Čtení na pokračování 2 (neboli level 1)
Tak po delší odmlce...pokus o rozčeření stojatých vod:
Branislav František - Prosincová noc
Sieno, stromům vánoc - těm opravdovým i těm básnickým - už pomalu opadává jehličí, a tak byl nejvyšší čas tuto hádanku uhodnout a posunout zas děj někam dál. Tedy díky za to oživení a nahoď nějaký hezký úryvek, třeba z vánoční nadílky - snad se někdo chytne a opět se to rozjede.
Dobrá, pokusím se...
Bez odvety již můj zrak pozvedá se;
ji zřel jsem, korunu kol sebe měla,
svit věčný sebou odrážejíc v jase.
Od končin, kde hřmí nejvíc, kdyby směla
se pohroužiti v moře zřítelnice
až bezdno, není vzdálenost ta celá,
jak paní svou jsem v dáli zřel, ba více;
však nevadilo to, by obraz její
plál v nezkaleném lesku v moje líce.ˇ
"Ó paní, kterou věčně svěží skvějí
se naděje mé květy, k mému blahu
jež nechalas své stopy v pekel reji.
Na všem, co viděl jsem na svojím tahu,
tvou dobrotu a mocí tvojí ctnosti
a milosti tvé cítím božskou vláhu.
Já otrok tebou vznesen ku volnosti
všemožným způsobem a každou tratí.
jež k cíli tomu síly měly dosti.
Ó nech mi dále štědrost svoji pláti,
by moje duše, která tebou zdráva,
se líbíc ti, se mohla těla vzdáti!"
Krásný, ještě vánoční čas všem:)
Sieno, moc pěkný úryvek. Též přeji krásný vánoční čas :) A aby se to tu opět trochu rozjelo, dovolím si dodat, že se jedná o Alighieriho Božskou komedii
Koukám, že jsem opět brzdou slibného rozjetí, ale musela jsem se pustit do menšího úklidu:)
Ano, Marie, dovolila sis velmi správně. Včera jsem udělala nájezd do našeho knihkupectví, kde už tradičně mají "mezisváteční" velké slevy, a Danteho jim tam nemohla nechat ležet...
Prosím, pokračuj, co si pro nás vybereš?
Mě povánoční úklid čeká zítra :) Nájezd jsem udělala také, ale po internetu, teď už čekám jen na balíček :)
Tak já zůstanu u poezie. U krásného díla, které mě k ní přivedlo.
Já dobře vím, že hříšný jsem,
však Tvůrce, jenž mě z prachu zdvih,
nechce mě přec mít umrlcem,
chce, abych kál se z hříchů svých.
Smrt - to je totéž jako hřích.
Bůh - život jest a k nám se sklání.
Budu-li kát se z činů zlých,
Božího dojdu slitování.
Kdybych si myslil, že mým skonem
se krapet dobra vykoná,
já k smrti odsoudím se honem,
jako bych bestie byl zlá.
Mnou nikdo křivdy nedozná,
pěšky si choď či v truhle nes se.
Však chudák zemře-li jak já,
hora se věru nezatřese.
Text příspěvku byl upraven 28.12.13 v 21:18
No jo, Villon se svým Testamentem přivede k poezii ledaskoho, mě kdysi taky... :)
Jen je poněkud prekérní, že jak jdou roky, čím dál tím důrazněji ke mně promlouvá o pár slok níž, totiž tímhle:
Ach, kdybych já byl studoval
v svém mládí bláznivém, můj Bože,
a na dobré se mravy dal,
teď měl bych dům a měkké lože.
Však způsobné já dítě? Cože?
Já za školu jen chodil, běda!
To slovo bolí jak hrot nože
a skoro dál mi psát už nedá.
No jo, no, pozdě bycha honit, že... Tak dál, jiný majstr:
Od milíře, vzdáleného hodinku cesty a ležícího hluboko v údolí, namáhavě se belhá vzhůru lesem hrbatá žena; za sebou táhne vlek, naložený souškami; zděšena třeští oči do oslepivé záře a nechápe pranic. Její pohled padá na ďábelský stín na sněhu a vůbec jí nepřichází na mysl, že stojí před kaplí, o které vypravují, že ji obývá poslední ratolest před smrtí chráněného a prokletím stiženého rodu. Zachvácena hrůzou se křižuje a s roztřesenými koleny prchá zpátky do lesa...
Koukám, že to tady asi blokuju; ten výše vybraný výjev je pro tu věc tak typický, že jsem bála, že napovím moc... asi jsem tu úzkostnost poněkud přeťápla. Tak jako pomoc další (a pro jistotu i delší) kousek, opět übertypický:
Vyvstane před ním postava jeho matky s věčně se poškubávajícími rysy tváře; všechno se v ní chvěje neustálým neklidem, jedině kůže na jejím čele se ani nehne, je hladká jako pergamen a pevně vypjatá přes oblou lebku, která podobna slonovinové kouli bez jediné spáry zdá se být vězením bzučícího roje neklidných myšlenek.
Slyší neustávající šustot jejích hedvábných šatů, naplňující zámecké prostory jako znervozňující svištění hmyzích křídel; proniká štěrbinami ve zdivu a olupuje člověka i zvíře o všechen klid. Před neodolatelnou mocí jejích úzkých a k přikazování vždy nachystaných úst předměty postávají jakoby natrvalo přichystané ke skoku a ani jediný z nich se neodvažuje cítit se tu jako doma. Ona zná běh světa leda z doslechu, hloubat o smyslu jsoucna považuje za zbytečné, za pouhou výmluvu a zástěrku pro lenost; má za to, že svou povinnost k životu plní už tím, že od časného rána do pozdní noci panuje v domě bezúčelné mravenčí hemžení, nesmyslné přetahování věcí sem a tam, horečnatá sebeúnava a navíc zkrušování širokodalekého okolí až do chvíle, kdy konečně usne. V jejím mozku žádná myšlenka nedojde cíle; sotva vznikne, už se mění v kvapný bezúčelný čin. Je jako nepřetržitě vpřed kmitající vteřinovka hodin, která si ve své trpasličnosti myslí, že běh světa by ustal, kdyby se tři tisíce šest set dvanáctkrát za den neotočila, plna netrpělivosti rozemílat čas na prach a nemohouc se dočkat chvíle, kdy trpělivé dlouhé ručičky se pozdvihnou k úderu na zvon.
Text příspěvku byl upraven 31.12.13 v 11:44
Lachenauerin nám už asi žádnou nápovědu nedá - pročež vložím novou hádanku - úryvek z knížky (kterou jsem si včera přinesla z antikvariátu):
Doma se má každý chovati slušně, aby nezpůsobil pohoršení sobě samému i svému okolí. Slušný člověk nerozbíjí nikdy svůj nábytek v nočních hodinách, aby nerušil spánek svých sousedů. Činí tak ve dne, při čemž spustí gramofon, aby se nikdo nedověděl, co vlastně dělá. Má-li nábytek vypůjčený, pojistí jej u pojišťovny. Chová se vůbec velice seriosně.
no dobře, ale na raritky tady nejsme moc zařízený. je to jedna z nebetyčného stohu Haškových povídek. Pokud to někdo uhádne, je to jeho.
Zkusím ještě jednu ukázku (i s názvem "kapitoly"):
Jak se máme chovati na ulici
Musíme si být vědomi toho, že ulice je pro všechny kolemjdoucí a nejen pro nás. Slušný mrav žádá, abychom nestrkali do lidu na chodníku, neobtěžovali dámy a pány a neprali se v jízdní dráze se strážníkem. Takové věci se vyřizují v průjezdě.
Tak ještě jedna, poslední, návodná nápověda:
Jak se máme chovati na aeroplanu
Pravý gentleman ani ve výši 6000 metrů nemluví sprostě a hrubě. (...) Spadne-li s aeroplanu, musí dbát toho, aby nespadl nikomu na hlavu. (...) Plivati s aeroplanu na zeměkouli jest nepřípustné.
Vložit příspěvek