13 děsivých těstovin - druhý chod

Creepypastě asi na chuť už nepřijdu. Pocitově horší než první chod. Překvapivě mě ale bavily více ty české než zahraniční, i když ta nejlepší, VZKAZY NA DRUHOU, je překladová. Ty klasické pasty mi přijdou většinou moc jednoduché a nepropracované, ty rozvinutější už pak zase jako klasické povídky, u nichž mi uniká označení za pastu. Jako chápu to pozadí a povahu, ale tohle mě prostě míjí. Problém některých zdejších povídek je předvídatelnost, u těch delších pak rozplizlost, která škodí v souvislosti s „lehkou“ a nevýraznou pointou/závěrem. Uvítal bych větší propracovanost a méně práce na efekt. Trochu smutné, když si autor/ka v příběhu poplete pojmy sadismus a masochismus. Až to sadisticky zabolí. Ocenění naopak zaslouží práce na knize jako taková a moc hezké ilustrace.

Pokračování opět dopadlo na 3*, ale definitivně mě přesvědčilo, že na třetí chod dojde. Jako naprosto geniální mi přišla zahraniční creepypasta Dům pravidel (moje TOP) dále zabodovaly ze zahraničních povídky Beztváříčci, Dveře jsou od toho, aby se zavíraly a Vzkazy na druhou. Z tuzemské kuchyně nejvíce zaujaly povídky Karkulka, Neklikej a Sachalinský případ. Věřím, že výběr nebyl lehký a můj vkus je poněkud zvláštní, nicméně musím uznat, že až na malé výjimky je druhá antologie Creepypast vyrovnanější než ta první.