Postava hledá autora - pomozte jí!
Já toho četla, a ještě víc si toho nepamatuji ;-) Tím JJZ směrem jsi mě zmátla úplně, já směřovala na sever nebo východ od nás!
...
Ale když se chtějí živly, tak budou živly (aspoň jeden): Sníh, oheň, vina a smrt
Max Schreiber - Gerhard Jäger
Text příspěvku byl upraven 10.05.19 v 22:10
Děkuji!
HÁDANKA
Nebyl ani kyperský král, ani sochař, ani v něm nevyvolala láskyplný cit nádherná bohyně. Jeho příběh je moderní, bez mýtů a zásahů shůry, přesto je to příběh podobný a stejně působivý.
A v díle zazní tak šťavnaté zaklení (nikoli ovšem z úst hledané postavy), že šokovalo mnohé při veřejném předvedení, ovšem to bylo před více než sto lety.
Profesor Higgins hledá G.B.Shawa
(Asi tady nikdo není, že je tu tolik nápověd, které ani nebyly potřeba, teda pokud je moje odpověď správná)
Jeden nezaměstnaný mladý muž získál práci dost neobvyklým způsobem. Autora hledá jeho zaměstnavatel.
To k čemu mezi těma dvěma došlo není neobvyklé, spíš naopak, mezi lidmi, ke kterým oba patřili to bude dost běžné, to že to skončilo nabídkou zaměstnání je neobvyklé (podle mně, je fakt že patřím k těm co nerozumí tomu, co ty dva spojovalo).
K tomu kvůli čemu v podstatě hledaný zaměstnal toho mladého člověka se staví nechápavě i jeho rodina, hlavně ze strany manželky.
A když je řeč o manželce našeho člověka (nebo spíše jejího člověka), tak dohromady vážili skoro 250 kilo.
Kežto neznám, prosím prosím o ukojení zvědavosti, proč ho zaměstnal :-). Kvůlivá fotbalu?
tatjana: poprali se na fotbale a když je spolu zatkli, Načeradec za mladýho zacáloval i pokutu, že chce bejt s každým zadobře. Pak šli spolu na pivo a Načeradec (v dobrém rozpoložení protože zápas skončil vítězně pro jeho milovanou Slávii) nakonec Habáskovi řekl, že on má v krámě plno práce, ať dorazí.
"Tak mluvil pan Načeradec a ponenáhlu se vemluvil do představy, že Eman musí být získán pro jeho závod, nemá-li tlustý pán předčasně klesnout v tmavý hrob přepracováním."
Nakonec je to ale paní Načeradec která hlavně úporně lpí na zaměstnanci. Jen ten a jeho fotbalové historky dokážou postavit do latě páně Načeradcovi zpovykané dětičky.
Text příspěvku byl upraven 14.05.19 v 00:41
No, oni se nakonec oba Načeradcovi v podstatě shodnou, i když to jistě není jednoduchý:
Domácnost pana Načeradce byla naplněna povykem. Mírná rozmluva mezi manžely utvářela se jako menší bouře. Poněkud temperamentní výměna názorů dávala obraz zhoubného tornáda. Cizinec, který by náhodou vstoupil do domácnosti pana Načeradce, domníval se stanouti uprostřed manželského rozvratu; jen zasvěcený vytušil, že manželé pronášejí své myšlenky o výchově dětí.
Tento ruch a nepokoj byl vystřídán kyselým tichem, když si pan Načeradec někdy umínil nedbáti pokynů své manželky a udělal něco podle vlastní hlavy —
Hrnek s kávou zamlaskal a zavrčel: „Přivede si do domu chlapa —“
….
….
...počal pan Načeradec prudce poletovat kolem pultu; pak zastavil se před záznamní pokladnou a vyzývavě se otázal: „Kdo si přivede domů chlapa?“
„No, kdo si přivede domů chlapa?“ opáčila záznamní pokladna.
„No, já jsem si přivedl domů chlapa?“
„No, kdo si přivede domů chlapa?“
„Nemluv mi takový řeči, já to nemůžu slyšet. Já si žádnýho chlapa nepřived, já si angažoval sílu, co mně má v obchodě vypomoct —“
„Má vypomoct, když není co dělat,“ dala se záznamní pokladna slyšet.
„Co se chce ode mne?“ rozčilil se tlustý pán, „chce se ze mě trhat kusy za moje starosti? Chce se mě připravit do hrobu?“
„No, to jsem jaktěživa neviděla,“ zasténala paní, „co já musím zkoušet, to už není k vydržení. Má zlatá maminko! Tys měla pravdu, když jsi říkala, a já tě neposlechla a teď to mám, patří mně to, já jsem cu moc velká dobračka... Ale už je toho na mě moc. Ani minutu nezůstanu s takovým nevzdělancem!“
A paní Načeradcová učinila pohyb, jako by si nasazovala klobouk. V dřívějších dobách skutečně končila se domácí hádka tím, že si paní nasazovala klobouk, aby naznačila, že s „tím člověkem“ nemíní dále žít. Je zaznamenáno, že jednou skutečně odešla na celé odpoledne k své matce.
Avšak průběhem let a zejména od té doby, co její matka snila svůj věčný sen na strašnickém hřbitově, mělo nasazování klobouku význam symbolický, nicméně dovedlo způsobit, že se pan Načeradec pokořil.
Počal přešlapovat před záznamní pokladnou a švitořil: „Hedvičko, Hedvičko... Už se nehněvej, Hedvičko! Když teda myslíš, Hedvičko, já toho člověka dám pryč...“
„Kterýho člověka dáš pryč, Richard?“
„Toho mladýho člověka dám pryč, Hedvičko. Já s ním vyrazím dveře, Hedvičko. Nechci ho vidět svejma očima, Hedvičko...“
„Ty nebudeš žádnýho mladýho člověka dávat pryč, Richard,“ děla jemně paní Načeradcová.
„Já ho dám pryč, on mi tu nesmí bejt, já ho nechci!“ povykoval pan Načeradec.
„A já zas říkám, že tu zůstane,“ opáčila energicky manželka, „ty všecko nemůžeš dělat sám, ty si musíš odpočinout —“
„Žádný odpočinutí nebude, ten člověk mi musí z domu.“
„Ten člověk tu zůstane!“ — Úder na pult.
„Ten člověk mi musí z domu!“ — Úder na pult.
„No, když já tu nemám co mluvit!“ zasténala paní Načeradcová.
„Dobrá, dobrá, tak tu zůstane, aby byl pokoj —“ Vtom vstoupil do krámu zákazník.
woodward: to bylo na začátku, než Eman začal vést kacířské řeči proti "klubu inteligence"
to je možný. mě na tomhle ohňostroji vždycky nejvíc chytne za osrdí to: "já jsem cu moc velká dobračka..." :D
Já mám nejraději ty duševní pochody staršího Habáska, když se mu vemlouvá vdova: kolik dostane basy když ji zabije a řekne že to udělal nerad... ale vyplatí se to :-)))
"Tak přeci ji budu muset pohrabáčem natřít! Co mě to může stát? Pár měsíců si vodkroutím a pak budu zase svůj člověk!"
No vida, tudy vede cesta k sebeprosazení. Takže si koupím klobouk! Ale obézní bejt nechci :)
asi je na čase, aby se Marylaa vyjádřila, jestli je to správně, než tu napřeskáčku odcitujeme celý Muže z offsidu.
Je třeba ještě připomenou, že co se vdovy týče, neměl starej Eman docela čistý svědomí.
„Inu, když to musí bejt... Jednou, ale už je to dávno a tys byl ještě školní dítě... stojím takhle přede dveřma a jde kolem vdova. Když sem ji uviděl, tak mi přišlo plácnout ji přes to... jak se to jmenuje, ale na nic sem při tom nemyslel —“
„Ať se to jmenuje, jak chce,“ pravil důrazně Eman, „neměl jste ji přes to plácat. Já vám dycky říkal, že to se ženskejma neumíte. Neposlech jste a teď to máte —“
Je to správně :) Nevím čím to, že k fotbalu mám asi stejný vztah jako paní Načeradcová, ale tahle knížka patří k mým oblíbeným.
Jo, paní Načeradcová to věru nemá lehký.
„Říkám svýmu,“ ozvala se paní Načeradcová žalostně, „povídám mu: ‚Richarde, řekni mi, co máš na těch kopálistech? Jseš přece starší muž a protokolovanej obchodník a to není kulantní, abys běhal na hřiště a křičel gól! Nedělá to dobrej dojem a obchod tím trpí. Seď doma, mluv tadyhle s člověkem, co je novýho, vypravuj poučný věci, já si ráda poslechnu o vzdělanosti.’ — Ale on hned začne křičet: ‚Dej mi pokoj!‘ prej, ‚já budu s tebou sedět doma, jakej já už nejsem, s tebou se taky dá mluvit,‘ napovídá toho houf, na jedno slovo má deset, já jsem nešťastná žena, mně to nikdo neuvěří, jiná užije, jde si s mužem do divadla nebo do biografu a mezi lidi, já abych seděla doma, co já mám na světě?, on by se mě rád zbavil, já to dobře vím, nic mi nepovídejte, vy ho neznáte, co je to za špatnýho člověka, hned křičí, vedle poslouchají, já se musím před lidma stydět, jak si jiný paničky žijou, když se tak podívám, takhle Michelupová, muž by ji nosil na rukou, pořád samý: ‚Idinko sem, Idinko tam,‘ jojo, já vám říkám... A teď si vzal takovýho člověka, aby s ním moh mluvit o kopálistech, já ho chtěla dát pryč, ale copak je s mým řeč?...“
Tak já něco vymyslím a ozvu se. :)
Text příspěvku byl upraven 14.05.19 v 16:28
Vložit příspěvek