Agogh

kniha od:


Koupit

Agogh, která je považována za jeden z vrcholů tvorby Oldřicha Mikuláška, vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989. Básník Oldřich Mikulášek (1910–1985) je autorem čtenáři stále vyhledávaným, neboť jeho přemýšlivá poezie oslovuje další a další generace. Působil v literární skupině Host do domu, po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem. Znovu publikovat směl až po roce 1980. Jeho sbírka Agogh, která je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby, vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110016/big_agogh-wn9-110016.png 3.739
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Agogh

Pablo70
02. března

Agogh a nezajímavá sbírka? Ano, porozumět je někdy složité.
Sbírka vyšla nejprve v samizdatu, Mikulášek byl režimem po roce 1968 umlčen.
Agogh je tu básnický hrdina, smutný král, který „se stále chce podobat člověku, obyčejnému člověku, kterého vzněcuje, znepokojuje i mučí tento neobyčejný lidský život. Báseň je jeho prostor, z něhož vychází – a žije potud, pokud se udrží v myslích a srdcích čtenářů. Ale udrží se jen v myslích vzrušených a v srdcích se zrychleným tepem – a pro toto musí něco udělat.“ (Autor o své sbírce.)
Inu, to tak bývá, když si s básníkem nesednete v očekávání, tak se nic nekoná…
Musel jsem zapátrat po kom/čem smutný král asi dostal jméno:
Agoghé (starořecky : ἀγωγή ) byl přísný vzdělávací a školní režim založený na disciplíně a poslušnosti, kterému každý Sparťan byl jako občan vystaven , včetně dvou královských dynastií (Agiadi a Euripontidi), od 7 let. Zahrnovalo to odloučení od rodiny, pěstování skupinové loajality, výcvik pro válečnou a vojenskou praxi, lov, tanec a příprava na společenskou a občanskou činnost. Agoghé bylo zvláštní především proto, že šlo o povinné kolektivní vzdělávání organizované a šířené městem. Tento typ školení byl nezbytný pro přístup k plnému občanství a adolescenti, kteří se nepodrobili tomuto režimu, nemohli mít přístup ani k elitním sborům, ani k soudnictví, stejně jako ke všem ostatním občanským právům. Rodiče museli darovat novorozence do lesche (rady), kde seděli nejstarší a čestní občané. Tito zkoumali děti, a pokud souhlasili, že mají silnou a pevnou konstituci, nařídili, aby byly vychovány a aby jim byl přidělen klêros (κλῆρος) neboli pozemek. Když se naproti tomu ukázalo, že novorozenci jsou zdeformovaní nebo znetvoření, a pokud by se jim zdravý vývoj od počátku zdál nemožný, domnívali se, že přežití samotných dětí nebude pro ně ani pro město výhodné, byly opuštěny na místě zvaném Apothete, rokle u Taygetos. (viz Wikipedie)
Agogh je o poměrech po roce 1968, zašifrovaných do básnických podobenství, z kterých probleskuje realita (jak se to tehdy nazývalo):

Nicoty slavnost!
Ale ano! I ona chce býti zjevená i zjevná a vyjevuje se:
kdekdo vyje a sténá a syčí,
vřeští a kleje, naříká, pláče a skolí,
mrouká a skřečí —
jen vesmír tak nesmírně tichý si přede.

Lidé odcházejí do nicoty:

Jsou bytosti tak nejsoucí,
že nehoustnou v šeru...

Hnus se rozlézá všude:

A nic, to černé nic se nepožírá!
A ani bílá, triumfální kost!
Jen ještě tiše šelestící krysy
tu budí stíny
slov dávno zemřelých,
pokoutních, snubných, slov čepovaných z žump,
a spásají mé metafory rysí
(trávící ze sebe jen v čase),
tu od srdce, tu od hlavy,
ze které jazyk spálený jim visí
a na něm doutná uhašený líh.

Z básnického hlediska je snad nejzajímavější sedmá metafora s trůnní řečí krále Agogha, krále lítosti a smutku.
Netuším, zda režim rozšifroval Agoghovo poselství, v kterém prorokuje seschnutí celé země a její proměnu v poušť. (Ano, všechno musí být podřízeno oné přísně nařízené a vymáhané královské disciplíně – a přece – srdce se vzpírá!!!) Spíš stačilo, že byl autor dán do klatby (však se na něj časem zapomene).
Pokud si chcete užít přívětivějších básní, přeskočte Metafory i Nekrology, v závěru se vám může nabídnout Mikulášek milostný, jak ho máte rádi.
Čtěte pouze s vzrušeným dechem, autor to řekl jasně: tyto básně „udrží se jen v myslích vzrušených a v srdcích se zrychleným tepem – a pro toto musí něco udělat.“
Avšak čas je (ne)milosrdný – komu se při dávných dějích ještě zrychlí tep?
PS: Ahogh je na seznamu e-knih MěK v Praze zdarma.

buccaneerka
18.10.2016

Chápu, že se řadí ke klasice, přečetla jsem si, abych věděla, že existuje, ale pro mě nestravitelné.


mikimachr
19.01.2013

Na Mikuáškovy verše nějak nemohu přijít. Pro mě naprosto nezajímavá básnická sbírka.