Knihy schválené jako vhodné pro ženy
tsal: Rozumiem, no mám to inak. Ja som totiž snáď s výnimkou útleho detstva často nečítavala knihy "pre mňa určené". Ako teenagerka som čítavala sci-fi a chlapčenské dobrodružné príbehy, v neskoršej puberte aj horory, trilery. Po prečítaní románu "pre dospievajúce dievčatá", kde sa riešili nejaké vzťahy medzi stredoškolákmi, som si povedala, že to je hlúposť, a vrátila som sa k sci-fi, hororom a trilerom. Ak by mi nejaký člen rodiny chcel kúpiť knižku tak, že by išiel do oddelenia "literatúry pre pätnásťročné" alebo by sa na takú literatúru spýtal kníhkupca, s najväčšou pravdepodobnosťou by vybral niečo, čo by ma nepotešilo. Preto neznášam škatuľky.
Bubi - jak znám tebe, a že chlapec bude mít něco po tobě - počítej raději se vším....
Adhara - asi nechtě, ale udeřila jste hřebíček na hlavičku, zatímco knihy o lásce , o vztazích zejména milostných, jsou považovány za blbost k nepřečtení ( a většina jich takových je), a to přes to, že od žen a dívek se očekává, že to budu jejich životní obzory, stejně literárně cenné knihy pro dospívající chlapce jsou in a každý se pochlubí, že je čte.
Kluk, který se svěří, že ho berou románky pro holky nebo muž, který by na sebe práskl, že sleduje některý z limonádových seriálů ( a že takových mužů jsou tisíce) by se doživotně znemožnil. Zkrátka to, čemu dáme přídomek "pro ženy, ženský dívčí" je jasně pro hlupačky a trdla, kdežto naopak to neplatí, i když jsou na tom obě strany mince dost podobně.
Mimochodem, podle mého soudu dnes vychází velké množství skvělých knih pro dospívající nebo mladé dospělé obou (tedy všech?) pohlaví.
Intelektuálko - budu na tématu pracovat a obstarám mu raději dopředu bydlení, u mne by to nedělalo dobrotu, byla bych tchyně sadistka, tedy kdyby mne snacha nenechala dýchat
Tak celou diskusí prolistovávám a jen mne napadá: je také něco jako "literatura určená/schválená pro muže"? A to je která? A také mne napadá - proč se někteří uživatelé -muži i na tomto netu tak opovržlivě vyjadřují o ženách spisovatelkách, o jejichž knihách (aniž vědí, o čem vlastně jsou!) klidně napíší, že takovou by nikdy nevzali do ruky...?
A ptám se i na to, KDO určuje, že to či ono je vhodné/schválené pro ženy?
bubka: Možno si to tak nemyslela, ale pre istotu ešte uvediem niečo, čo nebolo z môjho predošlého príspevku jasné: nepovažovala som danú knihu ani takéto knihy celkove za hlúposť kvôli téme vzťahov. Aj medzi mojimi obľúbenými žánrami, sci-fi, horormi a podobne, je veľa hlúpostí. A vzťahová kniha môže byť zase dobrá. Všetko závisí od spracovania, nie od témy. No fakty sú také, že pri literatúre označenej výlučne ako ženská/dievčenská, býva spracovanie často úbohé. Paradoxne, najlepšie, najpôsobivejšie a najhlbšie spracované milostné vzťahy som nenašla v knižkách, ktoré boli výlučne o nich, ale ako podružný motív v sci-fi alebo vo fantasy...
Adhara - je mi líto, ale dívčí a ženská literatura v průměru rozhodně není hůře zpracovaná zpracovaná než jiná, ale je tak vnímána. takže žádná fakta o tom nesvědčí, mně osobně, která milostnou literaturu nevyhledává a v podstatě nečte, takže v ní nejsem rozhodně kovaná, přijde stejně naivní, milý a čtivý příběh shora uváděného Hvízdavého Dana i Nanynky Kulichovy.
tzv. ženská literatura, kterou jsem četla já, byla vesměs opravdu dobrá až výborná, třeba všechny knihy Amy Tan, které v podstatě stále znovu řeší vztahy matek a dcer. moje oblíbené téma., nebo ty dvě knihy Viktorie Ironside, které jsem četla - prostě pecka, nebo celkem dost knih Cecelie Ahern - podle mne ta má proměnlivou kvalitu , ale vždy výborný nápad, a tak by se dalo pokračovat. Teď mne napadlo, že jsou možná proto tak skvělé (samozřejmě pro pestrost a výmluvnost jazyka), že milostné vztahy jsou tam sice taky, ale až na druhé koleji.
ano, milostné vztahy jsou někdy velmi dobře zpracovány v jiné nežli vysloveně "ženské literatuře", skvělý a rozhodně naprosto milostný příběh je kniha Solaris, to je kniha jen o milostném příběhu, o odpovědnosti k tomu, koho milujeme a jeho odpovědnosti k nám a o následcích, které s sebou nese selhání
ale to vše nemění nic na to, že označení ženská literatura nese v sobě náboj pohrdání a i ty jej nejen cítíš, ale i prohlašuješ a opíráš se při tom a mně neznámá fakta. Podle mne, a píšu to poněkolikáté, je to možné jen díky tomu, že k plnému zrovnoprávnění žen, ne v zákonech, ale v hlavách lidí, prostě zatím nedošlo.
ddkk - určují to genderové sterotypy, ja se dnes říká, prostě společenské pověry o tom, jak myslí ženy a jak muži, co stačí ženám a co mužům, nic víc a nic méně. Pro toto pohrdání nejen světem žen, ale i jejich prací, vedlo a vede občas i dnes ženy k tomu, aby si zvolily mužský pseudonym. Ušetří si dost potíží.
Chtěla bych se zeptat ADHARA : vybavilo se mi pár románů pro ženy o lásce, které zná snad každá žena:
Shakespeare - Romeo a Julie
Bronte - Na Větrné hůrce
Bronte - Jana Eyrová
Tolstoj - Anna Karenina
Waller - Madisonské mosty
Blixen - Vzpomínky na Afriku
všechny tyhle knihy tu mají hodnocení přes 80 %.
Opravdu jste žádnou z nich nečetla ?
ddkk - v mnohom si za to môžu tie autorky samotné. to, čo produkujú, je neuveriteľne plytké, ale nechá sa to zabaliť do krikľavého obalu, objednajú sa na to recenzie (alebo aspoň kladné vyjadrenia) u známych osobností, urobí sa promo... a je po ftákoch. kniha je nečitateľná - ale hlavný dôvod nie je ten, že ju napísala žena. myslím, že je rovnaké množstvo kvalitných spisovateľov a spisovateliek a je radosť vziať ich knihy do ruky. to, čo sa však dnes predvádza, sú ťažkopádne prázdne slohové cvičenia zažiadaných autoriek a autorov, ktorí by chceli byť slávni a pri písaní kalkulujú, koľko im ich opus vynesie. našťastie neprežijú sezónu.
taká návšteva Levných knih by mala byť vždy poučná. a ak sa tam ocitnem, vidím stále to isté dookola - záveje tzv. faktografie, ktorá rozoberá Hitlera zo všetkých strán a už to nechcú ani hajzlbabky v metre, lebo sa to blbo splachuje; stohy ženských románov v tom najhoršom slova zmysle, ktoré chŕlia puťky nešťastné zo svojho života, skrývajúce sa za svetovo znejúce pseudonymy; kuchárske knihy našich i svetových celebrít, ktoré do kuchyne zablúdia iba ak potrebujú ľad do chľastu; a samozrejme - detské knižky, ktoré blikajú, trúbia, spievajú... ale deti nezaujmú; aha, zabudol som na to najhodnotnejšie - politicko-filozofické diela súčasných najväčších českých mysliteľov - v ich prípade mám pocit, že tie veľdiela putovali rovno z tlačiarne do Levných knih, lebo také kraviny nemôžu brať vážne ani v Blesku.
celý problém so škatuľkovaním kníh vzniká niekde v našich hlavách a v zažratých stereotypoch, ktorých sa nevieme alebo nechceme zbaviť. a na to nadväzujú marketingoví experti vo vydavateľstvách, ktorí nečítajú, lebo nemajú čas, lebo musia predávať knihy... teda to, čo sa pod tým názvom vypúšťa von...
[intelektuálka]: Čítala som sestry Bronteové, Tolstoja som skúsila, dočítať sa nepodarilo.
bubka: mám s tým zjavne iné skúsenosti ako vy. Inak nemám dôvod haniť literatúru pre ženy, keďže sama som žena, ani písanú ženami, keďže sama takú píšem. Ide mi o niečo iné a to, že považujem za nezmyselný pojem cieľová skupina. Kniha je pre rozličných ľudí dobrá alebo zlá. Ale nemôžeme dopredu tvrdiť, že ju niekto bude považovať za dobrú len pre to, aké má pohlavné chromozómy, respektíve vek.
freejazz: Souhlasím. Je spíš podivné, že ti, kdo podobné "knihy" vydávají nekrachují (nebo možná ano, ale nevím o tom). A ještě k těm škatulkám a knihám pro ženy - je spousta literatury, která je z mého úhlu pohledu zase typicky mužská - válečná literatura, různé životopisy tzv. slavných sportovců najmě pak fotbalistů, apod. , akční dílka se spoustou zabijáků, atd. Pro mne nepoužitelná literatura, o jejíž kvalitě a hodnotách nemám důvod diskutovat. Ale to jakoby je něco jiného, o tom se nepochybuje, je to pro muže a většinou jde i o autory-muže. I tady jsem už narazila na nepochybně šovinistické názory, dokonce jsem byla nazvána militantní nesnesitelnou feministkou (já!) , kterou jsem se nikdy necítila a určitě jí ani nejsem...autor možná ani neví, CO to je...Zbaběle jsem z té podivné diskuse prchla.
Nicméně, z pozice svého věku, zkušeností a snad už i nadhledu si troufám říct, že za mnohé si opravdu můžeme samy, už jen to, jak vychováváme své syny, že. O to víc jsem nadšena současnou generací, kde vidím (docela často) úplně jiný přístup a mnohem více pochopení navzájem.
ba ba, souhlasím s ddkk - plytká, hloupá literatura není výsadou žen, mnohé horory, thrilery, fantasy jsou tak hloupoučké, že se člověk diví, že je nevydal Albatros ve své dětské řadě pro předškoláky, takže je to fakt stejné.
souhlasím taky s tím, že za to mlžeme v první řadě my, matky, sama jsem nesčetněkrát viděla, jak matky feministky, které nenechaly na partnerovi nit suchou pro jeho lenost nekooperaci , lhostejnost a sobeckost, běží uvařit svému patnáctiletému synáčkovi čajík, a ohřát párky, a vyžehlit tričko, a vyčistit boty, že by kdy myl nádobí, vytřel, vypral, pověsil, to už samosebou nepřichází v úvahu,Ty z nich, které mají nádavkem ještě dcerku mají vystaráno, jen výjimečně není vedena k domácím pracem, pomoci, čeká se to od ní. a pokud je čtenářkou lehké literaturx "pro ženy" bude na ni mít čas, až umyje nádobí a utře prach, zatímco synkova posvátní četba, jak mimozemšťané ze třetího paralelního vesmíru, který začíná tam, kde lze udělat tři kotrmelce vzad a dva dopředu a při tom se nedotknout země, je respektována-- nech ho přece číst a nenuť ho umejt to zatracený nádobí, nač máme holku
bubka...
no, za výchovu můžeme vždycky všichni. pokud si ale vzpomenu, moji kluci měli na zábavu čas až potom, co umyli, vytřeli, vynesli, luxovali, uklidili, udělali úkoly... zajímavé je, že na své zájmy, koníčky a zábavu měli určitě vždycky více času a prostoru, než jejich kamarádi, kteří doma nemuseli hnout prstem. a nejvíc mě těší, že se přes všechny skopičiny dokázali vykuklit ve skvělé osobnosti. a se čtením se nepotýkali, když chtěli, četli, když ne, dělali něco jiného. asi o to především jde - nenechat se zatáhnout do stereotypů a zvyků, udržet si nadhled a odstup. a k tomu určitě náleží i odmítání škatulek a šuflíků.
hloupá literatura je asi výsadou hloupých lidí. těch, kteří ji píšou, i těch, kteří ji konzumují (jaksi mi nejde pod ruku napsat čtou, v tomto případě by to znělo jako svatokrádež:)
ddkk...
cítím se jako militantní feministka:) životopisy "slavných" strojů na peníze, kteří roupama neví, co dělat, považuji za stejně odpudivé jako politické memoáry zlodějů per a uslintaných bonmotistů...
newtory...
a tým kameňom potom trieskať po hlavách producentov tých vtákovín:)
Bábovky, Osm, Padesát odstínů šedi, Padesát odstínů temnoty, Padesát odstínů svobody,...
Kvůli té poslední větě odpouštím autorce ten příliš ha-ha-styl:
https://medium.com/@zuzana.valkova/copak-to-p%C3%AD%C5%A1eme-tentokr%C3%A1t-mali%C4%8Dk%C3%A1-150e95d35956
Dost mojich přečtených knih je spíš pro chlapy, jsou více čtené chlapy. Nepřipadá mi, že by ve mě bylo něco špatně a já musela zajít k cvokaři pro papír na svolení operace... :/
Hezký článek, JáJejí :)
JáJejí: Vďaka za článok, pobavila som sa. Ako nadsádzka fajn, no rozmýšľam, či my ženy potrebujeme až takú obhajobu? Na druhej strane som sa totiž stretla s mužmi podráždenými z toho, že ženy sústavne ukazujú svoju rovnocennosť a ešte sa pri tom tvária ublížene (ich slová). Pričom tí muži sú si vraj rovnoprávnosti už dávno vedomí.
Ja osobne som sa s odsúdením môjho písania vopred kvôli môjmu pohlaviu stretla, chvalabohu, len raz. A potom sú tu ešte prípady, v ktorých neviem, či bolo problémom moje pohlavie alebo niečo iné. Napríklad registrácia na „mužských“ fórach, najmä kozmonautických, a tam agresivita, útočnosť a nadradenosť užívateľov. Ale zase zo „zmiešaných“ fór viem, že rovnako sa chovajú aj ženy k iným ženám.
Ale späť od všeobecných mužských záujmov k literatúre. S jedinou výnimkou som sa fakt nestretla s tým, že by sa niekto divil, čo to píšem či nedajbože čítam, aj keď som žena. Práve naopak, muži to brali tak prirodzene, až som sa – kŕmená článkami o predsudkoch – čudovala. A tak sa pýtam, či to tí muži už náhodou dávno nevedia. Až na pár výnimiek, prirodzene, ale ani to, že Zem je guľatá, nevie každý...
Vždy když se tady seznámim s někým novým, po pár zprávách se mě většinou stydlivě zeptá, jestli je pravda, co uvádím na svém profilu. Jestli toto vážně čtu. Tedy...chlap se na to zeptá. A teprve potom o těch knihách pokecáme. Ženská se nikdy nezeptá, zda je to pravda. Prostě se hned zeptá na určitou věc ohledně knihy. Protože má oči a vidí u mě knihu...
Zárověň mi chlap nikdy nenapsal, že se mu nezdá, že nevěří, že se mi to líbí, že čtu, co čtu. Ne, stalo se mi to jenom u žen, že se jim to nezdá. Asi heslem: "Podle sebe a svého ženství v rámci čtení soudím tebe."
A když si vás někdo přidá do oblíbených jenom proto, že jste holka a pro jistotu se ještě x-krát zeptá, zda se vám tohle fakt líbilo, protože jste holka a to je přece divný, tak se cítím divně, což se mi stalo na jiné stránce...
Možná by bylo lepší nesoudit plošně, neškatulkovat podle pohlaví a věku nebo soudit podle sebe ostatní, protože každý má se stejnou věcí jiný zážitek, možná proto vážně žádné škatulky...
Každej jsme jinej a to i v tom, co čteme. A kdo se cítí líp, když má škatulky, ať se s nima nechá třeba vyfotit a dá si je doma na nastěnku svých úspěchů, ale ať do toho neplete mě ;)
Text příspěvku byl upraven 27.01.20 v 17:05
Lenka.Vílka: Každý máme zjavne iné skúsenosti. Tú vašu vám neberiem, ani všeobecne právo žien na obhajobu svojho čítania/písania.
Adhara: víte, proč jsem to napsala? Ne proto, aby jsme si napsali evidentní. Že každý má jiné zkušnosti. Bylo to, protože není žádná šablona. Já sama to vidím každý den v práci (a protože mi to většinou říkají muži, snažím se být milá, protože to mám v popisu práce).
Věta: já bych chtěl kytku pro babičku.
Odpověď: víte, co má ráda? Není žádná univerzální kytka pro babičku.
A moje oblíbené:
Věta: a co se líbí vám? To je pro dceru ve vašem věku.
Odpověď (upřímnost je děvka): já mám ráda kopretiny a karafiáty...
Reakce: víte, ona je nejspíš trochu mladší...
(No, dík, snad tam k tomu dokulhám, když si vezmu chodítko.)
Chápete? Seš stará, už máš mít ráda jenom tohle. Seš žena, sorry, narodila ses tak, měla bys číst tohle. Máš andulku mezi nohama a čteš romantiku? Ty seš tak citlivej. Nebo teplej. Nemáš mezi nohama andulku a čteš o válce? Si divná, udělej s tím něco. Jinak zustaneš na krámě jako ta poslední neprodejná houska. Ano, stálé dost lidí tahle přemýšlí.
Já totiž nepotřebuju obhajovat svůj výběr knih. Jsem jenom občas v šoku, že někdo očekává, že ho snad na základě jeho hloupých otázek obhajovat začnu. Protože on má rád něco jiného. Nebo nedej už kvůli věku skočil v šedé komfortní zóně...
Text příspěvku byl upraven 27.01.20 v 17:49
Proboha, Lenka.Vílka, tady jsme na webu pro dospělé a ve vláknu věnujícímu se nejen čtenářské ženské emancipaci!!!
Andulku mezi nohama - jako termín - skutečně nechci už ani jednou vidět!!!!
Ostatně, být mužem, asi bych se cítila ještě hůř, tou naprostou lingvistickou kastrací.
:-)
{největší nadsázka plynoucí z velkého pobaven}
Text příspěvku byl upraven 28.01.20 v 02:16
JáJejí: bohužel nejsem tak odvážná žena jako vy, abych riskovala kvůli jednomu slovíčku smazání celého příspěvku. Už jsme zde zažili situace, kdy vadilo samotné slovo penis. Takže...super...nakonec jsem to slovo napsala :(
...snad tohle nečte ta stejná šílená matka jako minule. I když, u tohoto dovětku by to zase tolik nevadilo ;)
Vložit příspěvek