Duševně spříznění autoři
Ano, u mě např.
Hermann Hesse (zejména "Radosti zahradníka")
Karel Čapek (zejména jako postřehy z cest a fotografie)
Beatrix Potter (její okouzlení Lake District, roztomilé kresby)
z básníků asi nejvíc Antonín Sova (i když některé jeho básně jsou
docela náročné, jiné se mi moc líbí, např. "Slunce své napíná struny" nebo "Když slunce na květinách časně vstalo")
z cizích básníků Robert Frost ( v angličtině např. "The Road Not Taken"), pak samozřejmě kromě autorů je jakési "spříznění" nebo aspoň velké sympatie k některým literárním postavám, ale to už by byla jiná otázka.
Jack London, myslím, hlavne cez tituly Martin Eden a Tulák po hviezdach. Je to veľmi zvláštne - prežil búrlivý, dobrodružný život, na rozdiel odo mňa, ktorej život je (neviem prečo) zážitkami dokonca aj hlboko pod priemerom ľudí našej doby a krajiny. Ako je možné pri takých odlišných skúsenostiach prísť k rovnakým záverom ohľadom života a ľudskej spoločnosti?
u mňa sú to skôr autori, ktorých som mala možnosť poznať osobne, dlho a dôkladne.
Ano. Mám jich několik.
Paní Květu Legátovou - její Želary a Jozova Hanule jsou nádherně, výstižně napsané. Její styl psaní mě oslovuje.
Pí Fan Vavřincovou - je mi velmi blízký její humor, v kterém se odráží její osobnost. No, nejen humor.
A p. Františka Koukolíka. V tomto případě je to nadprůměrná shoda myšlenek, názorů...
Včera jsem váhala, jestli tu napsat i Jane Austen. Ale za Pýchu a předsudek si v mém výběru zaslouží být, když Elisabeth je jednou z mých nejoblíbenějších postav. :)
PS: Hezké diskuzní téma.
Text příspěvku byl upraven 06.12.20 v 13:20
Asi budu drobet přízemnější, ale nedovolím si soudit, nakolik jsem, i se svými oblíbenými autory, duševně spřízněná. Samozřejmě myšlenkově to ano, že ti mne i, trochu nadneseně řečeno, zformovali. Společensky to byli pánové Pavel Tigrid a Petr Pithart, Tymothy Snyder. Po duchovní stránce sv. Jan Pavel II.. A v beletrii jsou to především příběhy paní Undsettové, Lagerlöfové a Pargeterové, pana Remarque, Zweiga. A nesmím opomenout "svého" Honore de Balzaca:) Jak píšete R.E.M., jejich styl psaní mne před lety oslovil, na své hrdiny mnohdy naložili velká břemena, ne vždy se s nimi dokáží úplně popasovat, ne vždy to jsou kladní hrdinové bez bázně a hany. Zkrátka, stejní jako my, jejich čtenáři, i když jsou to příběhy již z vzdálené minulosti. Ráda se k nim vracím. A nejen to, stále ještě nemám vše načteno...
... a ještě... Romain Rolland a jeho vyprávění o hudebních skladatelích, jejich tvorbě. Čtení, pro mne, "dva v jednom". Dnes, s prvními tóny 9. symfonie Ludwiga van Beethovena, mi automaticky naskočí autorovo vyznání, jeho radost z tohoto hudebního skvostu.
Text příspěvku byl upraven 06.12.20 v 13:34
Na odpověď jsem potřebovala trochu delší čas :)
Napsat Stephen King je laciná a trapná odpověď, ale je pravdivá. Vážně jsem ho dřív nemusela, ale poslední dva tři roky jsem mu ve svém srdci našla místo. A je pravda, že se mi začaly líbit i jeho knihy, které mě po prvním čtení od dalších knih autora spíš odrazovaly. Ale já se v jeho tématech ráda ztrácím a je pravda, že mě víc baví ta civilní témata nebo když jsou hlavní složkou, leč je to o nadpřirozenu. Kolikrát jsou totiž lidi mnohem větší zlo než nadpřirozeno, v které někdo věří a někdo ne. Ale kdo ví, kde je pravda, že? Možná to je rozdíl mezi ním a všemi těmi mladými autory, kteří ty zkušenosti nemají odžité, ale jenom načtené právě od těch autorů, kteří to mají odžité. Ale hlavně je mi v jeho přítomnosti dobře. Umí zahřát, rozesmát, vyděsit, potěšit...kolikrát tohle všechno na prostoru jediné povídky ❤ ❤ ❤
A musím uznat, že jsem poslední dobou trochu experimentovala a mám obavy, že se do srdíčka nemilosrdně škrábou další dva autoři, do kterých bych to dřív netipla a pokud někoho vyšťouchnou, asi mi to vůbec nebude vadit. Ale to si zatím nechám pro sebe, ať to nezakřiknu ☺ ☺ ☺
A jelikož jsem si o autorovi teď nedávno přečetla ve zdejších komentářích u knihy vážně velké nepochopení jeho práce, ne lež o jeho práci, ale nepochopení, dost dlouho jsem o něm musela přemýšlet. Nejde jenom o to, že je můj oblíbený autor, a v kniha ohledech strašně talentovaný člověk s citem vyprávět a dávat do toho všechno. Jo, Jeff Lemire. Prostě vystoupil ze tmy a hned tam byl. Protože on zvládne vzít triviální myšlenku a přetvořit ji něčeho naprosto geniálního, až vám nedojde, že tohle tady už bylo. Prostě si užíváte krásnou a dokonalou "Lemirovštinu" a je to krásný ❤ ❤ ❤
Na rok 2021 jsem si řekla, že bych konečně ráda přečetla Píseň ledu a ohně, abych věděla, zda autora pozvu taky dál. Protože on je stále na čekačce. ALE ve vip salónku ☺ ☺ ☺
Protože mě jeho příběhy vždy silně zasáhly. Ale mám ho raději ve sci-fi a hororové poloze, než ve fantasy. Protože když se začtu do jeho myšlenek, je to jako když mi v hlavě začne vířit milion emocí, protože o tohle jde především a protože v tomhle je George R. R. Martin prostě dokonalý. A víc jsem si ho začala vážit až po přečtení knihy Snové písně. Po ní se posunul ve vip zóně hned ke dveřím, které se otevírají do mého srdce.
(Jsem se nějak rozepsala ☺ ☺ ☺)
Siena mě inspirovala pojmout téma šířeji.
S pí Zdenou Frýbovou nemám shodné myšlenky, neshodujeme se v názorech, ale jeden prvek smyslu pro humor je totožný s mým (objevuje se zejm. ve dvou jejích knihách, výborných profesních románech - Z neznámých důvodů a Připravte operační sál). Takže tu ZF okrajově patří.
Stejně tak tu, v širším pohledu, patří Zuzana Koubková, Peter Tremayne a Edith Pargeter (E. Peters). A ještě Karel Čapek.
Text příspěvku byl upraven 06.12.20 v 12:12
Cit: Máte svoje autory, se kterými se cítíte duševně spříznění? Jejichž myšlenky, názory a pocity jsou shodné s vašimi?
Ano mnohdy, ale spíše k nim s úctou vzhlížím, nebývá tam ten otisk, každý jsme trošilinku jiný. Mnohým autorům, počínaje už dětskými knihami jsem vděčný za spousty informací a hned několik směrů, kterými se později rozvíjel můj život. Přesto si však netroufám domýšlet více.
Další kategorie autorů dokáže léčit, a někdy i vyléčit úsměvem a často i smíchem mnohý splín. Jsou dokonce i takové knihy, které čítáváme ve chvílích nejtěžších, například při ztrátě někoho blízkého. Nečteme je pro pobavení, spíše jde o náhodné otevření, a takřka automatické přečtení dvou, tří stránek - stránek o kterých tušíme, že nám pomohou přežít. Může jít dokonce o naprosto rozdílné žánry.
To oslovení na nejhlubší možné úrovni tam samozřejmě problikává, přesto se snažím ony pocity nepřeceňovat, a nenamlouvat si více, nežli je pravdou. Přesto mnohé své oblíbené doopravdy miluji.
Thomas Bernhard (tam je spolecny prvek "prozivani" vzteku a hnevu)
Daniil Charms (ve smyslu vnimani sveta obecne)
Vložit příspěvek