Hádejte autory:)
Světově! Mysli světově! Kdopak za války mohl točit animované filmy, které nemají konkurenci s krásnými postavičkami, s nádhernými kukadly? Kniha hledaného a film patřící už třičtvrtě století mezi 10 top světa se jmenují stejně... A jak píši, u nás známe jen dvě díla autora, samotného autora ale stěží.
Text příspěvku byl upraven 09.07.19 v 09:44
Carlo Colldi - Pinocchio?
Text příspěvku byl upraven 09.07.19 v 10:48
Autor proslul dvěma extrémně rozdílnými díly: deníkem děvky a roztomilým dojemným příběhem z přírody. Nacistům se kupodivu nelíbil ten druhý příběh a odsoudili knihu na hranici.
A to odsouzené dílo vydané v 20. letech se už za války dočkalo kouzelného zpracování v supersvětovém studiu, takže dočista neshořelo, nýbrž se s ním můžeme těšit dodnes.
A zatímco jméno hledaného autora zná jen málokdo, jeho titulního hrdinu díky animaci zná snad celý svět. Kniha hledaného a film patřící už třičtvrtě století mezi 10 top světa se jmenují stejně. Hlavní postava má typicky nádherná kukadla, vedle jiných kvalit :-) Film si užívají malí i velcí, bez slz se to neobejde.
A ještě zopakuji k autorovi: jeho životní trasa byla Pešť - Vídeň - Curych. (Ital ani Němec to nebyl)
Toho titulního hrdinu zná celý svět, donedávna ovšem mimo mě. No fakt, byl jsem loni na takovém jakože-safari (ne, nebylo to v Africe, zdůrazňuji, abych se vyhnul podezření, že se tady vychloubám svojí zcestovalostí :-) a když kolem běžel takový malý, bíle puntíkovaný jelen, tak všichni v Jeepu zjihli a vzrušeně šeptali Bambi, Bambi! Tak jsem se poprvé dozvěděl o existenci roztomilé animované postavičky a následně pak (protože mě literární zdroje zajímají víc, než filmové adaptace) o autorovi, který ho přivedl na svět. A zjistil i tu vskutku bizarní kombinaci dvou jeho nejznámějších knih! A říkal si, že je dobře, že se mu povedlo ta dvě témata uchovat v oddělených svazcích, kdyby se mu to slilo do jednoho, tak by z toho vzniklo asi něco jako Josefina a koloušek a to by bylo ... ech ... no dobrá, tady svůj proud myšlenek zastavím a vyslovím své přesvědčení, že správná odpověď je Felix Salten, občanským jménem Siegmund Salzmann.
Je to tak, děkuji za obsáhlou odpověď s osobním příběhem - ono je asi docela klidně možné, že (některých?) Disneyovek některé! naše generace byly tak nějak "ušetřeny", ale Bambi je prostě pojem.
S cestou proti času, od filmu ke knize, je třeba zmínit (jak káže wikipedie), že Amíci klidně změnili základní charakter postavy: ze srnečka na kolouška (jelínka) - prý srnci v té velké zemi nežijí (což mě tedy překvapuje ;-).
Takže máme Bambiho, díky němu poptávaného autora, a tím je Rakušan Felix Salten.
A mirektrubak nám někoho zadá :-)
No vidíte, a já Bambiho nikdy neviděla... A ani Lvího krále. A ani animovanou Krásku a zvíře... jsem divná! :-)
tatjana1737: a na Tebe jsem sázela, že s třemi mrňaty to bude uhodnuto hned ...
Aha, tak jsem se právě, díky tomuto vláknu, dozvěděl, že je rozdíl mezi srnečkem a kolouškem, děkuji! :-) Asi jsem přece jen měl na té základce dávat víc pozor, místo abych Monči Petkovové namáčel copy do kalamáře :-))
HÁDANKA: Budeme hledat autorku. Děvče, které – ještě mladé – zemřelo způsobem, bohužel tolik typickým pro židovský národ v minulém století. Přestože nevedla zrovna vzorový život (partnerský vztah se ženatým mužem), její pobyt na tomto světě nesl znaky svatosti – především v obětování se pro druhé v dobách nacistické okupace své země.
Nebyla vychovávána ve víře, ale duchovní cestu si nakonec sama našla, spíš křesťanskou než judaistickou (její knihy také v Česku vydalo křesťanské nakladatelství). Zůstaly po ní dvě díla: kniha dopisů a deníkové záznamy.
Čekala jsem nějaké výrazně židovské jméno, a ona je to Holanďanka Etty Hillesum (Ester už je návodnější).
Ano, úžasná Etty Hillesum. Stejně jako mnoho dalších lidí, kteří pro druhé dělali mnoho, měla pocit, že toho dělá vlastně málo. A stejně jako mnoho dalších lidí, kteří vynikají moudrostí, měla pocit, že její myšlenky vlastně nejsou nijak zvlášť zaznamenání-hodné.
Mám rád tenhle její výrok: „Je to vlastně náš jediný mravní úkol: zkypřit v sobě široké plochy pro setbu pokoje, pro stále větší míru pokoje, aby jej člověk mohl vyzařovat na druhé. Čím víc je pokoje v nás, tím klidnější bude i náš rozbouřený svět.“
Gratuluji ke správné odpovědi, přeji hezký večer a předávám slovo. :-)
Děkuji. Jedna skvělá autorka napínavého žánru zabrousila pro nás asi překvapivě hluboko do záležitostí duchovních a napsala mj. knihu (u nás naneštěstí nevyšla) o "tvůrcově mysli". Měla sice na mysli hlavně boha, ale aplikovala úplně stejné principy na sebe jako autora a své postavy. Za války pro rozhlas napsala seriál o Ježíšovi, dokonce jí byl nabídnut čestný univerzitní titul z teologie (odmítla ho).
Nevyhýbala se žádným žánrům a překládala Božskou komedii. Dante ji ovlivnil stejně jako Chesterton.
Když už jsem tak dlouho otálela s hádankou, tak něco lehkého:
když vidím jméno hledaného autora na obalu knih, vždy mi na mysli neodbytně vytanou halušky.
Budu pokračovat v asociacích, které zde nahodila biki s tou kombinací bryndzových halušek:
Když čtu autorovo jméno, vždy mi přijdou na mysl palné zbraně.
Promiňte, zaspala jsem odpovědi :=)
VladiKleisner to trefila: V případě A. S. Puškina sehrály palné zbraně velikou roli v jeho:
- příjmení (Puškin),
- životě (byl potomkem vojenských důstojníků),
- tvorbě (vzpomeňme alespoň slavný souboj Lenského s Oněginem, ale časté jsou i další "palební" scény v jeho díle)
- i smrti (ach, ty šílené souboje o čest !).
Až po odkrytí správné odpovědi se musím usmívat, jak to bylo jednoduché. A ta vysvětlení se mi moc líbí.
Jejej, netušila jsem že to bylo až tak snadné až jsem zapomněla se podívat na odezvu zadavatele. Dejte mi chvilku, něco vymyslím.
...a budeme pokračovat ve stejném duchu:
Při vyslovení autorova jména si vzpomenu na posezení v krčme na Slovensku za časů dávno minulých.
Vložit příspěvek