A proto skáču
Naoki Higašida
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280283/bmid_a-proto-skacu-0Fk-280283.jpg
4
624
163
Vnitřní svět třináctiletého chlapce s autismem. Mladý spisovatel, básník a bloger z Japonska trpí tak silnou formou autismu, že nedokáže mluvit. Jeho vidění světa je však neuvěřitelně bohaté, citlivé a inteligentní. Dokázal to v bestselleru A proto skáču, který ve svých třinácti „sepsal“ za zcela mimořádných okolností. Metodou ukazování znaků na papírové matrici odpověděl na osmapadesát otázek, jež mu ostatní často kladou: Proč nemůžeš být chvíli v klidu? Proč se učíš nazpaměť jízdní řády? Co je nejhorší, když má člověk autismus? Unikátní knihu v Japonsku objevil britský spisovatel David Mitchell, sám otec autistického syna, společně s manželkou ji přeložil do angličtiny a Higašidu a jeho niterné svědectví proslavil po celém západním světě. „Představte si, že se nacházíte v místnosti s dvaceti radiopřijímači. Všechny hrají a naplno se z nich linou hlasy a hudba. Nejde je vypnout ani ztlumit a místnost nemá okna ani dveře, takže jedinou úlevu vám přinese až naprosté vyčerpání,“ přibližuje v sugestivní předmluvě Mitchell pocity lidí s autismem. Přeloženo z japonského originálu s přihlédnutím k anglickému překladu The Reason I Jump (2014), který pořídili David Mitchell a K.A. Yoshida.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Paseka , PaspartaOriginální název:
Jiheishō no boku ga tobihaneru riyū , 2007
více info...
Přidat komentář
Vysoce zajímavá výpověď autisty. Čekal jsem všechno, ale toto ne. Je z toho znát věk dítěte, ale někdy je hodně překvapivé, jak dospěle svět vnímá. Pouze mne překvapilo, jak často píše o "nás autistech", my jsme takoví a onací, přičemž nejzajímavější a nejuvěřitelnější jsou ty pasáže, které jsou v jednotném čísle. Všichni autisté určitě nejsou stejní. Z knížky je ovšem zřejmé, že Naoki studuje v kolektivu jiných autistických dětí, takže má v dotyčných pasážích možná pravdu.
Naprosto ojedinělá sonda do nitra autistického dítěte. Člověk lépe pochopí některé nepříjemné vnější projevy autismu a lépe je přijme, když ví, jak moc autistický člověk touží být normální, umět ovládat své emoce a patřičně je dávat najevo.
Mám dojem, že v některých ohledech jsou autisté mnohem čistší lidé než my ostatní: "Nedokážeme se smát, že si někdo z někoho dělá ošklivou legraci nebo šidí a kritizuje jiné lidi." Je dojemné vědět, jak moc jim záleží, aby ostatní netrápili: "Těm z vás, kteří stojí při nás, bych chtěl říct, aby se kvůli nám netrápili. Když se trápíte, připadá nám, že bycom raději neměli existovat a ztrácíme chuť do života. Ze všeho njevíc nás mrzí, když jsou kvůli nám smutní jiní. Vlastní smutek nějak sneseme. Ale pocit, že jsou kvůli nám nešťastní lidé z našeho okolí, je k nevydržení."
Navíc je autor na svých 13 let velmi vyzrálý: "Lidé, kteří neustále upírají zraky na vzdálenou horu, si nevšimnou krásy pampelišky, která jim kvete u nohou. A lidé, kteří se dívají na pampelišku, zase nevidí krásu zeleně bující na hoře. "
Četla jsem, protože synovec je autista. Člověk si uvědomí, jaký život autistů je, jak vnímají různé věci, proč se chovají, tak jak se chovají....Je dobré si ji přečíst, abychom alespoň částečně těmto lidem porozuměli...
Objevila jsem díky čtenářské výzvě 2019. Nejvíc dojemná, milá, krásná povídka JSEM U VÁS.
Mám smíšené pocity. Na jednu stranu fascinujici, co chlapec takto postižený dokázal vytvořit. Ale na stranu druhou mě kniha nijak neobohatila a rozhodně nelze tvrdit, že takto smýšlí všechny osoby postižené autismem.
Úžasná kniha, sice kraťoučká rozsahem, ale neocenitelná obsahem. Kéž by bylo více podobných knih, které nám umožní nakouknout do mysli člověka na spektru, samozřejmě to nejvíce ocení rodiče auti dětí, ale obrovským přínosem bude i pro kohokoliv, kdo s autisty pracuje nebo je má v rodině.
Pro mě, jako matku autisty, byla jedním z největších přínosů četby naděje a poznání, že se v těch hlavičkách skrývá mnohem více, než dávají na první pohled najevo a dostala jsem vysvětlení spousty věcí, s kterými se dnes a denně potýkáme a nikdy by mě ani nenapadlo, co by se za tím mohlo skrývat.
Za mě jednoznačně plný počet!
Do hlubin a tajů autismu knihou rozhodně neproniknete, na druhou stranu jde o prima vhled a ilustraci specifik.
Trošku mě rušilo, jak autor mluvil "za všechny autisty", protože si myslím, že většinu odpovědí rozhodně nelze vztáhnout na všechny či jen většinu lidí s autismem. Jinak je knížečka bezesporu zajímavě zpracovaným pohledem na svět autisty. Překvapuje mě, že by 13ti letý hoch (natož autista) dokázal takto formulovat některé své myšlenky - řekla bych, že je zde znatelný zásah editora/překladatele/...
Krásný příběh z pohledu malého autisty. Velmi hezky popsané, jak on sám co vnímá. Na konci knihy vás čeká nejkrásnější krátký příběh, co jsem kdy četla.
Ač útlá kniha, plná myšlenek, které mě donutily číst pomalu a hodně přemýšlet. Pohled na autismus, jak nelze nikde vyčíst - z druhé strany. A to jsem si myslela, že po několika semestrech spec.pedagogiky a psychologie toho vím dost.
No neviem, zmiesane pocity... vcelku aj zaujimave citanie o autizme, na druhej strane “nic nedalo, nic nevzalo, dojem neostal ziaden”.
Kdo měl ještě pochybnosti, po přečtení závěrečné povídky Jsem u vás je musel ztratit.
Je to jasné. Třináctiletý Mistr přišel učit ty, kteří chtějí poslouchat.
"Myslím, že opravdová laskavost a soucit spočívají v tom, že se snažíme nezranit důstojnost druhých."
"Když máte rádi sami sebe, tak je jedno, jestli máte autismus, nebo ne."
Po dočtení vám dojdou slova, ale myšlenky neutichnou...
Tohle je prostě tak dechberoucí, tak oči otevírající... Mýty vyvracející, lidskost potvrzující.
Bála jsem se, že mě tato kniha uvrhne do deprese a lítosti.
Ale ne, nabila mě optimismem, jako žádná jiná.
POVINNÁ ČETBA PRO LIDSTVO!
"Jenže pro nás je příroda přímo životně důležitá. Když se na ni díváme, máme pocit, že i my lidé s postižením máme právo být na světě..."
"A kdyby si díky naší existenci ostatní lidé vzpomněli na něco, co je pro tuhle planetu strašně důležité, moc by nás to potěšilo."
Silná kniha. Pohled na problematiku autismu z “ druhé strany”. O to pravdivější a působivější. Člověk si uvědomí, že ten jeho svět, jeho myšlení, jeho prožívání nemusejí být ty jediné možné, ale predevším ne jediné správné. Kdo chce, v knize si odpovědi na své otázky a problémy , jež si případně o autismu klade a řeší , najde. Určitě přínosné a potřebné čtení.
Pochopitelně se nejedná o příručku pro výchovu autistického dítěte, o technický návod k přístupu k autistovi, jak knize někteří podsouvají. Přestože Naoki někdy odpovídá v plurálu, je myslím dost zřetelné, že jde o individuální pohled třináctiletého kluka, jehož životní zkušenost se může lišit od zkušenosti jiných autistů, ne o zevšeobecňující odborný názor (nic takového netvrdí ani předmluvy). Generalizaci v tomto případě zkrátka neprovádí kniha, zaznamenávající odpovědi JEDNOHO člověka, kterému nikdo nebrání říkat „my“ namísto „já“, ale její čtenáři. Určitá naivita těchto zjednodušujících výroků je dána věkem a zkušenostmi chlapce, což z nějakého důvodu odmítají vidět ti, kteří zároveň zpochybňují autenticitu textu pro přílišnou vyspělost. Vzhledem k tomu, a) že jde o první knihu svého druhu, b) jak komplikovaně text vznikal, je zcela logické, že Naoki své unikátní možnosti něco sdělit vnějšímu světu využil právě k tomu, že druhé vyzývá k větší vnímavosti, že vysvětluje svůj vnitřní vesmír a to, co můžou některé jeho projevy znamenat, že se zaměřuje na základní prvky porozumění mezi autisty a lidmi bez poruchy autistického spektra, namísto toho, abych zacházel do detailů a vyprávěl příhody ze svého života. Jde o výzvu k empatii, která Naokimu na rozdíl od některých zdejších komentujících rozhodně nechybí.
možná je to překladem, ale z hlediska autorství na mě text působí velmi nevěrohodně, připomíná mi dětskou příručku, jak chovat křečka (dávejte nám hodně čisté slámy, ať neběháme po vlastních výkalech, a netahejte nás za kožíšek, bolí nás to)
autor druhé předmluvy si na mnoha místech protiřečí, např. káže proti všeobecnému předpokladu o genialitě každého autisty, poukazuje na nerainmanovského autora, a vzápětí sakralizuje jeho jedinečnost a talent
taky nechápu, proč bych nemohl metaforicky používat slovo autistický, to už jsme to v té politické korektnosti dotáhli tak daleko? běžně se užívá třeba spojení "rakovina doby" apod. - budou mne proto onkologičtí pacienti žalovat?
jistě - každý autista je jiný, ale pochybuji, že chlapec s tak závažným stupněm postižení, jak je jím samým (?) popisováno, měl nad ním zároveň tak neuvěřitelný nadhled, nadto ve 13 letech
a přijde mi pokrytecké tleskat naivnímu dětskému psaní (viz závěrečná povídka v knize) jen proto, že "to dokázal" postižený
Stručně psané odpovědi na základní a často kladené otázky o autismu zodpovězené chlapcem, který sám touto nemocí trpí. Spoustu věcí mě překvapilo a uvědomila jsem si, že jsem k autistickým dětem často přistupovala úplně špatně. Rozhodně doporučuji si knihu přečíst.
Líbilo se mi jak to bylo zpracovaný : formou otázky a odpovědi a ten obsah byl úžasný i když jak píše, každý autista to může mít jinak ale i tak si myslím, že to hodně ta knížka pomůže lidem, který někoho takového znají nebo se o někoho starají... je dobré si o tom přečíst a vědět jak se v určitých situacích oni cítí... dozvěděla jsem se o tom díky této knížce víc , doporučuji ji moc ♥
Štítky knihy
autismus zfilmováno japonská literatura otázky a odpovědi
Část díla
A proto skáčuKniha A proto skáču je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 931x |
| Čtenářské výzvě | 317x |
| Doporučených | 58x |
| Knihotéce | 200x |
| Chystám se číst | 613x |
| Chci si koupit | 151x |
| dalších seznamech | 15x |
Kniha na mě moc zapůsobila a úplně mě vtáhla do světa autistických dětí, které chtějí v rámci svých možností normálně žít a od nás ostatních nepotřebují soucit, ale lásku a pochopení. Líbila se mi forma otázek a odpovědí. Skvělá kniha.