Nono (aneb štrikovna)
Příliš velkou množinu všeho zobecňovat nemá smysl. Tady jde přece o základní věc - polovina lidí je systematicky znevýhodňována na základě pohlaví. Jaký má smysl rozmlžovat a relativizovat to různým nefér okecáváním? Jediný: zavřít před tím oči, zacpat si uši, popřít skutečnost. Nebo uchovat pro muže výhodné (relativně, pro společnost nevýhodné) status quo.
tohle by nemělo být ztraceno ... - ze sloupku ZTRACENO V JAZYCE - z dnešních Lidovek - napsal jej Jan Nejedlý (učitel a publicista) a nazval "Vítejte v politovně" (o tom, že nová slova vznikají zkrátka nepřetržitě)
mj. tam zmíní i J.H.Metánovského a jeho nesmrtelnou KONBU ŽIJBY
ale také:
poopicinky - kyselé okurky vhodné po opici
pachtínek - kdo se za něčím pachtí
pupkanice - korpulentní dáma
nebo obdržka (to je z korespondence Josefa Škvoreckého s Lubomírem Dorůžkou: "ihned po obdržce dopisu odepiš")
závěr:
...Po dnešku si dokážu představit, jak na nejmenované TV stanici slyším "Vítejte v politovně!", načež se spustí umělý dým, záře reflektorů a znělka preludovaná na dětské klávesy. "Právě začíná Politovna Jaromíra Soukupa! Dnes politujeme čínské akvizice v české politice aneb jak říká pražská kavárna: navrch huj, vespod Huawei..."
Text příspěvku byl upraven 31.07.22 v 08:36
vlastně ho tu máme též (buňát nekotitelný!):
https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/jakub-hron-metanovsky-1546
něco na odlehčení
Feministky z celého světa mají sjezd. Na pódium vystoupí anglická feministka a povídá: Přišla jsem domů, bouchla jsem do stolu a říkám: Ode dneška nevařím. První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím a třetí týden vidím svého muže vařit. Mohutný potlesk. Vystoupí německá feministka a povídá: Já jsem přišla domů, bouchla jsem do stolu a říkám: Ode dneška neperu. První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím a třetí týden vidím svého muže prát. Ještě větší potlesk, posluchačky bouří nadšením. Na pódium vystoupí česká feministka a povídá: Přišla jsem domů, bouchla jsem do stolu a říkám: Ode dneška už neperu ani nevařím. První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím a třetí týden začínám vidět na pravé oko.
To je, Jaccku, perfektní ilustrace úrovně šovinismu v české kotlině. A též toho, jak feminismus je zde stále potřebné hnutí a jak mnoho práce je ještě třeba vykonat. :)
Jako vtip je to dobré, ale nevím, jestli se mu nějaká žena, která není naprosto spokojená (= měla to štěstí, že ji osobně se diskriminace nikdy nedotkla nebo si jí nevšimla) a naprosto sebestředná dokáže doopravdy srdečně zasmát.
tak tady máš feministické vtipy
http://elaphe.blog.cz/1004/feministicke-vtipy
Děkuji pěkně. Zesměšňování mě neláká ani tímto směrem. Musím ale říci, že ZEN ŽEN v Respektu se trefuje přesně a 'čtu' ho ráda. Ale není to na nepřátelskou notečku. Feminismus totiž neznamená nenávist k mužům. :)
Muži končí sebevraždou čtyřikrát častěji než ženy.
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nejsi-sam-1-kapitola/r~f7e34ad82ab411e996370cc47ab5f122/
"Psychologické a sociologické studie uvádějí, že na velkém počtu mužských sebevražd se podílí i zaběhnuté vnímání společenské role mužů. Ty bere veřejnost jako fyzicky a duševně silnější než ženy. Psychické potíže proto muži často berou jako nežádoucí slabost. "
Ženy jsou podvědomě nastaveny tak, že očekávají od muže, že bude oporou, že bude páteří, že bude vydělávat a živit rodinu, že k němu můžou vzhlížet. Však se stačí podívat na to, jak ženy opovrhují různými slabými muži, a mamánky a ufňukánky. A jakmile žena zjistí, že muž je psychologicky slabší, tak mu začne ze života dělat ještě větší peklo. Když je ten patriarchát tak úžasná věc, tak proč muži tolik páchají sebevraždy? Ono je to spíš tím, že feministky nemají o skutečném životě mužů ani ponětí.
pokud se feminismus omezuje na boj za práva žen, a nezajímá se o práva mužů, tak je to čistý šovinismus. Navíc ty americké feministky už nemají s žádným boje o rovnoprávnost co společného. To je čistý boj o moc a zvýhodnění žen. Navíc většina z nich je tak příšerně hloupých, že to rozum prostě nebere. Pokud neumíte dobře anglicky a nesledujete to, tak buďte rádi. Anglosasský feminismus = toxická femininita.
Nemám nic proti ženám ani mužům, ani jedno pohlaví nepovažuju za horší nebo lepší. Bezpráví a příkoří se může dít všem a je proti němu třeba bojovat, stejně jako proti jakékoliv diskriminaci, násilí, zneužívání mocenského postavení, korupci atd. Jen prostě nevěřím, že současný západní feminismus tyto problém jakkoliv řeší, spíš naopak. ten je plný takovýchto lidí
https://www.youtube.com/watch?v=GVuK44kWgxk
uznávám že toto je trochu extrémní případ, ale většina těch západních feministek je podobná. Samozřejmě vůbec nemluvím o zemích třetího světa, kde je třeba postavení žen zlepšit. Takže těch diskuzí o feminismu raději nechme. Hezký den.
Jaccku. Nebudu uštěpačně se tázati, kolik znáš osobně západních feministek a jaké velké procento tu většinu tvoří. Ale asi máš na ženy pifku. Já to chápu. Taky mě někdy popadne smýšlení o mužích jako ho jednolité entitě, o které by se mohlo říci, za co všechno v historii nebo přítomnosti nese vinu a jejíž příslušníci by si zasloužili přízviska dle různých zvířátek. Že je to soud pomýlený a podpořený zkratkovitým myšlením a emočním škytnutím snad nemůže být pochyb. Tudy cesta nikam nevede - je to kruh či ovál, který nemá začátek ani konec. A kdo se chceme dostat dál, měli bychom změnit úhel pohledu a možná zkusit nějakou tu meditaci soucitu. Jednoduché návody jsou např. v Knize radosti nebo Odvážném srdci.
https://www.databazeknih.cz/knihy/odvazne-srdce-351278
https://www.databazeknih.cz/knihy/kniha-radosti-328269
Příčí se mi chování 'západních' feministek? To jsem nevěděla... :)
Na to video jsem se nedívala, ale odhaduju, že je na něm nějaká radikálka (za kterou nenesu žádnou odpovědnost, vážně ne, přísahám), a že to obecně nic nedokazuje. Já tedy feministky na západní a nezápadní nerozděluju, na tom přece nezáleží. Záleží na tom, aby byla spravedlnost pro všechny.
Z rozhovoru s Jiřím Trávníčkem (K ČEMU JSOU NÁM DETEKTIVKY) z dnešního magazínu Pátek LN (ptala se Marie Vejvodová):
Podle statistik patří Češi k jedněm z největších čtenářů na světě. Jak si to můžeme vysvětlit?
Jsme literární národ. Obrodili jsme se nikoli revolucemi a politickými vzpourami, ale tím, že jsme se navrátili k jazyku, který v naší společnosti ztrácel místo. Aby jazyk přežil, musí být šířen a tady vstupují do hry knížky. Staly se symbolem národní identity; a v historii se to několikrát opakovalo.
Znamená to, že když chceme zjistit, jak moc který národ čte, stačí se podívat do jeho historie?
Do značné míry ano, bez ní současnost nepochopíme. V historii najdete i vysvětlení, proč mezi největší čtenáře na světě patří Skandinávci. Oni byli o desítky let dříve gramotní než my a takový náskok jen tak nedoženete. I proto je v evropských zemích četba nejméně rozšířená v Portugalsku, protože tam ještě v 90. letech byla desetiprocentní negramotnost.
... Česká síť knihoven je téměř čtyřikrát hustější, než je průměr EU. Ani ve Skandinávii jich tolik nemají, tam jsou ale zase lépe a moderněji vybavené.
- k tomu dodávám já - to teda ano! - např Oodi v Helsinkách:
Text příspěvku byl upraven 31.07.22 v 08:36
Výzkumy ukázaly, že mezi nejoblíbenějšími tituly se neobjevuje vždy ta nejkvalitnější literatura, například Padesát odstínů šedi. Znamená vysoká čtenost opravdu vzdělanost?
Víte, obsah není nejdůležitější. Podstatnější je motivace. Náš čtenářský život se vyvíjí a v každé jeho fázi potřebujeme něco jiného. Například naše generace mezi 16 a 20 lety hltala Remarqua, po třicítce bych si ho už ale nepřečetl. Stejně tak je to u vámi zmíněných Padesáti odstínů šedi. V našem výzkumu jsme si o této knize povídali s jednou mladou dámou, jíž daný titul otevřel nový svět, pomohl jí s osobním traumatem. Každá knížka má své místo a musíme se s ní jen trefit do správného okamžiku.
Může četba sloužit například jako terapie?
Proč ne? Nejvíce si přece pamatujeme knížky, které nás někam posunuly. Vyprávěcí literatura, nejen fikce, ale i životopisy nebo knižní rozhovory, to je škola empatie. Jako čtenářka se nacházíte v pozici, kdy se snažíte druhému porozumět. Také si tím budujete seznam možných situací, ve kterých se můžete ocitnout, a když nastanou, můžeme v něm najít návod, jak s nimi naložit.
V poslední době se velké oblibě těší detektivky, zejména ty severské. Pozvedly nějak žánr, který byl obvykle považovaný za oddechovější?
Na detektivku se dívá svrchu neprávem. Má své funkce. V určitém věku už např. nechcete číst pohádky nebo foglarovky, ale získat kontakt s reálným světem a to umějí detektivky nabídnout dokonale. Příběh musí být zpracován realisticky, ukazuje skutečné motivace... Severské detektivky žánr posunuly v tom, co může detektivka být, protože jsou to spíše takové společenské romány. Vždy se v nich řeší nějaký palčivý problém.
kní
teď jsem koukla na Padesát odstínů šedi - zde má 59 % úspěšnost, to mne potěšilo ...
Ovšem na Remarquea nedám pořád dopustit .
A severské detektivky ano, i když jsou někdy kruté .
Text příspěvku byl upraven 08.03.19 v 18:43
To je pěkné, nad 50 %. :) (ale svou roli tu možná hrály odpady z ideolofických důvodů od profesionálních nadělovačů - nečtenářů, řekla bych, že je to jeden z titulů, ke kterým se slétávají)
Remarquea jsem také četla kolem dvaceti, později už ne, tak nevím, jaký bych měla názor teď.
Můžou mít detektivky podíl na tom, že se ve Skandinávii tolik čte?
Určitě. Detektivky tam mají tradici, jsou brány jako součást kultury a těší se určité prestiži. Neodsouvají se na okraj coby "žánrovka". Čeští spisovatelé jsou proti tomu vychovaní tak, že i když budou psát špatnou takzvanou vysokou literaturu, pořád budou o jedno patro výš, než kdyby psali sebelepší detektivky. Často máme pocit, že bychom se měli cítit provinile, když dáme přednost Agatě Christie před Franzem Kafkou. Ve Skandinávii tomu tak není. Čtenářská kultura funguje dobře tam, kde narážíte na bariéry a těmi může být třeba povinná četba nebo právě vyčleňování "žánrové literatury".
k povinné četbě:
... Například Harry Potter. Když jsme mluvili s učiteli na školách, zda by měl být zařazen do povinné četby, rozdělili se na dva tábory. Generace pod 40 let bylo pro, starší generace proti. Mezi dětmi je ale nejoblíbenější a takový čtenářský fenomén je velmi vzácný. Je škoda ho nevyužít.
Čím může četba Harryho Pottera žáky obohatit?
Dal dohromady dívčí i chlapeckou populaci a nepamatuji si, kdy se to nějaké knize naposledy povedlo. Holky možná zajímají mezilidské vztahy v kolektivu, zatímco kluci jdou po dobrodružnějších zápletkách, každý si v něm ale něco najde, a nadto dokázal zaujmout i rodiče. V Harrym Potterovi je mnoho nosných témat, například přátelství, spravedlnost, má silný sociální motiv, neboť hlavní hrdina pochází z neúplné rodiny. Je tam několik rovin, se kterými se dá pracovat.
Vložit příspěvek