Nightlybird´s YJ Night pub
Děkuji mnohokrát, dobrý muži - i když jste mne nepotěšil. Tak jsem si stáhl PhotoScape a zkouším to, je to ale o nervy a výsledek nic moc
Potřebuji si tady odpočinout a uklidnit se, protože jsem právě napsala úplnou hrůzu uživatelce Moňa69 a vůbec se za to nestydím. Tak si tady chvilku posedím....
Alix - díky tvému povzdechu jsem se dostal vlastně k tomu blogu a následné diskuzi. Přiznám se, že by mi to jinak asi uteklo, svým způsobem by to byla škoda, je to rozhodně docela kontroverzní téma k diskuzi a z mého pohledu se ta následná diskuze dá brát jako zajímavost i jaksi ze sociologického hlediska. Neudivuje mne, že jsi se zapojila a ani nepřekvapuje, jak jsi se rozohnila. Já si na štěstí v takových momentech vzpomenu na tatíčkova ponaučení (zpravidla) a debaty tohoto druhu si odpustím. Je to jakási součást duševní hygieny a prevence psychického zdraví. Vím totiž moc dobře, že existují jedinci s kterými je možno diskutovat jedině osobně a fyzicky, nikoliv v anonymitě netu virtuálně - jedině tak se člověk vyhne zbytečnému rozrušení a zpravidla i vulgaritám.
Proto raději :
Proč se namáhat s vysvětlováním tajemství věcí?
Když je řeka čistá, odráží se v ní Měsíc úplně celý.
A když se v hlubokých roklích zrodí vítr,
strhává z podzimních hor červené listí a ony zůstávají prázdné.
(jakýsi starý Korejec, na kterého si nemohu vzpomenout)
... na jméno Koun Čcho Čchi-won se dá jistě snadno zapomenout, ale i tak si myslím, že je to spíše tvůj klasický ironický štulec, který nás má ponouknout trochu se kolem sebe více dívat a hledat a ne pořád zobat ze stříbrných podnosů :-D
viki9 - tentokrát tě musím zklamat. Není to žádný můj štulec, ale štulec uštědřený již po 4 mně. Byl jsem drobet popostrčen při prvomájových radovánkách jistou Pepkou. "Dědečku,", pravila mi vnučka, " ty dnes chodíš jako káčer Donald a šišláš jako bráška". Přesto jsme společně dorazili domů (celkem v pohodě). Nicméně se vždy po takové kratochvíli vytvoří v mé již tak děravé paměti "bílá místa" a chvíli trvá, než se buď obnoví nebo nově vytvoří jakéstakés synapse.
Takže díky ti za vyplnění díry a na oplátku ti prozradím, jak požádat Korejce o cigaretu :
"Naval dambe, vole!". Pokud slova doprovázíš hlubokým předklonem se sepnutými dlaněmi, možná dostaneš cigaretu. Pokud Korejec studoval v ČSR, dostaneš i tak asi do držky. Jó, život ten má křivolaké zákruty.
Hezké májové dny.
... tak to doufám Náš širokokřídlý větroplachu, že ona slečna Pepka jen zlehounka zaklepala na tvou tělesnou schránku, nebo se o ní jen lemem svého cárnatého roucha otřela ... na druhou stranu májových radovánek pro příště rač raději vynechati, neb meze jsou dosud studené :-)
... tvé rady ohledně somrování cigaret si velmi vážím, leč jako nekuřák ji asi nevyužiji ... tím méně při střetu s potencionálním vyznavačem Čeondoismu ...
Když už jsme jaksi zabrousili v řeči do Asie, napadlo mne, že i když je poměrně dobře známa poezie čínská a japonská, neznámá není ani indická a občas se narazí i na korejské sidžo - o vietnaskou poezii skoro nazavadíš (aspoň tedy já mám mezery víc než značné). A při tom je to asi naše nejpočetnější asijská menšina (pokud tedy nepočítám Romy). Tak tedy pro zaplnění této mezery cituji z Nového orientu (tam se občas objevují docela zajímavé cizokrajné kousky) :
Déšť (Nguyễn Trãi)
Jsem ve své pracovně, jsem sám, je noc a pusto
a naslouchám, jak déšť zašustil clonou hustou.
Poutníky jistě mrazí. Kapka dopadá – a zas.
Jako když noční hlídka odklepává čas.
A prší přes bambus. Déšť tluče do tabule v okně,
zvon tluče z kláštera, jenž usíná a mokne.
Já znám svou nespavost, a tak jsem svazek básní vyhledal.
Déšť ustal, ale zazněl znovu. Prší smutně dál.
I když je to vzdálené přes lán světa a moře času, docela to ke mně promlouvá.
... osobně si myslím, že máme povšechně mezery nejen ve vietnamské poezii, ale i v celé jejich literatuře ... ruku na srdce - kolik kdo máte v knihovničce vietnamských autorů? ... přiznám se, já ani jednoho ... na druhou stranu je krásné, že je stále co objevovat :-)
... jinak báseň je to překrásná a byl bych potěšen, kdyby si mi občas hodil podobný kousek pod skořicovník ... ale chápu, že si těmito skvosty raději zdobíš svoji útulnou knajpičku ...
O vietnamské kultuře nemám vůbec ponětí a až teď mne to vlastně udivilo...
Dovolím si tedy ocitovat čínské verše z knihy Zkazky o šesteru cest osudu od Pchu-Sung-Linga.
"Měj statečnou hruď a opatrné srdce,
buď vlídný v moudrosti a neústupný v jednání."
"Čím krásnější noc, tím rychleji prchá,
ranní slunce už stoupá do oken.
Jak závidím vlaštovkám v podkroví,
v hnízdečku jsou vždycky dvě!
V horském dvorci žlutavým soumrakem padá déšť.
Spustiv záclony u malého okénka bdím.
Zmizela ta, po níž toužím,
půlnoční slzy v párech kanou.
Kam se poděla ta, jíž se vždy dotýkal můj rukáv?
Osiřelá lampa osvětluje ztemnělé okno,
toliko se stínem tvoříme pár."
Jen silou vůle jsem se ovládla, abych nebyla sprostá a vulgární, když jsem četla, co napsala binysek v diskuzi "...a co vy?" Potřebuji se hodně uklidnit a sama sebe přesvědčit, že kde blb, tam nebezpečno. Něžná čínská poezie je v porovnání s tím blábolem pravá nebeská hudba.
... já se neovládl a schytal jsem to naplno ... :-D ... naštěstí návštěvníci této databáze jsou vesměs soudní lidé a sami si udělají úsudek ... a tentokrát ani nemusí číst mezi řádky ...
... a pravdu díte - zlatá poesie :-)
Alix, vítejte v této knajpě, kde se mluví slušně, také jsem hledal něco uklidňujícího…
Soudružka binysek by měla diskutovat v Haló novinách a netahat své putinofilní názory na Databázi knih.
... honem do Night pubu - venku zuří válka ... tak jednu zlidovělou vietnamskou na uklidnění (autora/ku neznám):
Jsem pichlavá skořápka ořechu...
Jsem jako pichlavá skořápka ořechu,
jako slupka mandle:
uvnitř bílá, navrch černá.
Jen ochutnej a uvidíš,
jsem sladká a roztávám...
viki9, dobře víš, že to v Putinovi nebylo mířeno na tebe!!! takže jsi neměl co schytat ... a už odtud mažu pryč s básní na rtech /opsal jsem
Bouře bývají různé,
v srdci bouře jizvu zanechá,
někdy následky jsou hrůzné
a smutek na tě doléhá.
Mistře knihovníku, vždyť jsem také nemyslel na tebe :-D ... schytal jsem to z druhé strany barikády ... a nechvátej a poseď tu chvíli ...
Přátelé, nepochybně měl každý z vás rodiče. A nepochybně - to už je taková vrozená vlastnost rodičů - vám poskytovali rady do života, které by jej měly usnadnit, takže je ode mne poněkud nepatřičné citovat ze svých - zejména, když jsem to už možná i vícekrát ventiloval.
Přesto ale - tatínek mi říkával : "Nikdy se nepři s lidmi, kterých - nebo jejichž názorů - si absolutně nevážíš. Ušetříš si tak mnohé nervování se a zachováš si zdravou mysl."
A dodával k tomu všeobecně známé : Vůl je nebezpečný zepředu, kůň zezadu a blbec ze všech stran. Říkával i mnohá jiná ponaučení, ke své škodě jsem je vesměs házel za hlavu - tím nyní citovaným jsem se snažil ale řídit a vám bych si to dovolil také doporučit. Věřte, že neprohloupíte.
Ale k něčemu to diskuze i s binýsčinými rozpravami byla dobrá. Připomněla mi historku z válečných let a protože je odůvodněný předpoklad, že tu dobu málokdo z vás prožil, podělím se o ni s vámi:
Když přes pohorskou vesničku, kde jsem tehdy žil, prchala zdecimovaná fašistická soldateska, hnala se za ní jako vlci za jehňaty statečná Rudá armáda. Zvolili si naši ves ke krátkému oddychu a jednotliví vojáci se rozběhli po chalupách, aby přátelsky pohovořili s osvobozenými vesničany.
Také do naší chaloupky zaběhl jeden uprášený a unavený vojín. Ne, nečekejte nic světoborného, Bystrým okem v mžiku obhlédl naši chudičkou světničku, rázně houkl "Davaj vodku!" a hbitě, přes matčin výkřik: "Proboha, neééé!", se chopil lahve s lehce nazlátlou tekutinou, stojící u dveří.
V okamžiku, kdy se ji hodlal s bohatýrským nápřahem přiložit k okoralým rtům, zazněla trubka, svolávající k dalšímu pochodu a tak přehodil samopal (s takovým tím kulatým zásobníkem) na záda, přitiskl lahev s prsům a vyběhl.
Trvalo hodnou chvíli, než se mamince vrátila barva do lící.
V té lahvi byla totiž jakási kyselina, kterou měl tatínek nachystanou na vydělávání králičích kožek ( pěstoval v těch válečných časech na přilepšenou veřejně králíky a utajeně dokonce i tabák).
Takže žádné "Davaj časy", jak často zlí jazykové prohlašují.
A já jsem si s odstupem času představoval, jak si ten chrabrý vojín kloktá z taťkovy lahve a říká :
"Отлично водка! Пить за могучий!", a slastně si pomlaskává.
A taky jsem si vzpomněl na častušky, které jsme zpívávali. Brojilo se tady původně proti vulgaritám v projevu, tak je raději nebudu citovat - ostatně si pamatuji jen refrén, začínající "Job.."(a nebyla to citace z bible), ve kterém se zpívalo cosi o 4 kopěječkách a pod.
Na ospravedlnění uvádím, že jsme tom u tenkrát stejně nerozuměli, nebyli jsme v těch časech na úrovni omladiny, kterou tuším zmiňovala koka.
Tak jsem vás dnes nepotěšil, snad ale také příliš neznudil.
Alix -dobře, žes mi připomněla 6tero cest. Neměl jsem je v rukách tak dávno, že je musím v knihovně hledat,
viki9 - běž se uklidnit pod strom,
tenax - no, občas i mně ujede huba.
Text příspěvku byl upraven 09.05.14 v 00:49
Výborná vietnamská poezie: http://www.databazeknih.cz/knihy/tisic-oken-51630
A výborná autorka: http://www.databazeknih.cz/autori/diana-tuyet-lan-nguyen-kosinova-46863
... náš Moudrý hostiteli ... je vidět, že nad námi plachtíš ve výšinách a ostřížím leč pobaveným zrakem pozoruješ to naše komické hemžení a pinožení ... vždy tak krásně shrneš celé téma a ťukneš hřebíček na hlavičku ... jsi důstojným nástupcem svého otce - to musel být velmi moudrý muž, doufám, že si měl to štěstí a mohl se od něj naučit co nejvíce ... ale zdá se, že asi ano ... no nic, jdu jak radíš meditovat pod svůj skořicovník ...
Všichni vážení přátelé, kteří tady vstupujete, děkuji vám a nejvíc Nightlybirdovi za to, že je tady klid, pohoda, noblesnost a přátelství. Co víc si přát?
http://www.playbuzz.com/brendan10/what-kind-of-a-writer-are-you
Mně vyšel Coelho, představte si.
Nic si z toho nedělej. Já jsem neodolal a zkusil jsem, jak bych asi psal, kdybych - nedej pámbů - psal a vyšla mi jakási mně zcela neznámá americká básnířka. Její jméno jsem už ale zapomněl, jsa lehce sklerotický.
Zkusil jsem si naklikat Sylvii Plathovou a vyšla mi Sylvia Plathová. Byla to ona?
Měl bys sázet Sportku, umíš skvěle hádat. Jméno mi sice vypadlo, ale kupodivu jsem si pamatovat The Bell Jar, i když jsem to nečetl ( vrtalo mi hlavou, proč knihu o pobytu na psychině pojmenovala v mém velmi osobitém a letmém "překladu" Krásné jaro).
Tato diskuze byla uzavřena a není možno do ní vkládat nové příspěvky.