40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432890/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-vb0-432890.jpg
4
2928
2928
Největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Mladý student Ladislav Zibura v létě 2014 hodil batoh na záda a vydal se na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Těšit se můžete na vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Druhá kniha od Zibiho se mi líbila o poznání více, ale ani na první nedám dopustit. Zajímavá se mi zdála celá cesta, hlavně několik posledních stránek v Jeruzalémě. Znovu jsem se hned několikrát smála nahlas, ale je zde vidět, že Zibi teprve hledal cestu, jakou příběh podat.
"Všude na světě jsem potkal jen dva druhy lidí. Ty dobrý a ty špatný. A žádný politik, náboženství ani válka na tom nic nezmění."
Pro mne velmi milé překvapení. Čekala jsem klasické zážitky z cest, ale dostala jsem mnohem víc. Příběh je provázen nejen autorovým nadhledem a humorem, ale také je v něm spousta hlubokých myšlenek.
Kniha nám velice milým způsobem připomíná fakt, že spoustu věcí, které v každodennosti vnímáme jako samozřejmost, jsou ve své podstatě zázraky - stejně jako život sám.
Určitě doporučuji!
"Turecká" část je neskutečně vtipná, smála jsem se v podstatě u každé stránky. Konec už takovou kadenci neměl, ale i tak se jedná o skvělou knížku, která mě velice mile překvapila. Závěrem jediné.....Ladislave, putuj a piš dál :)
V podobných knihách jsem se nikdy nikterak nevyžíval, ale musím říct, že jsem se čtením pobavil. Čtením se o zemích nic vyloženě nového nedovíte, spíše nahlédnete do běžného života a to s příjemným autorovým nadhledem a humorem.
Skvělá kniha! Už dlouho se mi nestalo, že bych se u četní smála tolikrát nahlas :D Jeho styl humoru mě vážně baví stejně jako filozofická okénka a jeho pohled na život :) Momentálně jsem v půlce Pěšky mezi buddhisty a komunisty a vážně škoda, že knížky nejsou delší - doufám v další výlet ! ;)
Tato kniha se mi moc líbila.Autorovy zážitky z Turecka i Izraele jsou velmi zajímavé.Ukazuje nám,že i v těchto pro nás neklidných zemích ho zahrnuli lidé různých náboženství a národností laskavostí a pohostinností.
Tuto knihu mohu všem doporučit.
Hodnotím pěti *
Velmi zdařilá kniha. Humor v ní je lehký a nenásilný. Vzhledem k mému orientačnímu smyslu bych se i já měla řídit Ladislavovým příkladem a na výlety si s sebou nebrat mapy, protože pokud jste nikdy nevěděli, kde jste, nemůžete se ztratit.
Tuto knihu jsem četla až po Ziburově druhé knize Pěšky mezi buddhisty a komunisty, za sebe musím říct, že autorova prvotina je trochu slabší (toto je můj osobní názor a rozhodně tím knihu nekritizuji), přesto jsem ji četla s nadšením a upřímně doufám, že se princ Ládík zase někam vydá a napíše o cestě knihu.
Bavila mě od začátku až do konce. Láďův humor mě jednoduše pokaždé nakopne. Je skvělé, jak si dělá srandu ze sebe v jakékoliv životní situaci. Jak všecko dokáže brát s nadhledem. Jasně, nevíme, jak vše doopravdy vnímal, jak ve stresu byl, když šlo, naštěstí málokdy, do tuhého. Ale i tak, jeho humor mě opravdu baví, nemůžu se dočkat dalších knih. Věřím, že jeho přednášky naživo musí být prostě skvělé. Snad se na jednu z nich dostanu a obohatí mi tak zážitky z knihy o své vyprávění.
"Neprozkoumat za cely svuj zivot svet, do ktereho jsme se narodili, je podobne divne, jako si neprohlednout prave pouzity toaletni papir."
"Jednim z nejkrasnejsich okamziku cesty je ocekavani, co bude za vrcholem kopce."
"Můj kamarád Martin mě naučil jednu nesmírně důležitou věc - dělat si to hezký. Jak na to? Je to prosté. Vytipujete si hezké místo a obklopíte se něčím, co máte rádi - lidmi, hudbou, jídlem, dobrým vínem, krásnou slečnou, příjemnou vůní... čímkoli. Prostě vytvoříte dokonalý moment jako z reklamy na štěstí. A pak se zastavíte, mlčíte a intenzivně vnímáte všechnu tu krásu a radost. Lidé podle mě takové chvíle prostě potřebují a měli by si je sami vytvářet. Postupem času zjistíte, že si podobnou radost můžete udělat každý den."
"A tak si rikam, ze bychom mozna nemeli hledat inspiraci u lidovych kazatelu, kteri o svete cetli na internetu, ale u lidi, kteri svet opravdu videli."
Ladislav Zibura je vyborny a vtipny vypravec. Prvni knihou, kterou jsem od nej cetla, bylo putovani Nepalem a Cinou. Tato kniha me neskutecne bavila. Musim rict, ze jsem byla zvedava, jaka bude jeho prvotina (vynechame-li krtecka). ;) A ani tady Zibi nezklamal. Svezi cteni, psane s zivotnim nadhledem, sebeironii a pokorou.
Zakoupila jsem si druhe vydani a obal je perfektni! Taky se mi moc libily "komiksove" vsuvky - "Dneska jsem na strope kavarny videl povesenou formu na babovku. Jen nevim, jestli to byl lustr, nebo mucholapka na hipstery."
Moc milá a vtipná knížka.Autor si umí udělat legraci sám ze sebe.A měl štěstí na pohostinné lidí, které na své pouti potkal.
Příjemná a čtivá knížka. Cestování má náš nárůdek v krvi, každého to jaksi baví a zajímá a někdo o tom umí i hezky psát. Sláva! Těším se na další cesty, které "s Ladislavem" podniknu, protože jistě nezůstane jen u jeho debutu (prvotinu o Krtečkovi se mi bohužel nepodařilo sehnat ;-) ale já se vlastně ani moc nesnažila...).
Zibura nezklamal. Kniha mne neskutečně bavila a doporučuji ji všem.
Co se vizuální stránky knihy týče, tak mi přišel vtipně pojatý obsah. Vysvětlující rámečky a stripy umístěné v každé kapitole zase osvěžují čtení. Obal sice není tak hezky vyvedený jako u Pěšky mezi buddhisty a komunisty, ale zábavný je úplně stejně.
Jestli se Ladislavovi podařilo, nebo nepodařilo do Jeruzaléma dorazit, o tom se v knize nakonec dočtete. Ale o tom ta kniha není. I když občas jsem si říkal, jak to celé všechno vlastně dopadne a jen skutečnost, že knihu držím v ruce, mne naváděla k závěru, že cestu její autor přežil. Stejně jako jeho druhá kniha (vlastně třetí, opomněl jsem na jeho autorský debut Krtečkova cesta) je i tato kniha zážitcích mladého muže vyzbrojeného evropskými hodnotami a zdravou sebeironií na cestě do zemí nám kulturně vzdálenějších.
V tomto případě do Turecka a Izraele, a to v časech, které ani pro jednu zemi nejsou snadné. Místo nepochopení a nepřátelství tam však nachází přijetí a pohostinnost. Zdá se proto, že ani v tomto případě se nejedná o země tolik kulturně vzdálené. Možná bychom si z nich spíše v některých oblastech mohli brát příklad. V tomto ohledu knihu považuji za obzvlášť cennou, protože vypovídá o obou popisovaných zemích mnohem přesněji než mediální výkřiky vytržené z kontextu (slovy Ladislava: „A tak si říkám, že bychom možná neměli hledat inspiraci u lidových kazatelů, kteří o světě četli na internetu, ale u lidí, kteří svět opravdu viděli.“). Kromě pohostinnosti a kulturních zvláštností Ladislav v těchto zemích nachází také horko. Spoustu horka. A, samozřejmě, úhlavního nepřítele poutníků – náklaďáky.
Knize přidává na zajímavosti i to, že je psána velmi čtivým a milým stylem, na který jsem si rychle zvyknul. Při čtení jsem navíc měl dojem, že si na knize dal Ladislav záležet, takže jsem pro změnu měl jednou pocit, že autor nemrhá časem, který čtenář jeho dílu věnuje. Na rozdíl od některých jiných autorů (např. Murakami v 1Q84). Pouze existuje riziko, že čtenáře to také jednou donutí absolvovat nějakou pouť, nicméně ta určitě stojí za ten čas. Úroveň vtipů má podle mne v průběhu knihy vzrůstající tendenci (od 100. stránky už jsem se zase smál nahlas), takže jí případně zkuste dát šanci, i když vás děj nevtáhne tak rychle.
Jinak se mi moc líbí popisy toho, že všechny spojuje láska k čaji či kávě, a toho, že dát vodu neznámému poutníkovi je samozřejmostí. Je moc fajn pro změnu číst o tom, co máme jako lidé společného a že vlastně nikde nejsme sami, i když se nám to tak může zdát.
Další zajímavé a inspirující střípky, které jsem v knize našel – co to znamená udělat si to hezký (s. 49), všude jsou dobří a špatní lidé (s. 36), co je to respekt (s. 56 dole), jak se na cestě zabavit a řešit samotu (s. 81, považuji za velmi praktické a zábavné!), jak vypadá správná turecká party (s. 102, hodně jsem se nasmál), o nerozčilování se (s. 110), úhel pohledu a jak vidět štěstí (s. 134), být pyšný na svou práci (s. 149), chudoba (s. 153), jak připravit kávu v džezvě 101 (s. 183) a (považuji za stěžejní myšlenku) člověk by si neměl zbytečně zakládat na věcech, které dělá jen pro sebe (s. 216).
Shrnuto: I tato kniha od Ladislava velmi snadno splní test kvality odpočinkového čtení, které svého čtenáře obohatí a posune velmi zábavným způsobem kousek dál v jeho lidství. A to je přesně důvod, proč takové knihy má smysl psát a číst.
Klobouk dolů před poutníkem Láďou. Své skvělé zážitky z cesty, která je skvělá jen nápadem samým, podal čtenáři zcela autenticky, bez příkras. Musím přiznat, že mě nesmírně zaskočila pohostinnost a vstřícnost lidí k "ušmudlanému otrhanci". Dočtete se o věcech, které nenajdete v žádném průvodci, přitom lidská zkušenost je to nejhodnotnější. Vzhledem k tomu, že celá kniha je psána opravdu bezprostředně, bude čtenáře bavit a čtenář se bude také velmi bavit. :)
Putovani po Číně a Nepálu se mi líbilo více tak jsem chtěl původně dat jen 4*. Ta pátá je za ten závěr.
Určitě mě kniha pobavila, některé hlášky a postřehy jsou opravdu úžasné. Na druhou stranu mě donutla vážně se zamyslet se nad jinou kulturou, jiným náboženstvím, nad obyčejnými lidmi, kteří tam žijí. A taky nad tím, že existují lidi, kteří spoustu věcí neřeší a spoléhají na lidskou dobrotu a pohostinnost, umí sami sebe nebrat tolik vážně a sklenici vidí víc poloplnou, než poloprázdnou. Přiznejme si, kdo z nás by to taky dokázal?
Kniha, která vám pravděpodobně zvedne náladu. Za prvé proto, že k vám její autor mluví docela upřímně, což je vždycky příjemné jako důkaz něčí důvěry. Za druhé proto, že jako vypravěč předvádí čistě pozitivní přístup k lidem, k sobě a k událostem, které ho potkávají. Lehce stravitelná inspirace – nejen na cestování, ale hlavně pro život.
„Před branou mě uvítala nepřirozeně široká a hranatá socha Atatürka ověšeného pásy s náboji. Vypadal jako král krabicových lidí, který se rozhodl ztrestat Českou poštu za nešetrné zacházení s jeho poddanými.“
„Zatímco jeden Čech žije v mírumilovné zemi s nejnižší mírou chudoby na světě, jiný žije v zemi plné kriminality a bídy. Náš život přitom neovlivňuje to, jaký svět skutečně je, ale jen to, jak k němu přistupujeme.“
Neskutečně zábavná literatura. Ládík je opravdu nevšední spisovatel a cestovatel.
Jeho hlášky jsou nezapomenutelné :D
Doba, kdy je Ladislav v Turecku, představuje nejlepší část knihy. Autor má (alespoň pro mě) zabíjející styl humoru, dokáže vykouzlit úsměv na rtech snad na každé straně. Skvělá knížka pro někoho kdo rád cestuje, rád se inspiruje od ostatních, rád poznává nové kultury aniž by měl předsudky, nebo se rád těch předsudků zbavuje. Jednu hvězdu strhávám jen za to, že ke konci se kniha opakuje a ztrácí dech. Docela mě ale baví, že autor si je toho sám dobře vědom :-) Při dočtení jsem si uvědomila, jak mi ten humor a autorovo sebemrskačství bude chybět. Tak nezbývá nic jiného, než si přečíst jeho další dobrodružství.
Humorně napsaný cestopis, při kterém si odpočinete. Je pravda, že ta část kdy byl v Turecku je mnohem zábavnější a humornější. Izrael už tak trochu moc spěchal a situace mu nedovolila si více užívat.
Český autor, plus velmi dobré čtení, se rovná vysoké hodnocení.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Abych řekla pravdu, pan Zibura mi v různých svých vystoupeních nijak zvlášť sympatický nebyl, ale musím uznat, že kniha se mu velmi povedla. Neválela jsem se při čtení smíchy, ale dobře jsem se bavila a užívala si autorův nadhled a smysl pro humor. Řekla bych, že to není ani tak cestopis, jako spíš lidopis - Zibi se nevěnuje tolik památkám či městům, jež při svém putování navštíví, ale hlavně lidem, které potká. Moc se mi líbilo, že poctivě popsal každý den, i když se zdánlivě nestalo nic zajímavého - i drobné události v jeho popisu jsou náhle významnější. A některé jeho úvahy a názory, jimiž začínal kapitoly, by měly být vytesány do kamene. Povedená je i grafická podoba knížky.