Hádejte autory:)
Proslavil ve svém díle mystéria největšího města Katalánska, přestože tam už přes čtvrtstoletí nežil a své romány psal v zámoří. Už nenapíše nic.
Hledaný autor toho napsal dost. V úvodu k jednomu ze svých nejobjemnějších děl říká toto (překlad je můj vlastní, mám jen originál):
Je tomu již téměř dvacet let, kdy jsem podnikl první kroky, které nakonec vedly k napsání této knihy. Na počátku války bylo již podle očekávání sepsáno na půl milionu slov. …. Následovalo šest let války a ještě dlouho potom mě zaměstnávalo psaní mých válečných pamětí a práce na téhle knize v klidu podřimovala. Až nyní, když se vše zklidnilo, předkládám veřejnosti… (titul vám pochopitelně neprozradím).
Tipuješ správně. Ten úvod je samozřejmě z Dějin anglicky mluvících národů.
Omlouvám se všem za trestuhodné zdržení. Za odměnu máte něco snadného:
Hledáme dva muže, plus minus vrstevníky, kteří se nikdy nesetkali ani spolu nepracovali, ale měli něco zásadního společné: Oba měli velké nadání pro spisovatelské řemeslo, ale jejich celoživotní vášní a osudem byl především film. Jeden je našinec, druhý žil v jiné evropské zemi...
Ten zahraniční se narodil na samém sklonku 19. století, ten náš za první světové. Oba vynikali jako scenáristé, ale fušovali do filmu i jinak. Klasických knih proto oba napsali hodně málo a je to škoda, protože psát uměli náramně.
Ten český scénárista by mohl být pan Brdečka. Ale to je přinejlepším pouze půl odpovědi...
Ha, Brdečka mě ne a ne napadnout! Jasně, Hun si na něj potrpí. Ten druhej bude určitě sir Alfred Hitchcock!
Brdečku máte správně, nedávno měl výročí úmrtí. Ale ten Hitchcock je od nás moc daleko. Tenhle autor rozvíjel filmový průmysl v zemi, která už po celá desetiletí dodává do našich televizí rozhodně nejvíc filmového materiálu hned po Hollywoodu.
"po celá desetiletí" - ani před ani po revoluci bych se nedokázala rozhodnout, zda největším filmovým dodavatelem byla/je Francie, Německo, či dokonce Itálie (Anglie snad ne)! to si ráda počkám ;-)
Jasně, hledali jsme Brdečku a Pagnola. Woodward zadává.
(Německo dodává spíš krimi seriály a Itálie těžko může početně konkurovat všem těm de Funesům, Belmondům, Delonům, Bessonům a dalším, kteří okupují naše obrazovky...)
Tak já vám taky nabídnu dvojitou hádanku.
Následující úryvek je z životopisu velkého myslitele, autora opravdu proslulého a plodného, napsal toho fakt hodně.
I autor jeho životopisu dosáhl slušné proslulosti a napsal toho taky dost, ovšem až o hodně později.
Tak tedy: Kdo tohle napsal a o kom?
Když neseděl nehnutě nad knihou, přecházel tam a zpět klášterními chodbami, kráčeje rychlým, zběsilým tempem, což je velmi charakteristický rys u lidí, svádějící své bitvy uvnitř vlastní mysli.
Když ho někdo vyrušil, byl velmi zdvořilý, tvářil se omluvněji, než ten, kdo se omlouval za vyrušení ale i tak na něm bylo znát, že by byl mnohem raději, kdyby ho nerušili. Byl vždy připraven přerušit svůj aristotelský marš, ale je zřejmé, že jakmile se znovu dal do pohybu, kráčel ještě rychleji.
Text příspěvku byl upraven 24.06.20 v 11:10
Nikdo se nehlásí. Tak vám ještě povím, že ty dva, životopisce a popisovaného, dělí víc než šest století. Pocházeli ze dvou různých, navzájem dosti vzdálených zemí. Spojovala je hlavně víra v boha a víra ve zdravý rozum. A také to, že oba byli chlapi mohutných postav. Ještě vám přidám další úryvek:
Byl (vždy) intelektuální aristokrat ale nikdy nebyl intelektuální snob. Nikdy se nedal ovlivnit tím, zda ti, k nimž promlouvá, více či méně patří k lidem, které podle mínění světa stojí za to oslovit. A z toho, jakým dojmem působil na své současníky, je zřejmé, že rozličné střípky jeho moudrosti a vtipu zachytili ti i oni – bezvýznamní i důležití, a stejně tak troubové jako chytří lidé.
Text příspěvku byl upraven 24.06.20 v 15:15
a já tipuji dvojku:
Gilbert Keith Chesterton - Svatý František z Assisi
(... i když nevím, byl František korpulentní?)
Text příspěvku byl upraven 24.06.20 v 15:44
Nejen že František nebyl korpulentní, ale v mnoha ohledech byl spíš protikladem hledaného autora. Rozhodně to byl spíš básnivý snílek, muž "se srdcem na dlani" . My hledáme velkého apoštola rozumu, introverta, kterému jeho přemýšlivá uzavřenost v mládí na studiích vynesla nelichotivou přezdívku. Ale jsi na dobré cestě.
Tak abych nezůstala náhodou pozadu, bude se hledat zase dvojice: životopisec - spisovatel. Životopisec si zvolil pěkně festovní pseudonym a pustil se do mnoha veleznámých osobností světa. A hned jeho druhý historický román byl o známém a oblíbeném spisovateli nejednoznačné nátury, ostatně i titul knihy to naznačuje.
Pro koho to bude hračka, zejména když přidám nápovědu, že u nás jsou vysoce ceněné zejména další životopisné romány o velikánech výtvarného umění, tak přihodí k pseudonymu i jeho původní jméno.
Vložit příspěvek