Postava hledá autora - pomozte jí!
Také ne. Snažte se - když zadám pohádku já, to už musí být - s touhle trojicí si také s chutí zazpíváte, a to už docela dlouho...!
Mě napadli ti Werichovi, co sháněli klobouček s pírkem pro pantatíka krále , ale kazí mi to Honza...
Možná přeci jen Pankrác, Servác a Bonifác co by tři veteráni?
Jo, tak houby... místo Bonifáce tam byl Bimbác
Text příspěvku byl upraven 10.02.18 v 11:26
Dámy, dámy, skoro, ale pořád ne úplně správně. Ledoví muži napověděli dost, ale v pohádce je to trochu jinak.
reader.007 to nakonec trochu pokoutně upravila, takže se hádali tři vysloužilí vojáci: dělostřelec Pankrác, dragoun Bimbác a vojenský kuchař Servác, z pohádky Tři veteráni Jana Wericha (z jeho knihy Fimfárum) - a ten film v režii Oldřicha Lipského nás baví, považte, 35 let!
(kdepak, jak se něco označí za velice jednoduchou hádanku, je konec - všem rovnou vyp(ad)ne mozek ;-)
Text příspěvku byl upraven 10.02.18 v 11:35
Sem si to taky šla raději ověřit, přiznávám že do dneška jsem byla pevně přesvědčena že doslovně kopírují zmrzlé.
Tak dál...
Moje "postava" není ani tak postava konkrétně, jako spíš moloch zesměšněný v jednom poměrně slavném a dnes už hodně starém románě.
Sice jde o moloch čistě fiktivní, ovšem každý, kdo kdy měl co do činění s českými soudy, stavebními úřady a úřady vůbec by jistě přísahal, že jde o aparát uvedený široce do praxe. Uznávám názvy z obou překladů, i když ten novější vypadá trochu zavádějící, protože to tak trochu zní jako by šlo o udělování cenin a ne o "pravý" účel jeho existence.
Doufám že jsem vám alespoň trochu zamotala hlavinky.
Tak se mi zdá, že jsem vás přecenila. Přitom obě vydání (jedno souborné a jedno dvoudílné) tu mají celkem 52+38+64 spoluobčanů s knihou v přečtených.
Román je ale kritikou poměrů v jiném státním zřízení než je to hádané. To, které řekněme ohraničuje děj většiny knihy, už ale také neexistuje, nicméně autor sám jej velmi dobře znal, neboť v něm díky rodině strávil dost času.
Fiktivní instituce kterou chci od vás pojmenovat je vylíčena v X. kapitole románu.
Doslovná citace z knihy, vydání z r.1926:
(...) byla (jak každý ví, aniž by se mu to řeklo) nejdůležitějším státním úřadem. Žádná veřejná záležitost jakéhokoliv druhu a v kterékoli době nemohla se provésti bez svolení (...). Měl své prsty v největší stejně jako v nejmenší státní záležitosti. Bylo stejně nemožno provésti nejzřejmější právo i odčiniti nejzřejmější bezpráví bez výslovného svolení (...). Kdyby bylo objeveno nové prachové spiknutí půl hodiny před zapálením doutnáku, nikdo by nebyl býval oprávněn zachrániti parlament, dokud tam kancelář (...) nevyslala deset komisí a nevypravila spoustu protokolů a několik pytlů úředních memorand a celou rodinnou hrobku, plnou korespondence, hemžící se pravopisnými chybami.
Toto slavné zařízení bylo uvedeno záhy v činnost, jakmile se státníkům zřetelně zjevil onen jediný vznešený princip, na němž se zakládá nesnadné umění říditi stát. Především bylo nutno studovati toto jasné zjevení a uplatniti jeho zářivý vliv v celém veřejném úřadování. Ať bylo nutno vykonati cokoliv, (...) stála vždy v čele všem ostatním veřejným úřadům v umění vynalézti - jak to neudělat.
Touto jemnou schopností postřehu, tím taktem, jímž se toho vždy neomylně chopila a geniálností, se kterou to vždy provedla, vynikla (...) nade všechny veřejné úřady a veřejné poměry dospěly tam - kde byly.
No výborně... doplním že v českých poměrech jde o Kancelář pro dělání průtahů (přek. 1926) či Úřad pro dělání okolků (překl. 1958) , zvaný též Úřad okolkovací (odtud nápověda s ceninami)
VIKa zaslouženě přebírá velení
"ostrá" Becky (Rebecca Sharpová z Jarmarku marnosti - z pera Williama Makepeace Thackeraye
(když to VlKa tak důkladně napověděla a dotyčný zatím nehádá)
V roce 1908 v Lidových novinách vyšla povídka situovaná do daleké budoucnosti, tedy do roku 1930, v níž zazněla následující prorocká slova:
"Češi konečně povstali proti Rakousku a vyhlásili republiku Spojené země československé a jejím prezidentem zvolili věkem už nachýleného starce profesora X".
Nedá žádnou práci ztotožnit X, když se prorocká předpověď zdárně naplnila dokonce ještě mnohem rychleji (ty skvělé "osmičky", že), ale úžas dokoná (aspoň v mém případě) zjistit, kdo byl troufalým autorem (povídka byla zveřejněna pod pseudonymem). Zdá se, že svět (zejména ten náš česko-slovenský) je přeci jen malý, aspoň na nové velké myslitele a osobnosti, nebo se prostě jen točí tak akorát dokola, přes generaci...
Ano, je to přesně tak - kdyby šel ve fantazírování ještě dál, byl by považován po - kolik - 81 let za hotového barona Prášila ;-)
A pro pořádek postava v povídce je samořejmě Masaryk.
To mi snad dělá někdo schválně: Štětináč (Bratrstvo kočičí pracky) - Jaroslav Foglar
Hledaný hrdina nás (naneštěstí) provází od počátku věků, jen je to pokaždé někdo jiný, vždycky ale totálně zbytečný. A jeden autor o jednom konkrétním exempláři své doby napsal vynikající román. (Nemusí se umět číst mezi řádky, aby se přišlo na jeho titul - ale ten tu nehledáme.)
Vložit příspěvek