv na náš život a je dobře, že jsou přečteny v tom niterném období " -nácti". I když člověk v danou chvíli třeba není schopen pojmout všechny myšlenky, tak jeho "světonázor" to ovlivní navždy.
Asi jsem očekával mnoho. Téma korupce mocí není nic, co bychom už nečetli na sto tisíc způsobů. Tahle bude možná bližší pamětníkům komunistických prázdných frází. Čekal jsem nějaký zvrat, nějakou dramatickou událost, nepřišla. Hlavní postava státníka ve vás nemá kdy vyvolat sympatie. I na svém revolucionářském vrcholu je snad odvážný, ale ne sympatický nebo charakterní. A tak je vám docela jedno, že ho pohltila moc. Vždyť jste k němu vlastně nic necítili. Byl to chlap a měl ´koule´ ... a co jako?
Dlouho jsem si říkala, že bych si měla od Mňačka něco přečíst (je to přece klasika), a pořád jsem to odkládala (protože je to přece omílaná klasika). Chyba, tahle klasika, a věřím, že ani ostatní autorovy knihy, nezestárla. Což je u textu téměř reportážního osvěžující i poněkud trpké, vzhledem k tématu. Obdivuji důslednost, s jakou Mňačko rozebral každou situaci ze všech možných úhlů, sepsal výčet kladů a záporů, výher a ztrát, přiznal i těm, které kritizoval, co jim náleží. Perfektní novinářská práce.
Štítky knihy
politika moc komunismus socialismus
Autorovy další knížky
| 1968 |  Agresori |
| 1968 |  Ako chutí moc |
| 1997 | Někdo mě chce zabít |
| 1994 |  Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
| 1966 | Jizvy zůstaly |
Kniha o státníkovi, kterému moc zatemnila mysl. Vzhledem k době, ve které vznikla, je poměrně odvážná, nicméně téma zůstalo nevyužité. Na činy mocného muže mohlo být např. pohlíženo jeho vlastníma očima a poté do kontrastu postavit pohled lidí v jeho okolí, těch, kterých se jeho rozhodnutí dotýkala. Tomuto je v knize věnován minimální prostor a je to škoda, protože právě toto by mohlo být mimořádně zajímavé. Místo toho je kniha plná vzpomínek jeho kdysi-kamaráda, kterého od sebe (stejně jako ostatní lidi) odehnal a který se zamýšlí, co se to s kdysi rovným a racionálním člověkem stalo, kdy a jak se to v něm zlomilo. Samotné téma toho, co všechno dokáže natropit člověk, který vzhledem ke svému postavení trpí mesiášským komplexem a pocitem vlastní dokonalosti, zůstalo nevyužito.