A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Malý Noah s dědou sedávají na lavičce a povídají si. Pod lavičkou rostou stejné hyacinty, jaké děda kdysi pěstoval pro babičku. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se životem a vesmírem, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni ve stáří přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou a děsí se dne, kdy si ji už nebude moci vybavit, protože cítí, že jeho svět se mění. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit tomu vůbec nejtěžšímu: umění se rozloučit.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2018 , OneHotBookOriginální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre , 2016
Interpreti: Pavel Nový , Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Půvabná knížečka. Oč menší v objemu o to větší obsahem. Nedá se z ní ani citovat, leda by jí tady člověk celou opsal, tak překrásně je napsaná. Opět děkuji panu Backamanovi za to, že je a za to, že s námi sdílí svoje myšlenky.
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Číst knihu od pana Backmana je vždy mimořádný čtenářský zážitek.
Útlá knížka opět s velkým poselstvím...
Okouzlující, moudrá, dojemná, hořká i sladká.
Přesně taková, jak to od něj máme rádi. A tahle je svou něhou obzvlášť výjimečná...
„ Jak ses do ní vlastně zamiloval?"
"Asi mi zabloudila do srdce. A nenašla cestu ven. Tvoje babička nikdy neměla orientační smysl. Ta by se ztratila i na jezdících schodech. "