Hádejte autory:)
Rudyard Kipling: Když (IF)
" Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
....
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi —
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž! "
Doporučuji k prožití celé. Tuhle jsem opět narazila na tento skvost vcelku nečekaně v textu knihy soudobé cestopisné a stejně jako vždy mne okouzlil. A to nejsem muž!
Já báseň znám z Lubomíra Mana - Vysoký cíl: https://www.databazeknih.cz/knihy/vysoky-cil-5265
Já ji našla v jedné Příručce mladých svišťů. Skvělá, bez debaty... s gustem bych ji dala rozebírat žáčkům v hodinách literatury kdybych byla učitelkou... Ačkoliv dnes by chudáka Rudyarda feministky asi utloukly... hlavně za ten poslední verš.
reader.007: Kdepak, já bych docela snadno i nad tím posledním veršem víc než přimhouřila oko:
" Yours is the Earth and everything that's in it,
And—which is more—you'll be a Man, my son! "
"a Man" by se totiž dalo bez potíží chápat jako ČLOVĚK - zejména po 125 letech od napsání, s dnešním naším nadhledem a velkorysostí (ha, ha, ha... nepoprskejte se jako já) a nebudu zabředat do domněnek, že tehdy! to tak zřejmě autor nemyslel (neměl důvod, sedělo to na prostě pořádné muže tehdejší doby - takže vlastně současné feministky by mohly mít naopak radost, dnes obsah víceméně lze aplikovat i na ženy)
Tečka, víc k tomu ode mne ani muk. Raději si ji přečtu znovu, a znovu a znovu ... ad libitum :-)
Ha! Teď koukám že v té mnou zmíněné příručce schází ten poslední verš! (teda v té anglické verzi, český překlad je včetně "muže"). Šlendrián!
Nechci ti rozkopávat hračky, soukromo, ale "člověk" by se sice dal aplikovat na všechna pohlaví (ani nevím, kde se to číslo teď zastavilo, jestli se vůbec zastavilo), ale se "synem" už to bude trochu oříšek....
Beztoho by ta báseň neměla feministkám vadit. Když si chlap vezme ta slova k srdci a bude se tužit, aby takovým byl, může si manželka jen gratulovat. Chudák ta moje. :-)
Pozor, HÁDANKA!
Hledá se romantik světového formátu; básník, spisovatel, dramatik. Napsal i řadu veršovaných pohádek. Je známo, že jeden z jeho pradědečků z matčiny strany byl Afričan, jenž podle některých zdrojů byl jakýmsi otrokem či rukojmím na Osmanském dvoře, odkud ho v dětském věku vykoupili diplomaté a dopravili do vlasti hledaného autora.
Hledaný velikán toho napsal opravdu hodně, některá jeho díla byla zhudebněna a dodnes se hrají jako opery, některá se dočkala filmové podoby.
Hun: moje poznámka o feministkách nebyla míněna tak, že by měly být nespokojeny s Kiplingovým pojetím dokonalého muže, jako spíš narážela na žárlivou řevnivost některých z nich, že právo na ctnosti je v této básni usurpována jen "pravým mužům". A už taky mlčím :-)
Následující vzorek krásné, mnohomluvné, byť archaické češtiny pochází z pera významného historika. Ta mnohomluvnost nás nesmí překvapovat, stala se pro dotyčného autora příslovečnou. Kdo to byl?
Markrabě Karel nepodobal se namnoze královskému otci svému, nepotativ se co do povah chvalných ani nechvalných. Král Jan co rytíř statečný, ale poněkud i marný, obyčejně volnou uzdu pouštíval přirozeným chtíčům svým, bujným sice a nestálým, ale nesoucím se po výtce tomu, co bylo spanilého. Libovav sobě nade všecko ve zbrani, jak pro potřebu opravdovou, tak i ke hrám rytířským, všude vyhledával války a turnaje, více bažil po slávě než po zisku, a lépe uměje nabývati než zachovávati, utrácel a mařil více, nežli měl; i jakkoli zamýšlel věci veliké, přečasto upadal do malicherností, nepočítav, jak náleželo. Naproti tomu vysoce vzdělaný a vážný syn jeho uměl vždy dostatečně držeti se na uzdě sám i chovati se ve všech potřebách s rozmyslem a počítáním dokonalým.
Hledaný má v sobě a své tvorbě tak trochu kousek od hned několika posledně zmiňovaných. Předně ho zajímala historie a napsal pár skvělých historických románů. Kořeny jeho rodiny zasahují do Evropy, ale celý život žil v zámoří. Potulováním se po rozlehlých krajích domoviny dostával různé nápady (nejen na knihy), takže se ideologicky nakonec moc nesnesl s vrchními pány (to už by se snesl spíš s naší tehdejší vrchností)). Ale navrch přinesl do literatury detektiva, pořádného japonského buddhistu, který ovšem působil v městě andělů.
A dokonce i část jména hledaného se tu mezi posledními uhodnutými kmitla, ... rychle, nikoli zběsile...
I mnou hledaný autor žil v zámoří, ovšem pochází z Evropy. A aby i nadále byla hádanka podobná tak pro západní literaturu objevil detektiva, který se držel učení Konfuciova. Nejprve jeden román s ním přeložil, aby pak začal psát romány vlastní.
Vložit příspěvek