Hádejte autory:)
Ano, ano - byl až tak zdaleka. Ale pár let pobýval i s rodinou na zámku Dobříš, v domově čs. spisovatelů, jako host KSČ. Čtu teď o tom paměti jeho manželky a nestačím se divit. Zírám, žasnu tak, jak jsem dávno nad ničím nežasla! Viz:
https://www.databazeknih.cz/knihy/zimni-zahrada-77204
Předávám štafetu.
Koka, jelikož je to jeden z mých oblíbených spisovatelů, tak bych ty paměti docela ráda přečetla. A můj otec tvrdil, že kromě toho, že byl členem KS, tak byl také velekněz vúdú - docela ráda bych věděla, jestli je to pravda - táta byl velký vypravěč...
Jinak dík za inspiraci!
Text příspěvku byl upraven 20.01.19 v 17:57
Raksa.A - ty paměti jeho (druhé) manželky jsou opravdu hodně zajímavé. Já jsem čekala, že se tam dočtu něco o jeho tvůrčí metodě, výběru a zpracování námětů atd. - také mám jeho knihy velice ráda, zejména Mulatku Gabrielu a Pasačku koz. Místo toho se tam do detailů líčí, jak komunistická a levicová elita světa (Ilja Erenburg, Amado, Picasso, Art. London, Gy. Lukács, Pablo Neruda, Anna Seghersová ...) lítala z jednoho mírového kongresu na druhý, jak si jejich manželky nechávaly od dělnických delegací darovávat nejluxusnější kožichy, jak význační spisovatelé - komunisté ČSR (Drda a spol.) chodili na Dobříš, kde ubytovali mnohé cizí autory, tam prohrabávali truhly se šatami bývalých majitelů - rodu Colloredo-Mansfeldů, a hráli v nich maškarní scénky, jak členové ÚV KSČ sháněli pro paní Amadovou posluhovačku, neboť ona nezvládala péči o jedno dítě a ještě i pomoc manželovi v jeho psaní ..
Knihu moc doporučuji!
A teď už opravdu Hun-ovi předávám štafetu.
Text příspěvku byl upraven 20.01.19 v 18:22
Děkuji za štafetu. Teď hledáme autora řady životopisců. Zaměřoval se především na umělecké osobnosti anglicky mluvícího světa, o to více pak překvapil také životopisem osobnosti gigantického významu ze zcela jiné epochy i kultury. Prakticky celý život bydlel v rodném městě.
Psal od sedmnácti, přeložil Salingera, pod pseudonymem (anagram vlastního jména) napsal řadu oceněných i zfilmovaných románů. Ne nadarmo byl přezdíván francouzským Grahamem Greenem.
Hledá se autor, který stvořil tuto postavu:
…neměl ženu ani děti, což se může přihodit i nejpočestnějšímu člověku, ani příbuzné a přátele, což je vskutku vzácnější. … žil sám ve svém domě na Saville Row, kam nikdo nepronikl. O vnitřku tohoto domu se nikdy nemluvilo. K obsluze mu stačil jediný sluha. Obědval a večeřel v klubu v přesně stanovenou hodinu, v téže místnosti, u téhož stolu, a s ostatními se vůbec nebavil. Nikdy nikoho cizího nepozval a vracel se domů, aby přesně o půlnoci ulehl ke spánku, aniž kdy použil pokojů vybavených vším pohodlím, které … klub nabízí svým členům. Z dvaceti čtyř hodin trávil deset ve svém domě jednak spánkem, jednak péčí o svůj zevnějšek. Jestliže se procházel, procházel se vždycky jen a jen odměřeným krokem po vstupní síni s umělecky vykládanou parketovou podlahou nebo po kruhové galerii, nad níž se klene modře zasklená kupole, podpíraná dvaceti iónskými sloupy z červeného porfyru. Při večeři nebo při obědě mu kuchyně, spižírna, skladiště, rybárna a mlékárna klubu dodávaly na stůl část svých hojných zásob; klubovní sluhové, vážné osoby v černém fraku a ve střevících s plstěnou podešví, nosili mu jídla ve zvláštním porcelánu na ubrus z podivuhodně jemného saského plátna, v klubovních křišťálových sklenkách vzácných tvarů mu přinášeli jeho sherry, portské nebo bordeauxské se skořicí a s hřebíčkem, a konečně klubovní led – led dovážený velkým nákladem z amerických jezer – udržoval jeho nápoje v uspokojivém stavu svěžesti. Znamená-li život v takových podmínkách výstřednictví, pak být výstředníkem není zlé!
Že by toho pána nikdo nepoznal? Prozradím vám, že tenhle gentleman pravidelných zvyků, vzor všech domáckých typů a peciválů, vystupuje v hlavní úloze v románu, jehož autor ve svých dílech provádí čtenáře všemi exotickými kouty světa.
To bude Phileas Fogg, autor Jules Verne, kniha Cesta kolem světa za osmdesát dní.
Autor ve své nejznámější knize zmiňuje zvláštní sortu dvojčat, kterých je tím míň, čím jsou větší, ale kolik jich je, to nikdo zatím nezjistil.
To jsem nechtěla, zabít tuhle diskusi.
Ta kniha je dost proslulá a dvojčata poněkud osamělá, přestože k sobě mají tak blízko, že víc už to nejde.
Netuším, ale budu tipovat:
Siamská dvojčata - Stig Sæterbakken
nebo
Na řadě je Max - Leena Parkkinen
Text příspěvku byl upraven 27.01.19 v 12:02
Díky za tip, i když není správný.
Pŕidám další indicii: Dvojčata jsou pěkná čísla.
A autor není jen spisovatel, ale také vědec.
Ano, to je správně, dvojčata jsou prvočíselná (např. 11 a 13, 17 a 19, atd.).
Jméno má autor osamělé, však taky svého dědečka vysledoval až v dospělosti, za oceánem. Stejnou stopařskou vášeň přisoudil i svému hrdinovi.
Jméno má autor osamělé, však taky svého dědečka vysledoval až v dospělosti, za oceánem. Stejnou stopařskou vášeň přisoudil i svému hrdinovi. Stopování se v tomto specifickém oboru provádí hlavně papírově, takže cesty do terénu znamenají hlavně návštěvy archivů a matrik. Správný výsledek stopařovy práce se zase objeví na papíře: pěkně košatý strom, kterému nechybí žádná větev ani větvička bezdůvodně.
Text příspěvku byl upraven 28.01.19 v 22:49
Vložit příspěvek