Nightlybird´s YJ Night pub
Nightlybirde, Odyssea zatím po dvou pokusech odkládám. Ptáci jsou v něčem podobní, ale hlavně úplně jiní a originální. Podobnost je v rozmanitosti, střídání stylů, různé vsuvky, poznámky. Ale to všechno je v Ptácích míněno zase úplně jinak.
Odysseus je kniha, na kterou se těším, jen čekám na ten správný čas, byla by škoda se do ní nutit.
Ptáci se čtou (tedy mně) hodně lehce, i když to není jednoduché čtení, prostě řečeno vtáhne to a člověk se nemůže odtrhnout. To se mi u Odyssea zatím nestalo.
Nejlépe by bylo, kdybych svůj předchozí příspěvek vymazala.
U ptáků plavavých je nepopsatelná kniha a to, co jsem napsala, jsou jenom zbytečné a nicneříkající fráze.
Dell - když nic jiného, tak jsi probudila moji, už občas lenivějící, zvědavost. No co, pokud ptáky seženu a budou vzdorující, nanejvýš půjdou do penálu se mnou a s Odysseem.
K tomu Demlovi v Zimohrádku: Ivan to převzal z deníků Jiřího Ortena, kde Orten toto cituje.
... tak to jsme se značně posunuli, leč cíle nedosáhli :-D ... i tak Barde díky moc za snahu ...
Viki9 - já bych to tak černě neviděl. Především jsme díky HTO narazili jednak na další zajímavou stopu a jednak na zajímavost - Ortenovy deníky. Přiznávám, že jsem je nečetl, jsou ale tady = http://www.databazeknih.cz/knihy/deniky-jiriho-ortena-57481
Podle kousku, který jsem našel na netu = http://cte.cuni.cz/orten/orten.htm (zatím jsem neměl patřičné rozpoložení, abych to celé projel), by to mohlo být zajímavé jak ve vztahu k Demlovi, tak pochopitelně k Ortenovi. Takže pokud budeš mít čas a chuť ....
Příjemnou zábavu.
Jinak Slovo k Otčenáši Františka Bílka jsem zahlédl ve formě (snad) bakalářky či čeho, ale zase jsem je ztratil - hledal jsem v tu chvíli náhradní díly na kotel a to byl jen vedlejší výsledek pátrání. Pokusím se to znovu najít (pokud mne to nepřestane bavit - pochopitelně).
A já tu zase vklouznu jen větičkou.
Léta vůbec nic neznamenají.
Kdo je hloupý
a nic se nenaučil,
žvaní ještě v sedmdesáti
jako v sedmnácti.
T. Fontane
V čase svého života snaž se žít - žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt.
Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu aspoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci - třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování.
V čase svého života snaž se žít - žít tak, abys v onom čase zázraků nepřispíval na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.
(William Saroyan, 1908-1981)
http://www.databazeknih.cz/autori/william-saroyan-137
Tak jako jsem dopoledne měla potřebu slovy W. S. protestovat (tam) a nechat je zaznít (tady), mám teď potřebu drobného dovysvětlení. Někdy to vypadá, že proti hrubosti marno bojovat.. přesto je občas nutné s něčím vyjádřit nesouhlas. Proto tam. A myslím si, že celkově jsou ta slova hodna pozornosti.. proto se o ně (ráda) dělím tady s vámi.
Samozřejmě, nejde jen o slova samotná, ale o to, co říkají, co je za nimi skryto.
Slova jsou to samozřejmě hezká a zajisté hodná pozornosti. A taková nebo obdobná zaznívají s drobnými obměnami vlastně už po staletí. Jsou to ale jen slova, která jakoby nebyla z tohoto světa, jsou spíš ze světů utopií. Kdyby byla sebeznělejší, svět by se nezměnil, ten totiž nemění slova, ale skutky lidí a lidé - to je docela dost pěkná svoloč.
Ne všichni, nechci paušalizovat a už vůbec si netroufnu odhadnout jaké procento celosvětové populace, se řídí prvními dvěma odstavci té citace a kolik procent je naopak přehlíží a vnímá jen tu poslední větou odstavce druhého, byť třeba s drobnými variantami. Nepřehlédnutelnou skutečností ale žel bohu je, že právě ta druhá skupina je víc vidět, víc slyšet a je příčinou toho, že svět je poměrně trudné místo k žití. A obávám se, že ještě hodně dlouho bude.
Dobrý večer, nevím, proč mi to přišlo na mysl, ale při čtení elfos a nightlybirda přišlo...
Stane se
že na úkor myšlenky chceš si podržet zvláštnost
a hledáš v prázdnotě ve snaze polapit co se nedá
ze slov se vytratí niternost a cit z nich zmizí
řeč poplyne bez cíle sem a tam
podobna přičinlivému drnkání
jež ladí sic však přece nedojímá
http://www.databazeknih.cz/knihy/tao-texty-stare-ciny-53507
Tolik ke slovům.
Text příspěvku byl upraven 10.02.15 v 01:26
Jediným zdrojem jakéhokoli prospěchu pro druhé je uvědomit si svou vlastní situaci. Víme-li, jak pomoci sami sobě a jak pracovat se situacemi, v nichž se nacházíme, pak můžeme skutečně prospívat druhým a náš soucit vzejde spontánně, aniž se musíme přidržovat nějakých pravidel chování nebo náboženských doktrín. [...]
Znamená to pozorovat sami sebe, objevit, kdo jsme, kdo věříme, že jsme, a jaký je náš vztah k životu a k druhým. Stačí pouze pozorovat svá omezení, mentální posuzování, vášně, pýchu, žárlivost, lpění a všechny postoje, do nichž se sami uzavíráme během jediného dne. [...] K tomu, abychom byli schopni pomoci sobě i druhým, potřebujeme překonat všechna omezení, v nichž jsme uvězněni.
(Dzogčhen)
V různých vláknech se tu diskutuje o tom, zda překládat vlastní jména čili nic, tak sem k tomu dávám poznámku Antonína Přidala o překládání Napoleona z Notting Hillu a Létající hospody (Chesterton):
Valná část vlastních jmen v obou těchto Chestertonových knihách se přímo či oklikou váže k představám, které jejich nositele charakterizují něčím příbuzným či protikladným či téměř nesmyslným, jak tomu bývá ve fraškách a pohádkových klauniádách, k nimž autor tyto prózy tolikrát přirovnává. Ba zdá se, že více než o přiléhavost takových jmen jde o jejich grotesknost, která nám nedovoluje zapomenout, že jsme vstoupili do říše nadsázek, výstředností a gagů. Aby neprůhledná anglická jména nebudila v českém čtenáři dojem opačný, to jest dojem, že postavy jsou pojmenovány nahodile a už tím patří do světa běžných a krotkých zvyklostí, pokouší se tento překlad nahradit většinu původních příznakových jmen tak, aby byla co nejsrozumitelnější a přitom nepřestávala vypadat anglicky či cizokrajně. Proto — abychom uved¬li aspoň hrstku příkladů — se Chestertonův lékárník Crooke (= gauner) nejmenuje v české verzi Mizera nebo Šizuňk, ale Skunk; a hokynář Mead ( = medovina) dostává jméno Medullin. Škrobená dvojice Barker a Lambert, jejíž jména napovídají kontrast mezi psí štěkavostí (bark) a mírností jehněte (lamb) se v překladu objevuje jako Baffle a Pipkin. Zběsilý správce Bullrose má neméně divoké příjmení Beyck, kdežto starý pan Turnbull, jehož koníčkem jsou bitvy s cínovými vojáčky, vystupuje pod sportovnějším jménem Bully. Z protagonistů má „počeštěné" jméno jen lord Brectan (původně Ivy-wood = břečťanový les) a hostinský Pumpa (Pump) z Obblaskowa (Pebbles-wicku); ale i v příjmení dobráckého hromotluka Dalroye by se dala vystopovat jakási spřízněnost s naším pohádkovým Honzou či Kubou: Dalroy — duli roy — hloupý král. Občanské jméno krále Auberona, které zní v originále Quin (queen = královna), bylo nahrazeno s pomocí jiné kontrastní asociace, takže tento miniaturní „Oberon" si v překladu vypůjčuje jméno od svého dávného protějšku z nocí svatojanských — skřítka Pucka. Někdy může původní příjmení působit i v českém kontextu natolik komicky, že je zachováno beze změny či jen s malou úpravou: Hibbs, Wimpole, Swindon, Buggs (Buck). A několik málo jmen, jejichž dvojznačnost není tak zřejmá, bylo převzato prostě jako výjimka, která potvrzuje a ochucuje pravidlo.
Text příspěvku byl upraven 12.02.15 v 19:37
Scylla a Charibda mne zaujala... Chudák Penelopé .....
Nevládnu angličtinou, přiznávám. Ale neskutečně obdivuji Mistra Kantůrka za jeho překlady Pratchettovy Zeměplochy.
Je pravdou, že jména řady knižních postav jsou v podstatě slovní hříčky. Další pravdou je, že to může ocenit jen čtenář znalý dostatečně jazyka, nebo maniak, který si dá práci a "přeloží" si je do rodného jazyka. Čtenář neznalý jazyka originálu je odkázán na práci překladatele. Jestli se nám víc líbí jména originální nebo přeložená závisí tedy na výše uvedených faktorech a taky na tom, jakou verzi překladu jsme četli jako první - aspoň u mne to tak funguje, zpravidla se mi zdá jiný překlad při dalším čtení "jakýsi divný".
... kdo se zajímá o toto téma hlouběji, tak snad najde některé odpovědi v této knize:
http://www.databazeknih.cz/knihy/prekladani-a-cestina-133147
viz recenze zde:
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7316
Nightlybird, jen tady jemně, protože jinak to není možné, dám něco z knížky HTO, kterou znáš.
"Na zemi ležící žlutá kulička
vysunula nožičky -
slunce!"
(... věnováno našemu hostiteli)
Sova je vzhůru, když ostatní zvířata spí. Poslouchá a civí. Vidí to samé, co ostatní ve dne, jenom zvnitřnělé, rozmlžené, rozšířené tmou.
(Petr BORKOVEC, Milostné básně, nakladatelství Fra, Praha 2012)
Text příspěvku byl upraven 26.02.15 v 21:40
za očima má koláže
a za nimi pláče dítě
nevejde se do svých kostí
(úryvek z téže knihy)
Musím ti Alix poděkovat - ač nevědomky, připomněla jsi mi mé, do jisté míry, dluhy.
Viki9 - nejen sova civí, on i Berkovec zírá až civí (jak jsem se kdesi v jakési recenzi dočetl). Jó - i když dva dělají totéž, výsledek totožný nebývá.
Birde, tebou citovaná báseň se dostala do Nejlepších českých básní 2014. Což ti sděluji jako pozdrav a uctivé koření.
HTO: Zapomněl jsi hlubokosklon...
Přišla jsem si odpočinout, jestli to nikomu nevadí.....
Diskuze mne naprosto vytočila a tady očekávám krásu a klid....
Tato diskuze byla uzavřena a není možno do ní vkládat nové příspěvky.