Každý může napsat knihu a vydat ji. Je to dobře?
tsal: Hezky vyjádřeno, jak by řekl orel na klepadle u dveří Havraspárské koleje. :)
Před léty nebyla žádná možnost vydat si jen tak knihu; dneska, když budu mít peníze, tak si můžu vydat cokoliv, básně, román...
A budu-li mít soudnost (a ty peníze), zaplatím si redaktora, korektora nebo literárního poradce, aby se má kniha dobře četla a možná i prodávala, trefím-li se zrovna do nějaké obecké vlny zájmu.
A nejsem-li zrovna exhibicionista a nemám jméno (ale mám ty peníze), tak neuškodí investovat třeba do propagace.
Když ale peníze nemám, ale věřím si, zkusím obeslat literární soutěže... a když vyhraju, sponzor se jistě najde. Nebo rovnou nakladatele...
Taky je tu kolo štěstí, sem tam se nová tvář objeví s novým nápadem, jen to zkusit.
Jak říkával Jan Burian:
No, není to skvělé, že mi státní podnik Supraphon nechává v Loděnicích vylisovat nové LP KAŽDÝCH deset let!?
:-)
#NeverMore
ešte je jedna možnosť. Mám prachy, kašlem na milého čitateľa /korektorov zvlášť/ a vydám si zbierku básní vlastným nákladom. A mám o čitateľov a o Ježiška na niekoľko rokov postarané. Pretože optimálne minimálny náklad je 500 ks.
je to na niekoľko rokov - nemusíš vypráskať darčeky hneď prvý rok. A mimochodom, tie básne vôbec neboli zlé a autor je bol futbalový tréner.To je človek, ktorý pozná hneď aspoň 11 ľudí.
Jenomže nemůžeš přece dávat lidem každoročně na Ježíška opakovaně tutéž sbírku básní. Jo, kdyby to byly lahve Chateau Neuf du Pape, to by nejspíš nevadilo, takový dárky opakovat lze, ale když dáváš pod stromeček knihy, měla by to bejt každej rok nějaká jiná... ;)
11 plus funkcionári, rozhodcovia a stále nerátam do toho rodinu a kamarátov. A keď dáš do novej zbierky namiesto 1. básne svoj životopis a vyskúšaš z neho 1. útok... ušetríš na novej zbierke jednu báseň. Ja by som ako úspešný futbalový alebo iný balový tréner vydávala zbierku básní každý rok - optimálne niekedy na jeseň. Ježiško by bol spokojný a ja tiež.
Nojo fotbalovej trenér, to jsem přehlíd. Je fakt, že ten zná spoustu lidí. Tak to jo.
Text příspěvku byl upraven 12.09.18 v 10:38
na čo by nestačil futbal, možno postačí pár príbuzných s alzheimerom - dám každý rok tú istú knihu.
Svoboda nemá a nesmí mít umělé hranice, jen hranice přirozené. Vydávání knih považuji za součást svobody, jejíž přirozenou hranicí je pouze vkus čtenářů (spotřebitelů). Pokud je vkus čtenářů nízké úrovně, odpovídá tomu samozřejmě i nízká úroveň knižní nabídky. Jediná možnost je tolerovat tuto situaci s vnitřní nechutí, protože vše ostatní přirozeně vede k nesvobodě. Nepopírám, že je velice obtížné, mnohdy nemožné, tento fakt přijmout...
Určitě s tímhle musí souhlasit každý, ale když se vrátím na prvopočátek téhle diskuze, aniž bych chtěla názor kohokoli povyšovat, nebo ponižovat, vždyť zrovna tohle měl, podle mě, Zóna na mysli, ne?
Nemám tušení, co měl na mysli, ale jak už jsem podotkl, ptát se zda je "dobře", když si každej může vydat vlastní knihu, znamená zpochybnění a to rozhodně "dobře" není. Určitě existuje spousta knih, o nichž lze říct, že by bylo lepší, kdyby je jejich autoři nenapsali nebo kdyby je nikdo nevydal. Ale bez ohledu na to je rozhodně dobře, že každej má právo jakoukoliv knihu napsat a vydat - i když je ta kniha blbá.
Damato: Pro zachování svobody je možnost vydat knihu nutností, nelze jinak. To je vše.
vychádzajú aj knihy blbé a s chybami po korektúrach a s požehnaním stavu redaktorského.A sú knihy vydané vlastným nákladom a sú vynikajúce.A taktiež netuším, čo chcel autor, alebo čo nechcel.
bamba: ono to je spíš tak, že se žádný korektury neprováděj. Respektive že hotový dílo přečte redaktor, probere svoje připomínky s autorem nebo s překladatelem a je po ptákách. Korektor není a někde se nedělá ani obtahová korektura. Zažil jsem i nakladatele, u kterýho jsem hotovej překlad předával rovnou grafičce, ta to nalila do rámečků a tím to haslo. Dokonce i když sem si sám od sebe vzpomněl, že by to či ono chtělo opravit nebo pozměnit a zavolal jsem té dotyčné, tak se na to vyflákla. Takže to není ani tak s požehnáním redaktorského stavu, jako spíš z vůle pana nakladatele, kterej se snaží držet náklady co nejníž.
Určitě je dobře, že každý může napsat knihu a vydat ji. Tedy pokud na to má peníze. Ale odpověď je jasná, je to dobře. Třeba za sebe, ráda bych vydala knížku s básničkami. Nejdříve jsem se obrátila na majitelku jednoho vydavatelství. Ta - aniž by si chtěla třeba byť jednu přečíst - mě rovnou odmítla s tím, že dnes se poezie nevydává, protože ji lidi nečtou a pokud chci, aby moje básničky vyšly, tak ať si to vydám sama. Jedna knížka mi již vyšla, ve třech vydáních, ale tam se nejedná o poezii (i když několik básniček jsem tam stejně vložila), ale o knížku populárně naučnou. S nabídkou 3. vydání mě nakladatelství oslovilo samo (pokaždé vyšla knížka jinde), což jsem měla radost. A ty básničky nyní mám tedy v pomyslném šuplíku.
Automatické odmítnutí ze strany nakladatele vlastně ani nic neznamená (dneska je to jen fráze, protože nemají čas se vaším dílkem zabývat, uzavřeli ediční plán a nechce se jim ho bořit, tuší, že na něm dost nevydělají a už vidí ty vícenáklady a jsou to taky jen lidé, kteří se občas nas*rou - pardon - nemají svůj den). Čím delší text, tím menší ochota ho přečíst (to je vidět i na literárních serverech, nejvíce hvězd mají nejkratší dílka) a poctivých redaktorů je per nakladatelství jako šafránu (holt mají toho moc zvlášť, když ještě bojují s psychopatickými grafomany, kteří zahrnují nakladatelství množstvím polo plagiátorských děl). Nakladatelé hledají taková nová díla (nemluvím o léty prověřených, tzv. tradičních), která mají "potenciál" oslovit co nejširší komunitu čtenářů (anebo rovnou vytvořit novou) s jediným cílem - maximalizace zisků (náklady vs. zisk, to je zaklínadlo dnešní doby). Pokud autor přinese hotové dílo, kterému netřeba korektora a další podpory, o to je zisk větší (samozřejmě, že záleží na nakladatelském domě).
Začínající autoři (mám na mysli ty, kteří mají originální nápad, příběh, přínosnou myšlenku a umí jí srozumitelně podat), nenarazí-li na kolo štěstí, vydávají své prvotiny bez nároku na honorář, ba dokonce do svého díla investují.
woodward, a čo dobrovoľní redaktori? Omieľam to v komentároch a článkoch stále dookola, ale je to naozaj schodná cesta. Pre tých, čo pri vydávaní samonákladom nemajú peniaze na redaktora, aj pre tých, čo sa boja, že im oficiálny redaktor vo vydavateľstve prácu fláka. Samozrejme, dobrovoľníka ochotného redigovať zdarma niekoľko stoviek strán treba chvíľu hľadať, ale nájdu sa takí, aj kvalitní. Podmienkou je ale aspoň minimálna úroveň kvality autora, ktorý si ňou korektorov získa.
S tím já moc zkušenost nemám, nejsem spisovatel, ale překladatel a to překládání mě v podstatě živí. Taky netvrdím, že ten výše popsaný flákací přístup platí u všech nakladatelů, to určitě ne. Ale je pravda, že korektora - tedy člověka, kterej ten text přečte po písmenkách, nesleduje věcnou správnost a hledá jenom překlepy a pravopisné chyby, zaměstnává dneska jen málo nakladatelů.
Takže závěr debaty, kterou se zájmem sleduji je asi tento:
-Pokud mám v tomhle státě peníze, můžu vydat jakoukoli slátaninu, bez hlavy a bez paty a to v jakém kolo množství. Prostě si koupím nakladatele, někoho, kdo mi dá jakž-takž fazónu a můžu ze sebe dělat pana spisovatele.
To ale není pro nás, jako národ , dobrá vizitka. Svoboda slova- jistě, ale taky by to mělo mít náležitou úroveň. A tu tady nikdo nehlídá. Hlídáme si svou demokracii, ať to stojí, co to stojí, to nevadí, že před světem budeme za hlupáky, hlavně, když ... a přeberme si to každý sám....
Text příspěvku byl upraven 13.09.18 v 09:58
Vložit příspěvek