Knižní festival Svět knihy Praha
Košem myslíš ten na odpadky? Ty tam ale nejspíš nikdy nebyly, pokud si vzpomínám. Když jsem chtěla něco vyhodit, šla jsem obvykle na WC nebo ukládala ve svém batohu a odvezla domů...
Tak to už tedy opravdu žádná legrace, když je na tak veliké akci takový nedostatek košů. Doufejme, že se to do mé zítřejší návštěvy zlepší :-)
Takže koše - jsem našla (aniž bych je hledala) dva (tedy velikostí spíše popelnice) - jeden v prostoru mezi střední halou a levým (neshořelým) křídlem a druhý u Mohaji Café (na konci tohoto křídla - poblíž té zmrzlinárny)!
Největší kniha letošního SK:
https://www.slovart.cz/cizojazycne-knihy/knihy-pro-narocne/knihy-pro-narocne/thomas-laird.-murals-of-tibet.html?page_id=20968
- ovšem nesmí se na ni sahat! Listy otáčí na požádání obsluha. :)
Včera měla být na SK udělena anticena Skřipec. Z rozhovoru s místopředsedkyní Obce překladatelů Alenou Lhotovou "Někdy nám hrozí i žalobou" (včerejší LN, Jana Machaluická):
LN: Jaké lahůdky jsou letos mezi kandidáty?
AL: Pokud mám mluvit za sebe, tak jako romanistka jsem vybrala životopis Jeana-Paula Belmonda "Mých tisíc životů". Na špatný překlad mě upozornila novinová recenze, a tak jsem si obstarala originál a nestačila se divit. Pořídila jsem tedy překladatelský posudek, který je součástí nominace na cenu.
LN: Co jste objevila?
AL: Prakticky od první kapitoly se na každé stránce vrší nesmysly, překladatelské lapsy, nepozornosti, prohřešky proti úzu češtiny. Také nás zarazila neuvěřitelná kostrbatost překladu, říkala jsem si, že to snad není možné, aby to autor tak napsal. A když jsem to pak srovnala s originálem, zjistila jsem, že je to naopak kniha napsaná svěže, čtivě, s vtipem a ironií. Nakonec měl pomocníky - syna a novinářku. Není to velká memoárová literatura, ale je to zajímavé.
LN: Můžete uvést nějaké konkrétní příklady?
AL: Těch chyb je opravdu spousta a jsou vypsané v mém posudku. Překladatelka opakovaně hromadí v jedné větě tolik chyb, že zcela mění význam sdělení. Například píše, že jistý "Douste Plazy za přispění konzervátora Emmanuela Bréona, autora rozumného katalogu otcova díla, utvořil komisi, pověřenou, aby pomohla vytvořit muzeum, které mu bude dedikováno". Ovšem věc se má tak, že pan Bréon není konzervátor, nýbrž kurátor, nesestavil rozumní katalog (francouzsky catalogue raisonné), nýbrž souborný katalog, a muzeum nebylo Belmondovu otci dedikováno, nýbrž v něm byla jeho díla vystavena.
LN: Cenu udělujete od roku 1994. Proč vznikla?
AL: Tehdy skončila státní nakladatelství a vyrojila se spousta soukromých vydavatelství a nakladatelé byli žhaví do vydávání autorů, kteří byli doposud ineditní. A tak bylo běžné, že zadávali překlady neprofesionálům, hlavně aby byla kniha už na pultu. Tehdy vznikla řada překladatelských paskvilů, což kazilo vkus čtenářů a na druhou stranu to poškozovalo skutečné překladatele. Dřív byla cenzura, vše bylo podřízené dohledu, a tak se kniha vydávala i tři roky, což mělo jedinou výhodu, že po technické a překladatelské stránce byla skutečně pečlivě připravená.
LN: Ale v průběhu let se to zlepšilo, nebo ne?
AL: Zdá se nám, že ano. Také jsme dřív měli dvě větve - pro krásnou a odbornou literaturu - a v každé jsme udělovali Skřipec a Skřipeček. Teď už dáváme jen jednu cenu. Letos shodou okolností jde o memoárovou literaturu, která je na hranici beletrie a literatury faktu. Dále je v nominaci knížka britského autora o Novaku Djokovičovi, která je rovněž plná nesmyslů, navíc se překladatel zjevně nevyzná v tenisové terminologii. Nakladatelství Omega už vydalo stejně špatný překlad knihy o Federerovi.
LN: Který jazyk je na tom nejhůře? Asi angličtina, ne?
AL: Jistě, nejvíc se překládá angloamerická literatura, takže je tam počet tipů největší. Ukazuje se, že některá nakladatelství, konkrétně Omega Dobrovský, zadávají překlady lidem, kteří jsou ochotni pracovat v šibeničním termínu, navíc jsou to mladí lidé, kteří se spokojí s nižšími honoráři. Přistupují na nehorázné podmínky, například že smí odevzdat text, v němž jsou pouze čtyři chyby.
LN: A existují i další nakladatelství s touto nedobrou pověstí?
AL: Před pár lety jsme měli na tapetě jinou knihu, kterou vydalo nakladatelství Práh, a to vzpomínky Niklase Franka "Moje německá matka". Autor v ní rekapituluje své dětství v rodině válečného zločince, a zatímco německý originál byl velmi citlivě napsaný, v češtině z toho vznikl paskvil. Před dvěma lety vydalo totéž nakladatelství životopis Stevea Jobse. Autor je zdatný žurnalista a jeho knihu dohromady přeložily dokonce dvě překladatelky, které ale neměly ponětí o odborné terminologii, a podle toho jejich překlad vypadal. Nakladatel, který chtěl knihu vydat co nejrychleji po Jobsově smrti, se s tím opravdu nepáral, knihu v originále roztrhl v půlce a podělil těmi půlkami překladatelky.
LN: Také "oceňujete" plagiátorství. Je to časté?
AL: Ano, i to se objevuje. Vezme se starý překlad a pod něj se podepíše někdo jiný, aby se nemuselo platit. Stačí pozměnit první dvě stránky, napsat místo "byl nadšen" "nadchl se" a pak to ještě podobně poupravit na konci. Naše cena se ale neuděluje prvoplánově, abychom skandalizovali překladatele. Obviňovat Obec překladatelů z nekolegiality by bylo liché. Především upozorňujeme na špatnou práci nakladatelství, na častou absenci kvalitní redakce. I ten nejlepší překladatel potřebuje druhý pohled. Vezměte si ty Belmondovy memoáry, tam vlastně nejsou chyby pravopisné a v interpunkci, ale redaktorka nezná francouzské reálie, protože nechat takové chyby jako ministr kultury Land, když každý, kdo zavadí o Francii, ví, že to byl Jacques Lang, nebo udělá z Jeana Rocheforta ženskou, je nepřijatelné.
LN: Vzpomenete si na nějaký opravdu mimořádný zmetek?
AL: Před mnoha lety jsme "ocenili" knihu Velké bitvy historie francouzského autora Stephana Audoin-Rouzeaua, kde byla hromada nesmyslů. Byla to velká výpravná publikace a snad jediná bitva tam nebyla uvedená správně.
LN: Přicházejí si autoři cenu převzít? Jaké jsou vlastně reakce?
AL: Vzácně. Jednou kdosi vydal opsaný překlad krále Artuše a překladatel pak přišel a hájil se dost pochybnými argumenty. Někdy nám také hrozí žalobou, ale k té pak nikdy nedojde. Jednou se nám ale stalo, že jsme upozornili na vydání písňových textů Leonarda Cohena, a když se s naším posudkem nakladatel seznámil, kritiku přijal a knihu stáhl z prodeje.
A to pan Vopěnka byl (nevím, zda ještě je) předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů... Souhlasím s kladným hodnocením Profesního fóra, byla jsem na dvou besedách a obě byly zajímavé.
Svět knihy Praha 2019
25. mezinárodní knižní veletrh a literární festival
9. - 12. 5. 2019
Výstaviště Praha
Čestný host: Latinská Amerika
Téma: Paměť a vzpomínky
Svět knihy... Předloni jsem si to docela užil, loni promeškal... Tak snad letos. Letošní téma zní velmi zajímavě.
Skeeve: užívám si ho vždycky a doufám, že letos tomu nebude jinak ;-) už se moc těším a termín mám zapsaný v kalendáři velkým písmem :-)
@babicka_amalka - Dobrý nápad. Zaneseno do diáře. Teď ještě našetřit nějaké peníze. Posledně jsem jich tam nechal... No, rozhodně více, než jsem měl v plánu.
Skeeve: ani mi nemluvte, zejména teď, kdy se tam u mnohých stánků dá platit i kartou...;-) dřív jsem si s sebou brala omezenou sumu...teď je holt neomezená; a především tam padají všechna předsevzetí typu "už žádná papírová kniha mi do domu nesmí" - protože je prostě tolik krásných knih, které musím bezpodmínečně mít... ale co, žijeme jen jednou a takové drobné radosti jsou třeba;
Já si až do před chvilkou myslela, že jsem si tam vloni žádnou knihu nekoupila, a chtěla tu na to téma se trochu zasebemrskat, ale pak jsem koukla do své zdejší 'knihotéky' a zjistila, že mi tam 11.5.2018 pár podezřelých kousků přibylo... Skleróza je tady. Ale naštěstí záznamy konají svou práci... :)
Už se těším, jak se letos utrhnu ze řetězu. Limitem pro mě nejsou ani tak finance, jako hmotnost. Kdo se s tím má tahat... Nejraději bych si taky, kdybych se do května náhodou stala milionářkou, koupila tu knihu o Tibetu, kterou tam (koukat jo, ale NESAHAT!) před rokem na požádání listovala obsluha. Na tu by nejspíš byla potřeba špeditérská firma... :-)
Text příspěvku byl upraven 29.01.19 v 16:58
kní: já to "tahání" už před lety vyřešila taškou na kolečkách - bez ní na veletrh s knihami ani ránu; přesně - kdo se s tím má tahat ;-)
jediný problém to je pak vždycky dostat tašku do tramvaje, tak pak čekám na nízkopodlažní ;-))))
Chtělo by to osvojit si bradavické kouzlo Locomotor (které je silnější, než známé Wingardium Leviosa - to by stačilo na jednu dvě útlé brožurky, ale bichli by asi už nezvládlo)... :-)
Tys na to kápl, Skeeve! :D
Ještě se předtím stavit u Gringottů (pokud bychom byli majiteli jistého pláště, nebylo by to ale zapotřebí)...
Vložit příspěvek