Filosofování pod starým mohutným dubem

Marika: Vždyť o nic nejde :-)

Naias: Co to je Mumintroli?

https://www.databazeknih.cz/serie/muminci-6108
Po slovensky Mumintroll, po česky Muminek.

Štorchovky, jasně, k těm se také určitě jednou vrátím. A ještě foglarovky, ty také nikdy nezklamou.

Kniha z dětství.
Dva nezbedníci. Relativně nedávno jsem si ji sehnal v antikvariátu. Tahle kniha mě pořád dostává. Má atmosféru a líbí se mi, jak ti kluci pořád pokoušejí ty "okultní" pověry, kterými je zásobuje babka Šustilka. :-)

V dospělosti jsem se vrátila k několika knihách - Rychlonohému Džarovi, Lovcům mamut, Magdě, Malinám, zrajícím v dešti a bylo to hezké setkání se "starými známými"... S dalšími dětskými knihami jsem se znovu potkala při čtení dětem.
Přestože momentálně není v blízkosti drobotina "pro čtení", pokud se mi dostanou do rukou: Požiar indiánskeho pohrebišťa, Bezhlavý jezdec nebo Duch Llana Estacada, tak pravděpodobně neodolám pokušení. :-)

Text příspěvku byl upraven 25.04.18 v 19:26

K dětským knížkám se vracím moc ráda. Moje asi nejoblíbenější je Mary Poppins https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/mary-poppinsova-263408 Tu jsem četla pořád dokola. Potom Bratři lví srdce https://www.databazeknih.cz/knihy/bratri-lvi-srdce-2528 , podle mě nejlepší kniha, jakou Lindgrenová napsala. Naprosto jsem milovala (až do rozpadnutí) Nanynku a Málinku https://www.databazeknih.cz/knihy/nanynka-a-malinka-32871. A nakonec Matylda od Roalda Dahla https://www.databazeknih.cz/knihy/matylda-3241. Snad jediná knížka, která mě takhle trochu zklamala je Šťastný princ a jiné pohádky, od Wilda. V dětství jsem je naprosto milovala, ale teď mi připadají trochu umělé a dávám přednost jiným jeho dílům...
A Malý princ samozřejmě, k tomu se dá vracet pořád... Poprvé jsem ho četla někdy ve třetí třídě a byla to láska na první pohled...

Při pátrání po severských detektivkách jsem narazil na jedno velmi známé jméno - Mika Waltari. Je to ostuda, ale ještě jsem od něj nic nečetl. Překvapil mě jednak jeho rok narození, myslel jsem si nevím proč, že je o něco mladší a druhak, že je autorem detektivní série Komisař Palmu. :-)

Tak já mám tři knihy z dětství, ke kterým se vracím. Je to Alenka v říši divů a za zrcadlem, Malý princ a Putování za švestkovou vůní od Aškenazyho. Všechny tři mám asi stejně ráda a už jsem zblbla i vnoučata, že si je už taky přečetly.

Jinak ale taky nečtu knihy vícekrát, jak už jsem tady asi jednou říkala.

Eicherik: Tys nečetl Egypťana Sinuheta?

Makropulos: Ne. Jsem kulturní barbar. :-D Ale snad to napravím. ;-)

Tak jsem to nemyslela, ale já Ti mám pocit, že to snad četli všichni.

Eicheriku, nejsi sám s Egypťanem.

Já zase až teď čtu Quo vadis. To už taky snad četli všichni :-)

Makropulos: Putování za švestkovou vůní vypadá krásně. Neznám to, ale přečtu si to :-)

denib: Já Quo vadis ještě nečetla... ale na seznamu už je taky pěkně dlouho :D. Ale alespoň toho Sinuheta mám splněného...

Jass: Jsem ráda, že nejsem sama :-)

Když ono těch knížek, které "četli všichni" nebo "by měli číst všichni" je tolik... :D Ale usilovně na tom pracuju, jen teď využívám toho, že mě teď baví ta původní antika, takže se chystám pustit co nejdřív do Ovidia, kterému trochu pozornosti dlužím už několik let... :D

Sinuheta a Quo mám také už dávno přečteno, ale což takhle Babičku? Tu jsem ještě nečetla zase já.

Babičku jsem také ještě nečetl. Ale mám ji doma a jednou ji určitě přečtu. :-)

Tak na Babičku se dokonce ani nechystám :-)

Tak u Babičky mám několik čárek za přečtení. :)

Nikdy jsem si nemyslela, že jsem kulturní barbar (jak psal Eicherik), ale asi to tak bude :-( Nebo alespoň literární barbar ...

Text příspěvku byl upraven 26.04.18 v 14:58

Myslím , že quo vadis je lepší než Sinuhet , a povídky od Němcové lepší než babička. To mě. Stačí film. , měli ve zvyku dávat ho na velikonoce.

Text příspěvku byl upraven 26.04.18 v 15:10