...a to mi nemůžete udělat

Poněkud netradiční kniha Jana Pelce, která se odehrává v horách, kdy hlavní hrdina Tomáš pracuje na statku jako čeledín a tajně miluje hospodářovu dceru Štefku, která ovšem jeho lásku neopětuje. Blíží se podzim roku 1944 a Tomáš je unesen jako rukojmí partyzánů v době Slovenského národního povstání a tím se jeho život načisto změní. Zajímavý a dle již všemožně dostupných informací, realistický pohled na partyzány ve slovenských horách, bez patosu ovšem syrově a upřímně vylíčen, stejně jako život na podhorské vesnici. Pelc se ve svých knihách nebojí jít až na dřeň lidského chování a ví, že i v dobrém člověku se může skrývat vlk, který je za určitých okolností a podmínek, někdy vypuštěn ven a pak stádo lidských ovcí si nemůže být jisto ničím. Jana Pelce mám rád jako skvělého undegroundového spisovatele, který mě mile překvapil, že napsal knihu s tímto tématem, ovšem stylem sobě vlastním.

Hodně netradiční téma, které od tohoto autora určitě mnoho lidí nečekalo. Způsob, jakým ho pojal je pozoruhodný. Knihu jsem si dal zatím dvakrát a už se těším na třetí počtení.

Na konci devadesátek byl Jan Pelc velmi oblíbený autor mezi našimi čtenáři. Ale teď už trochu skončil v zapomnění. A přitom zrovna tato knížka vypovídající o genezi naprostého duševního šílenství, na pozadí Slovenského národního povstání, je skvělým dílem. Žádný heroický epos o udatnosti partyzánů, spíše naopak, krátká novela z vesnice v horách, kde každý ví, kam patří, a co může a nesmí, jinak přijde trest. Doporučuji. Přečteno v rámci ČV 2025.

Je na samotném čtenáři, co si během čtení vydedukuje a zda-li může předvídat závěr.
Co se týče tempa, tak prvni sedlácká čtvrtka mne nechávala chladným. Náhlá změna do partyzánského tempa zaujala snovými sekvencemi, kdy koketujes s úvahou, zda-li nasávana kořalka nebyla spíš halucinogen. Jedna z mála knih, která nekončí šťastně.

Příběh o klukovi z vesnice, kterou nikdy neopustil.A kterého válka vytrhne z jeho prostředí a života.A kterému po návratu domů neskutečně hrábne.Příběh celkem ušel, ale konec to dodělal.

Poměrně slušné psychologické drama..

Tak to je další pecka z pera pane Pelce. Je to opět velmi intenzivní zážitek, který nás tentokrát poslal do Slovesnké vesnice za druhé světové války. Ta byla nejdříve jenom vzdálená kulisa, ale všem nám je jasné, že tot tak nebude až do konce.
Hlavní hrdina, je kluk velmi citlivý, který často rozebírá svoje pohnutky s někým, kdo již není mezi živými. A to je opravdu velmi zajímavé, nahlížet do vnitřního světa, který je někdy jendoduchý, jindy komplikovaný, ale hlavně, je zde.
Cesta k partizánům je opět krkolomná a je jasné, že směřuje k finále, které nebude úplně běžné, což je na druhou stranu u tohoto autora normální. Je to někdy opravdu trochu psycho, ale i ta doba, do které je děj zasazen, nebyla běžná.
Četlo se to velmi pěkně.

Nemůžu na to napsat nic jinýho než “Ty kráso” a sedim na gauči s otevřenou hubou.Slušný psycho.Pelc se ukázal opět jako připad hodný Freuda.Rozhodně čtení na jeden zátah.

Jana Pelce dobře znám jako autora undergroundové klasiky …a bude hůř (docela by mě zajímalo, jak by si mi ten román líbil dnes) a dalších knih a povídek ze současnosti – z prostředí, ve kterém se autor pohybuje a vyzná se v něm.
Takže jsem byl překvapený, že jsem se dostal na slovenskou vesnici do času druhé světové. A hned na úvod mě Pelc hodil do děje tak, že jsem se nestačil divit. Skvělý popis prostředí, věrohodná zápletka, dokonale rozebraný vnitřní svět hlavního hrdiny – intenzivní literární zážitek. Jenže to vydrželo jen do chvíle, než se Tomáš dostal k partyzánům, tam mě to náhle přestalo bavit (to ale asi není problém na straně autora, spíš, že mě moc neberou tyhle „partyzánské příběhy“) a už jsem si říkal, že novelu dočtu asi jen tak ze setrvačnosti. Ale konec byl opět hodně působivý, a to dokonce zase jiným způsobem.
Na sto stránek se toho zkrátka stalo docela hodně zajímavého a Jan Pelc – podle mého názoru - ukázal velký talent i mimo rámec svých obvyklých témat.

Nejlepší Pelcova kniha. Trošku mi to připomíná film Je třeba zabít Sekala

Konečně po tolika nesmyslech dílo, které stojí za to číst. Konečně příběh o kterém má smysl přemýšlet. Konec je sice trochu slabý a zmatený, ale vlastně proč ne? Jen ať si každý z nás naservíruje co chce... nemusíme mít všechno od A do Zet naservírováno na taliři i se zákuskem. Sice na A bude hůř povídka nemá, ale děkuji za ni.

Opravdu hodně netradiční kniha,od tohoto autora.Čte se ale jedním dechem.A i přes docela "zmatený" konec,pěkné počteníčko.80%.

Příběh při jehož čtení budete neustále přemýšlet, jak to ten hlavní hrdina vlastně myslí. Na konci vám to dojde a budete překvapeni - možná - ...a to mi nemůžete udělat.

Pěkná dlouhá povídka. Až ke konci knihy mi došlo, že s hlavním hrdinou není něco v přádku :)

Až mě za hlavní postavu mrazilo....dostat se se svým charakterem do situací, které jsou proti jeho přesvědčení...

Hezké, jak minimalistický začátek (jsem kluk z města), tak vojenská střední-končící část. Knihu mi ale zkazil konec. Nejsem příznivce happy endů za každou cenu, navíc hrdinův psychický stav se zhoršoval po celou tuto dobu (nebo byl vždy tak trochu nakřáplý, či parafráze na hrůzy války?), ale ke konci to na mě bylo už moc.

Nicméně Pelc píše pěkně a tak se to samozřejmě hezky četlo. Neuspokojivý konec to ale nevyváží. Pro šílenství raději ...a bude hůř.

Tak trochu "jiný" Pelc než jakého jsem do té doby znala. Tímto příběhem se čtenářům ukázal v nové, celkem nečekané poloze než ve svých předchozích dílech. A musím uznat, že mě překvapil. Velice mile překvapil.