A každé ráno je cesta domů delší a delší

A každé ráno je cesta domů delší a delší
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404278/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--5pY-404278.jpeg 4 1375 1375

I loučení bolí méně, když na ně nejste sami. Malý Noah s dědou chodí sedávat na lavičku a povídají si. Pod lavičkou rostou hyacinty, stejné, jaké děda kdysi pěstoval pro babičku. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se životem a vesmírem, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni ve stáří přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou a děsí se dne, kdy si ji už nebude moci vybavit. Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal s Noahem na lavičce, kde je stále ještě obklopuje pronikavá vůně hyacintů. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit tomu vůbec nejtěžšímu: umění se rozloučit. Fredrik Backman v této netypické novele líčí boj stárnoucího muže o zachování nejdražších vzpomínek. Činí tak něžně a empaticky, jak to dovede jen on.... celý text

Literatura světová Novely
Vydáno: ekniha , Host
Originální název:

Och varje morgon blir vägen hem längre och längre , 2016


více info...

Přidat komentář

evonra
14.04.2018 5 z 5

Číst knihu od pana Backmana je vždy mimořádný čtenářský zážitek.
Útlá knížka opět s velkým poselstvím...
Okouzlující, moudrá, dojemná, hořká i sladká.
Přesně taková, jak to od něj máme rádi. A tahle je svou něhou obzvlášť výjimečná...

„ Jak ses do ní vlastně zamiloval?"
"Asi mi zabloudila do srdce. A nenašla cestu ven. Tvoje babička nikdy neměla orientační smysl. Ta by se ztratila i na jezdících schodech. "

Clara_C
13.04.2018 5 z 5

Půvabná knížečka. Oč menší v objemu o to větší obsahem. Nedá se z ní ani citovat, leda by jí tady člověk celou opsal, tak překrásně je napsaná. Opět děkuji panu Backamanovi za to, že je a za to, že s námi sdílí svoje myšlenky.