Filosofování pod starým mohutným dubem
R.E.M., těch otázek je mnoho. :-)
O filosofii cíleně nečtu. Četl jsem jen o Sokratovi od Tomana - z důvodu zájmu o historii.
Ale filosofii mám rád a chtěl bych se jí v budoucnu více věnovat. Na škole jsem se ji učil a dělal i státnice ... akorát, že to byla marx-leninská filosofie. :-)) Takže chci poznat a vstřebat i jinou filosofii ...
Richie1: A máš nějaká očekávání? Že se dovíš něco, co tě výrazně ovlivní, obohatí?
Ty roky 94-97 jsem napsala hrubým odhadem. Měla jsem na mysli polistopadové období, kdy kromě skvělých 13. a 14. platů se objevovaly nové zajímavé akce, rozvíjel se cestovní ruch, přibývaly penziony, minigolfová hřiště atd. a přitom jsem ještě neměla tak velký pocit chaosu. Ani nezaměstnanost nebyla tak vysoká, i když, bohužel, už v té době nějaká byla. To vše můj subjektivní pocit (v té době jsem toho moc nevěděla o tunelování, likvidaci podniků...)
Očekávání rozhodně mám. Vím, že filosofie může výrazně obohatit mé myšlení, schopnost poznávat, porozumět jevům a procesům, získat nadhled. Je to ovšem běh na dlouhou trať.
Ahoj parto - Pod dubem za dubem :-) Můžu se na chvilku posadit do stínu k vám ?
Filosofické knihy cíleně nečtu, jen tu a tam něco na ten způsob . Na začátku Sofiin svět a pak spíš namátkou nějaké citáty řeckých velikánů. Nicméně, já ráda hledám filosofické otázky a otázky k zamýšlení v „obyčejných“ (i když každá kniha je svým způsobem neobyčejná) knihách. Je jich tam spousty. Jsou autoři, u kterých se to dá čekat, např. Coelho, Fulghum, Marquez ..ale pokud člověk čte mezi řádky, najde to v téměř každé dobré knize. Třeba v těch od Jojo Moyes , J. Greena , H. Sienkiewitze ( historické romány vůbec bývají plné zajímavých myšlenek) i od českých autorů. Nebo teď nedávno jsem dočetla Pátou vlnu- R. Yancey, a když odhlédnu od potoků krve, kulek a granátů v rukách sedmiletých dětí (což je vážně masakr a vůbec se mi nelíbí, že tohle čte naše mládež), tak to poselství samo o sobě, stokrát omílané a přesto pravdivé klišé: – člověče se zastav se a zamysli se, k čemu ti jednou budou konta v bance, bazén a dvě supr fára v garáži? - , je prezentováno v děsivě syrové a alarmující formě, i když pomocí útoků mimozemské civilizace..
Jedna otázka je, zda lidstvo bude v příštích tisíciletích existovat, další, podle mě dost podstatná -co po sobě zanechá. ..
Ani já filosofické knihy cíleně nečtu. Věřím ale, že stejně jako já mám svůj filosofický systém, tak nějaký filosofický systém má většina lidí. Samozřejmě jsou lidé, kteří filosofují více než ostatní. A jak je napsáno nade mnou - filosofické úvahy jsou součástí mnoha knih, které primárně filosofické nejsou.
Vybavil jsem si postavu z filmu Divoké včely, kde otec jednoho z hlavních hrdinů, který pracuje u dráhy je takovým výrazným typem lidového filosofa. Hrál ho Miloš Černoušek. Vybavuji si scénu, jak krouhá trávu pro králíky a u toho nahlas filosofuje. Proč to píšu? Neznáte nějakou knihu, kde by hlavní postava byla takový lidový filosof?
I když jednoho filosofa zrovna čtu, rozhodně to není účelově vyhledávaná četba.
Docela jsem se těšila, co se o pokoře dozvím ve spisech Marka Aurelia, ale tolik mne znechutilo to neustále omílané "ctěte bohy" že jsem je zase odložila... na jindy... možná.
Nicméně dobré myšlenky se dají najít i v populární beletrii, ve kterých žádnou hloubku nečekáte.
Třeba Klub rváčů, i když je pro mne osobně naprosto nečitelný, přece jsem se díky němu, nebo lépe řečeno díky jeho zfilmované verzi, seznámila se stručnou a přece mimořádně trefnou definicí dnešní společnosti:
„Kupujeme věci, které nepotřebujeme, za peníze, které nemáme, abychom udělali dojem na lidi, kteří nám mohou být ukradení…“
Hoj poddubánci, tak asi teda taky přispěji se svou troškou do mlýna. V práci je totiž ještě nuda a už se mi chvíli před koncem pracovní doby nějak nic nechce. Jinak zajímavý posun to vaše vlákno. Jinak mám velmi ráda historické knihy a i fantasy. Ono se v dobrém fantasy úplně nevylučuje ani ten historický potenciál. Vím, že to asi zní dost divně, ale na druhou stranu, pokud si autor fantasy pečlivě nastuduje dané období a na tom vystaví román, který je fantasy jen lehce šmrncnutý, tak je to ve výsledku skoro živější obraz minulosti než který se dočtete v historických knihách. Osobně mi přijde, že se pak má oblíbená témata jako je Řecko, Řím a Egypt často opakují a navíc kde máte jistotu, že v průběhu dějin nedošlo k záměrné či samovolné manipulaci s událostmi. Něco se ztratí, něco si lidé přikrášlí, něco vypustí. A to nemluvím o naprosto záměrné manipulaci, kterou někteří jedinci využijí k vlastnímu prospěchu.
K té filozofii....ona je svým způsobem každá kniha, která má nějakou myšlenku a nebude to jen bezduché masakrování či sexování, vlastně filozofické dílo daného autora. V tom je třeba úžasné některé fantasy...dnešní doba má totiž velmi zkreslené vnímání toho, co je dobré a co je hrdinství. A víte proč? Protože lidi nečtou pohádky :-D
A abych se vyjádřila k nahozeným otázkám:
Lehce jsem prošla kolem několika filosofických směrů, ale žádný mě (zatím) neoslovil tak, abych si řekla "ano, přesně to je TO pravé". A momentálně si ani nemyslím, že bych přijala téměř bezvýhradně jakoukoliv filosofii, spíš si skládám svůj názor jako mozaiku sama. Z myšlenek, knih, z pozorování, zkušeností...
Jak píše simviki, Eicheriki a reader.007 - taky nacházím dobré myšlenky v "obyčejných" nefilosofických knihách. Fantasy moc nečtu, takže se nemůžu přesně vyjádřit, ale v mnoha dobrých sci-fi jsou velmi chytré myšlenky nebo chytré otázky pro hledání odpovědí.
Poddubánci. To je hezký oslovení. :-) Doufám, že noví účastníci diskuze se tu budou stavovat častěji.
Jinak nám tady krystalizuje nové téma diskuze a to je přikrašlování a manipulace s historií. Je jasné, že se léty prožitá minulost zkresluje a že historii píší vítězové. Potom máme třeba období, z kterých nemáme žádné písemné záznamy a historii rekonstruujeme pouze z archeologických vykopávek. Otázku k tomuto tématu zatím žádnou nepokládám.
Ellbereth: lidi pohádky čtou, ale dnes jsou to pohádky, které nemají, nebo mají jen velmi malý, morální rozměr. Nebo ho mají trochu zmatený. Ideální příklad pro ten poslední příklad je třeba takový Harry Potter.
R.E.M. když se řekne sci-fi, teď si představím Crichtona, když se řekne fantasy, je pro mne ideálním příkladem Pratchett. Hrozně se mi líbí pasáž z jedné z prvních 3 knih (mám je jako audioknihy a pořád slyším Kantůrka jak to čte, takže vím že je to jedna z nich) kde líčí že proti člověku je naše planeta velmi velmi stará a velmi velmi pomalá, takže si ke štěstí lidstva ještě nestačila všimnout té drobné kožní choroby která vybujela na jejím povrchu, ale jakmile to zjistí, určitě ji napadne se pořádně podrbat :-)
To je takový veselý příměr k ukázce kterou jsem tu nadhodila.
Eicherik: mně se z těch nezdokumentovaných informací asi nejvíc líbí Štorch. Vlastně si tu minulost ani nijak neidealizoval, malebné u něj jsou jen popisy přírody. Nebo máš na mysli něco jiného?
reader.007: neidealizovanou minulost mám raději. Když jsi zmínila toho Štorcha, tak třeba Zlomený meč se mi líbil (i když je to ovlivněné tím, že je to o mém oblíbenci Marobudovi), ale třeba Hrdina Nik se mi zdál hodně nevěrohodný a nezachránil to ani můj další oblíbenec Sámo. :-D
Text příspěvku byl upraven 27.07.16 v 19:30
No uznávám, že tam toho hrdinování bylo trochu moc, já myslela spíš na U veliké řeky kdy jeden kmen vypakoval jiný, mírumilovnější.
A když je řeč o té neidealizované historii, znáte někdo kapitolu Pokořený kmen z knihy Borovička od Jana Vrby? O nálezy se nejspíš neopírá, ale dle syrovosti soudím že od reality nebyla daleko.
Text příspěvku byl upraven 27.07.16 v 19:37
Něco mi to říká. Přidal jsem si to do "Chystám se číst" a vyloženě se na to těším. :-)
reader.007: njn tak mají sáhnout po starších pohádkách, přijde mi, že je zbytečně odhazují. Nebo ještě hůř....snaží se modernizovat.
Pratchett je prostě Pan spisovatel. Jedny z mála knížek, u kterých se člověk směje nahlas. Mně zůstává neustále hláška: mléko bylo tak živé, že by mělo dostat volební právo :-D A můžete hádat, ze které knihy to je :-)
Eicherik: jestli ti jde jen o tu "štorchovskou" historii, pak začni Pokořeným kmenem a můžeš skončit Ohnivou nocí. Je to 5 velmi záživných kapitol. Po četbě něčeho takového si vždycky říkám: Jak je to vůbec možné? Tohle přece lidi (alespoň někteří) museli číst a uplyne pár let (desítek let) a je to tu znova a zas, poučení z historického vývoje veškeré žádné, přitom symptomy jsou pořád stejné. A konce taky.
reader.007: já si to rád přečtu celý a navíc už pokukuju i po jiných knihách Jana Vrby. Jednak mě lákají témata, kterými se Vrba zabývá (les, myslivost...) a druhak rád objevuji zapomenuté spisovatele. :-)
O tom nepochybuji, jen ohraničuji tu část která líčí ten "civilizací zamořený" pravěk :-) U Vrby neuděláš chybu.
Přikrašlování a manipulace s historií .... to asi začalo hned, jak se člověk naučil psát. Bylo to ve starověku (mnoho starověkých dějepisců si upravovalo dějiny tak, aby rodný stát vypadal lépe než jiné státy a říše), ještě více se historie překrucovala ve středověku a nejvíce se historie překrucuje v současnosti.
Jako výborný příklad mě napadá anglický král Richard III. (1452 - 1485). Byl to poslední král plantagenetovské dynastie, jeho smrtí v bitvě u Bosworthu tato dynastie skončila a nastoupili Tudorovci (Jindřich Tudor jako Jindřich VII., král 1485 - 1509). Tudorovci zpočátku neměli vládu pevnou a tak potřebovali přesvědčit obyvatelstvo, že jsou lepšími vládci, než byli Plantagenetové. Takže na předchozí dynastii a především na Richarda III. naházeli co nejvíce bláta a špíny.
Vrcholem dehonestační kampaně bylo dílo Shakespeara - Richard III., kde autor tohoto krále vykreslil jako zcela zápornou postavu, podlého padoucha.
Ve skutečnosti byl Richard III. jeden z nejlepších králů v historii Anglie, bohužel možná příliš hodný a málo bezohledný - na rozdíl od svého nástupce Jindřicha Tudora. Richard III. byl na opozici mírný a to se mu vymstilo - povstání šlechty vedlo až k osudné bitvě u Bosworthu, kde padl ("Království za koně!").
Historie díky tudorovskému očerňování po několik staletí znala Richarda III. jako špatného krále - až teprve v posledních desetiletích se dostává na světlo pravda - že byl překvapivě naopak dobrým králem.
K této historii doporučuji vynikající knihu Jiřího Kovaříka Richard III.
http://www.databazeknih.cz/knihy/richard-iii-13119
Podobných příkladů překrucování dějin bychom jistě našli více.
Asi nikdo netuší, kolik nepřesných nebo nepravdivých informací z historie máme kvůli autorům, kteří upravovali svá díla, kroniky nebo paměti tak, aby byly v souladu s přáním nebo názorem panovníka, s vidinou zisku nebo se snahou vyhnout se nelibosti mocných.
K Richardu III. přidám námatkku Markétu Pyskatou, Zikmunda Lucemburského.
Richie1: Na Richarda III. od J. Kovaříka už mám dlouho zálusk, ale ještě se mi ho nepodařilo sehnat.
reader.007: tak Borovice už je na "cestě". Naštěstí mám sestru, která má s manželem starou knihovnu, kde mají různé Jirásky a Klostermanny... No a mezi nimi mají i čtyři Vrby. :-)
Ano, Zikmund Lucemburský - nejschopnější syn Karla IV., uherský a český král, římský císař. Toho historie také dlouho očerňovala. Češi mu připisovali především zrádnou roli při zajetí a upálení mistra Jana Husa. Ve skutečnosti se Zikmund velmi snažil slavného kazatele zachránit - ten mu ale svou neústupností svázal ruce a jeho soudci nakonec neměli jinou možnost, než ho poslat na hranici.
Prý Karel IV. bedlivě sledoval a ovlivňoval, co píší "jeho" kronikáři. Filuta jeden :).
Koneckonců o obrušování jména bývalého panovníka se píše i v Sinuhetovi...
Eicherik - někdo si to umí zařídit přímo expres :-) Kdyby tě chytlo nutkání pustit se do Jiráska, klidně dej vědět, jsem rovněž hojně zásobena z bývalých školních zásob ;-)
To mi připomíná: nedávno jsem procházela Jiráska kterého jsem navíc ještě podědila po babičce, myslím že to bylo Mezi proudy, a jen podle začátku se ani nedivím, že k těm selským rebeliím vůbec došlo... Ani smrt nemůže být horší než být "tažným dobytkem"
Richie1 - Taky myslím že zrovna Zikmundovi se dost křivdilo, možná že nebyl tak schopný jako otec, ale na to jak nevděčnou dobu měl na krku se rozhodně předvedl lépe než "mazánek" Václav.
R.E.M. - No to víš, píár se nesmí zanedbávat :-)
Vložit příspěvek