A hory odpověděly
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177591/a-hory-odpovedely-177591.jpg
4
1404
1404
Khaled Hosseini, autor světově úspěšných románů Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, vydává třetí román, v němž se opět vrací do rodného Afghánistánu, ale zavede nás i do Paříže či Kalifornie. Vypráví příběh sourozenců rozdělených v dětství. Abdullah vyrůstá v chudobě afghánského venkova a nepřestává toužit po ztracené sestře, zatímco Pari, která zapomněla, že kdy měla nějakého bratra, vychovává bohatá rodina v Kábulu a Paříži. Na pozadí téměř šedesáti let dramatické afghánské historie se odehrává příběh lásky, ztrát i obětí. Je lepší být odtržený od rodiny než trpět bídou? Co mohou či mají udělat bohatí pro chudé? Jak silná jsou rodinná pouta a jaké následky mají naše rozhodnutí? Na tyto otázky hledá Hosseini v mistrovském vyprávění odpověď. Sejdou se ještě někdy Abdullah a Pari? Otevřete knihu...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
Argo
Originální název:
And the Mountains Echoed
více info...
Přidat komentář
Naprosto nádherná kniha!! Dojemná, se spoustou vzájemně propletených postav a s velmi hlubokými myšlenkami. Mně osobně hodně postav, rodinných vztahů a jmen vyhovuje a přehledná tato kniha podle mě byla, příliš nechápu negativní komentáře zde. Postavy si i přes méně času soustředěného jen na ně (než v mnohých jiných knihách) dokázaly získat mé sympatie a náklonnost, nebyly vůbec ploché, ale naopak živé, dozvěděli jsme se celou podstatu jejich života. Skákání v čase mě naopak velmi bavilo, protože jsem otočila stránku a mohla jen hádat, kde a s kým se ocitnu, jaký příběh mi bude vyprávět. A ten konec! U toho mi zvlhly oči a tak to má být... Rozhodně mohu doporučit, knihu jsem si zamilovala. Mám dalšího oblíbeného autora, ke kterému se vždy ráda vrátím.
O hledání identity osobní, etnické, lidské a o smíření se s tím, kdo jsem. O naději, že i přes všechny bolestné ztráty je naděje k návratu.
Kaleidoskop příběhů, jedno sklíčko k druhému, aby čtenář pochopil pohnutky, aby pochopil, že svět není černobílý.
Čítám tu v komentářích, že bylo v příběhu až moc postav, čtenáři se ztráceli v jednotlivých časových skocích - minulost, součastnost... Nechápu.
Příběhy jsou krásně propletené a dávají smysl, podle mě vůbec nejsou zamotané a už vůbec ne nudné. Dávám 4 hvězdičky - za děj, u kterého jsem se ani jednou nenudila, další za promyšlené postavy - výrazné charaktery, které si zapamatujete, třetí za skvělou čtivost (pan autor prostě umí psát) a čtvrtou za krásnou obálku.
Kniha pri letmom čítaní pôsobí ako súbor rozprávok so spolčonou témou a postavami no rozličným rozprávačom. Spája v sebe príbehy, magickosť, čarovnú náhodu, na začiatku aj víťastvo dobrého (alebo aspoň čo pôsobí ako dobro) nad zlým. Je plná emócii, vzťahov a problémov sveta.
Ak sa však ponoríte hlbšie, zistíte, že ide o hlboko emocionálny až vážny príbeh dvoch súrodencov, Abdullah a Pari, ktorých rozdelili. Na pozadí a možno zároveň tohto príbehu sa autor venuje tomu, čo tejto udalosti predchádzalo, širšiemu záberu života rodiny, ulice, mesta, komunity, tiež problémom a vojne Afganistanu a chudobe, ktorá v ňom vládne.
Uau. Jedna z nejlepších knih, co jsem za dlouhou dobu četla. A okamžitě jsem si šla do knihovny půjčit další Hosseiniho román. Velice mi vyhovovala propracovaná kompozice, v níž autor na příbězích jednotlivých postav řeší vždy nějaké obecné téma (příběh Idríse, kterého po návratu z Afghánistánu do vlastní pohodlné reality postupně opustí nadšení a snaha řešit to, co mu připadalo tak naléhavé tam a co navíc vyřešit slíbil, mi připomněl, že mám sklony dělat totéž... a hned jsem se pustila do plnění restů :-) ) a zároveň zvolna posouvá dopředu i příběh ústřední rodiny. Čteno dlouho do noci a s kapesníkem v ruce. Vytknout není co.
Dočteno a úplně nevím co si myslet, od Hosseiniho jsem přečetla všechny jeho knihy a všechny se mi líbily. I tady jsem se těšila na silný krásně vypravěčsky zpracovaný příběh, ale ouha. Příběh je to zajímavý, nádherně Vás navnadí počáteční pověstí, která protíná celou knihu, ale tím to pro mě končí. Osudy jednotlivých postav jsou sice zajímá, ale tak nějak jim chybí živost a navíc se postupně zaplétájí jako ne příliš dobře namotané klubíčko,a v určité chvílí přemýšlíte jestli je to stále klubko nebo nějaký šmodrchel. A v celé té záplavě příběhů a návaznosti se ztrácí celá pointa knihy což je škoda, protože třeba životní příběh doktora a jeho postižené skoro sestry,který je rozepsán na konci mě chytil daleko víc než celé předešlé vyprávění.
po Lovci draků jsem se na to těšil jak malej karel. no a po dočtení jsem to zanesl do práce. ztráta času, táhne se to jak sopel na mikině, kde nic tu nic, jediný zajímavý je prostředí. nuda.
Od autora jsem jako první četla Lovce draků a kniha se mi velmi líbila. Nezklamal mě ani tentokrát, opět hezké, dojemné a zajímavé čtení.
Již úvodní vyprávění o Dévovi predikuje příběh o těžkém rozhodování a o tom, jaké dopady to mělo na všechny, kterých se toto rozhodnutí dotklo. Spolu s vykreslením pro nás tak bídné a zkoušené země je skládačka pohnutek, touhy i zklamání velmi působivá.
Tato kniha pro mě byla spíš zklamáním, asi jsem od ní vzhledem k hodnocení očekávala příliš. Obecně mám ráda knihy, kde jsou osudy různých lidí, které se nějakým způsobem protnou. Tady mi to překáželo. Nejspíš kvůli širokému časovému i prostorovému rozpětí životních příběhů jsem si nestihla žádnou postavu nějak oblíbit či jí více porozumět. Více se mě dotkl asi jen první příběh, některé mě přímo nudily a těšila jsem se, až skončí. Také mi vadilo časté skákání do minulosti (tím myslím v rámci odstavců, ne delších pasáží). Konečné propojení životů postav v poslední kapitole mi přišlo nevýrazné a skoro zbytečné. Přemýšlela jsem o udělení dvou hvězdiček, ale nakonec dávám tři kvůli tomu, že jsem si alespoň trochu rozšířila obzory o Afghánistánu a popřemýšlela o této zemi a jejích obyvatelích. Rozumím, že někomu se autorův styl může líbit a nechci knížku hanět, ale pro mě to nejspíš není...
A hory odpověděli je kniha o zahozených přátelství a rodinných vztazích. Je to kniha, která nám říká, že je lepší zamyslet se na tím, co máme teď a jak můžeme být k ostatním ještě o kus laskavější. Možná si totiž neuvědomujeme, že nám s našimi nejbližšími nezbývá už moc času. Ať už je to vlastně jakákoliv doba, vždy to nakonec bude míň, než bychom si sami přáli.
Toto sdělení se prolíná všemi příběhy v knize, z nichž každý se nějak váže k Abdulláhovi, který celý život touží po znovushledání se svou malou sestrou Pari. Jedná se o velký propletenec lidských osudů a příběhů, z nichž asi každý stojí samostatně a je velice nosný.
Naneštěstí na mě těch příběhů bylo možná až moc. Pointa je přeci jenom stále více méně stejná a ve stejném duchu se nese i velké finále. Kniha tedy místo postupné gradace spíš kontinuálně dokodrcá ke svému závěru. Přesto jsem ráda, že se ke mně dostala, protože má skutečný potenciál člověku aspoň na chvíli otevřít oči.
Tuhle knížku jsem četla na doporučení kamarádky. Dojemný, krásný a čtivý příběh, který zaujme a čtete s chutí až do konce.
Nesmírně vrstevnatý příběh, který rozhodně není kompaktní, ale skládá se z devíti samostatných vyprávění, jež se skrze hlavní hrdiny překrásně protínají. Tohle hluboce lidské a láskyplné dílo bylo mým prvním seznámením se s autorem a už teď vím, že rozhodně ne posledním.
Poslouchala jsem jako audioknihu a byť tuto podobu většinou doporučuji, tady bych asi přeci jen raději sáhla po fyzické knize. Chyběla mi ta možnost vracet se v ději zpátky, kontrolovat jména, data a předchozí události. Navíc si ani nemyslím, že by byla nějak extra kvalitně namluvená...
Tuhle knihu, v pořadí třetí, mám od Hosseiniho asi nejraději. Dojemný příběh, strhující děj, který mě chytil a držel až do konce. A jako vždycky od tohoto autora dojemné a hluboce lidské.
A hory odpověděly pro mě byly posledním nepřečteným příběhem z pera Khaleda Hosseiniho, takže jsem věděla, co mám přibližně očekávat. Co mě překvapilo byla skutečnost, že anotace vás naláká na jednolitý příběh, přičemž kniha je spíš sborník devíti povídek vyobrazující rodinnou lásku, a i když mají příběhy nějaký propojující prvek, některé mi do celkové skladby úplně nezapadaly.
Kniha byla nesmírně čtivá, ale bohužel jsem od Hosseiniho zvyklá na o fous lepší
Připadám si jaksi starší po přečtení této knihy. Jako bych prožil nějaký cizí život, a ne jeden, ale mnoho a dost se z toho poučil. Většinou to bývá tak, že když se člověk s autorem přes nějakou knížku seznámí, tak další knihy autora už nejsou tak významné oblíbené. Četl jsem Lovce draků a musím říct, že tato kniha je ještě o pořádný kus lepší. Nestává se mi často, že bych doslova nemohl spát jak mě tato kniha přiměla přemýšlet o životě a budoucnosti. Neskutečné!
O knize A hory odpověděly se píše jako o románu, ale v mých očích se jedná spíše o devět povídek, které spojuje stejné téma a točí se kolem osudů lidí, kteří jsou vzájemně propojeni. Tím, že jsem k tomu přistupoval takto, jsem nebyl zklamaný, když byla další část vyprávěna jiným stylem, odehrávala se v jiné době a nebyly v ní postavy, ke kterým jsem v předchozím ději přilnul.
Líbilo se mi, že ačkoli je kniha o lásce, nebyly hlavním tématem partnerské vztahy a menší prostor byl i pro vztah děti-rodiče. Tím se dostalo na další typy rodinných vazeb, které nejsou v literatuře popisovány tak často (sourozenci, bratranci, strýcové a tetičky...) - to mně přišlo hodně zajímavé.
Všechny příběhy, které v knize najdeme, jsou popsány tak, že dokážou chytit za srdce. A to způsobem, který není laciný. Hosseini se sice někdy pohybuje na hranici kýče a některé dějové zvraty jsou trochu jako z červené knihovny, ale ke cti mu slouží, že nepřekročí hranici vkusu a neuchyluje se k nějakým laciným trikům. Naopak - hned několikrát nás překvapí a nečekaně zápletku zakroutí proti obvyklým postupům románové tvorby (nejzajímavější v tomto smyslu byl příběh Idrise a malé Roši). Tím mě jako čtenáře příjemně znejistil, protože jsem si tím pádem nemohl být jist, jakým způsobem uzavře hlavní dějovou linku - a ta taky nakonec dopadla jinak, než jsem čekal .
Jako hlavní klad knihy vidím Hosseiniho schopnost vytvořit atmosféru, která čtenáře pohltí - nejvíce to na mě působilo v částech, které se odehrávaly v Afghánistánu. Dalším pozitivem je schopnost vykreslit charaktery, které jsou uvěřitelné. Postavy v knize sice mají řadu chyb, ale jsou popsány tak, že jsem s nimi spíš soucítil a litoval je, než že bych si je nějak ošklivil.
Kdybych hledal slabiny, tak bych asi zmínil trochu rozvleklejší tempo v pasážích, které se odehrávaly v západním světě. A někdy trochu přílišná doslovnost, kdy popisuje motivace a pocity postav i tam, kde by mohl nechat čtenáře, aby si je sám domyslel z děje - jako by svému čtenáři příliš nedůvěřoval a raději mu to naservíroval na stříbrném podnose.
Každopádně: A hory odpověděly byla moje první kniha od Hosseiniho a jsem opravdu rád, že jsem mu dal šanci. A těším se na další.
Štítky knihy
Afghánistán homosexualita 20. století islám muslimové sourozenci rozhlasové zpracování adoptované děti LGBT, queer, LGBT+ afghánská literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Příběh, do kterého se ponoříte jako do moře za slunného dne. Budete spolu s postavami prožívat jejich mrazivé životní peripetie. Melancholie se příběhem táhne jako podzemní řeka,.. nýbrž právě ona dává zeleni možnost propuknout. Kniha je plná také jasných chvilek, v kontrastu s okolnostmi, v kterých se objeví ucítíte chlad, nehledě na to, že je třicet pět stupňů nad nulou a vy sedíte pod slunečníkem. Jestli se rozhodujete zda si knihu přečíst, tak s tím přestaňte,.. neboť Vás příběh jistě uchvátí.