Pod květy skořicovníku


hannah2000 03.01.2018 v 19:46:09

PROSTOPRAVDY

Kde jsou Robinsoni, objevíš i Pátky.
Člověk stojí za víc, nežli vydělá.
Kdo se bojí zítřka, obrací se zpátky.
Živá růže zvadne dřív než umělá.
Nikdo neví, kde se protnou mimoběžky.
Opera je božská, ale blues je blues.
Na nejvyšší hory musíš šlapat pěšky.
Lež má krátké nohy, ale rychlý vůz.
Svět je ring, kde schytáš svoje vlastní rány.
Chybovat je lidské – díky za chyby.
Díky za náhody – maří hloupé plány.
Gauner mívá vždycky dobré alibi.
Vidíš-li svět černý, zbav se tmavých brýlí.
Zítra minus včera nerovná se dnes.
Básník nikdy nelže, ani když se mýlí.
Nejvěrnější přítel člověka je stres.

Jiří Žáček, sb. České moře

elfos 04.01.2018 v 18:42:16

Předení

Předení bylo tvůj oblíbený zvuk.
Kočka – ta z našich, která byla tou dobou naživu –
ti celou noc spávala u nohou
a vzbudila se, jen co ses konečně probrala.
Přivábilas ji (nebo jeho) na svou hruď,
pošimrala pod bradičkou
a spustila tím ten radostný zvuk.
Kolikrát jsem ti ležel po boku,
zatímco jsi hladila ten voňavý kožíšek,
a slabá hodinka utekla jak voda
při blaženém savčím předení?

Teď je slyšet stejný zvuk:
jako by s námi v tomhle pokoji bylo zvíře.
Všichni, kdo vejdou, poslouchají:
odkud vychází?
To rytmické, hrdelní předení,
to něžné vrčení hlasivek.
To jsou tvoje plíce: tvoje plíce předou.
Drzá tekutina ti bublá ve hrudi.
Přijde sestra a píchne ti midazolam.
Lékař doporučí glykopyrronium.
Moc stojí o to, abys zemřela
poklidně, jako dítě se rtíky sevřenými kolem
bradavky morfia. Vědí, jaká smrt
je nejlepší; nelíbí se jim,
co se děje s tvým dechem. Jejich úkolem
je zabránit tomuhle zvířeckému zvuku.
Tomuhle předení.
Tomuhle předení.
Tomuhle předení.

*

Michel Faber - Neskonalá - příběh jedné lásky

https://www.databazeknih.cz/knihy/neskonala-pribeh-jedne-lasky-339163

@-)---

denib 06.01.2018 v 15:35:05

VZDÁLENÁ MILÁ

Včera byly u mne na návštěvě
všechny hvězdy
- měsíc sedl si do velké lenošky -,
ale když jsem se jich mezi řečí ptal,
zda kdo mou milou někde uhlídal,
tak všichni vstali
a šli ji hledat.

Odešli asi do velmi vzdáleného kraje,
protože dnes jich ani vidět není.
Prší mi do světnice a veliká tma je,
v šeru od všech věcí beru rozloučení:
housle, knihovno, stolku,
pán Bůh je dlužen mi radostnou, červenou holku,
daleko kdesi ji schovává.
Hvězdy a měsíc jsou tuze už staří,
myslím, že se jim nepodaří
dojít až tam ...

Musím jít sám.

Jiří Wolker, sb. Host do domu

denib 07.01.2018 v 09:40:39

POKOJÍK V HOTELU

Pokojík za šest korun,
číslo dvacet pět,
s vyhlídkou do dvora, umyvadlem a postelí,
na rozklížené židli sedí
a hledí
jako ta stará panna,
co mnoho viděla, nemilovala a nebyla milována.
Kdo na noc přijde už odpoledne,
na postel sedne, ruce dá do klína
a usedavě vzpomíná,
kdo by tak moh,
kdo by tak moh' z toho cizího města
přijít a zadarmo usmát se na něho,
říct něco dobrého, jasného, teplého,
aby i nejsmutnější věci v tom pokoji viděly,
že přec není všechno tak, jako si myslely.

Jiří Wolker, sb. Host do domu

Viki9 10.01.2018 v 18:30:46

ZROD UMĚNÍ
Vykřikly palmy lidským hlasem,
strukturou dřeva stoupal žár,
do hmoty prvně vyšlehla jsem,
já, pevná kontura a tvar.

Tys toužil boha stvořit z kmene,
polidštit oči rozchlípené,
smývals je marně slzami.

Když pak mu kladli za potravu
vnitřnosti ptáků, jekot davu,
skřek šamanů a tamtamy,

prchal jsi štván tím vřením v hlavě,
rozhodnut stále pevněji,
že nevrátíš se. S tebou v trávě
šla stopa dětských šlépějí.

ALVEROVÁ, B. Hrom je můj bratr. 1. Vydání. Praha: Mladé fronta, 1980.
ISBN 13 – 44 23-115-80 Překlad: Vladimír Macura, Jiří Žáček

pavlinda 10.01.2018 v 22:32:06

Nacházet studánky,kde se dá z dlaně pít
Potkávat slovíčka,co umí pohladit
Svěřit se tomu jen,kdo umí pochopit
Nacházet studánky,kde se dá z dlaně pít
Najít a nezkalit...

Jindřiška Mikolášková-Hledání studánek

Lector 12.01.2018 v 22:08:56

Nesmělý kybernetik integroval
unimodelární grupy,
leč když měl pochopit, zda láska je či ne,
byl mimořádně tupý.
Laplaci s teorií pravděpodobnosti,
hleď se nám ztratit z očí,
proč milý milou objímá,
to nevysvětlí vektorový součin.
Nechť je dána libovolná konstanta
či rovnice, ta neproměnná
veličina nám ukáže, co láska znamená
nebo neznamená.
Žádný Mőbiusův list či Mongeova
projekce neurčí teorém,
proč v žáru vášně shoří dva
jak jedno tělo v něm,
gradient holubího letu neozřejmí,
z čeho naše city rostou;
Eulerova konstanta, Čebyševův polynom
či Banachův prostor
jsou náhle k ničemu, když krásky
rudý ret mě svádět počíná;
a platí, bohužel, že jsem dál
odsouzen být prázdná množina,
když milá roztomilá vítá mě naveskrz
chladně a odmítavě,
jsem z teorie chyb, z níž by i Gauss
měl zmatek v hlavě.

Stanislav Lem, Kyberiáda, Povídka "Výprava první (A) čili Trurlův elektrobard" v překladu Františka Jungwirtha

pavlinda předevčírem v 13:30:57

Topol

Dnes od rána
ze mě vyrůstá topol

Chcete-li namalovat můj portrét
musíte zachytit i ten strom-čistý a ve větru
nehybný

Musíte zachytit v jeho větvích
paprsky slunce
a ptáčka horkého
jako krev mladé milenky

A nad hlavou mi nakreslete
obzor tak široký
jaký byl podle vás na počátku
světa

kdy země
ještě nenosila člověka
a byla pouhou
mlhovinou příslibů

(Barbara Y.Flamand-Podíl stínu)

Vložit příspěvek
1 ... 8 9 10 11 12 13 14