S jakými unikáty jste se setkali?
Ja som chodila do antikvariátu iba kedysi ešte ako malá s tetou. A mám odtiaľ pár pekných kúskov. Ale iba pekných, vzácnych nie :)
- citerovou školu z 19. století na konci doplněnou několika vlastními skladbami neznámého žáka. ;-)
- předchůdce a zakladatele fenoménu nezničitelných tajných agentů ve stylu Jamese Bonda
Máme v rodině knížku (nejspíš Lovce mamutů) podepsanou Eduardem Štorchem :-)
Bruce Lockharta - Cestou ke slávě, Ústup ze slávy a Návrat do Malajska po 5,- Kčs. A Jana Havlasu - Přízraky a zázraky se stem kreseb Hokusaiových a osmi barevnými dřevoryty Hokusaiovými, Harunobuvými a Hirošigeovými za 15,- Kčs.
Raksa.A: U vás se stavím, Havlasu upřímně závidím :) Mě se podařilo sehnat Sakuru ve vichřici s podpisem Joe Hlouchy za výprodejovou cenu 55 Kč :) Jde o bohatě ilustrované vydání s obrázky dozdobenými zlatou barvou, takže nádherný kousek :) A pak Pohádky od J.R.R.T. za rovných 200 Kč.
Vylovené rarity se mi zatím do ruky nedostaly, ale třeba někdy :)
Já teda knížky sice sbírám, někdy kvůli formě, jindy mi jde hlavně o ten obsah a našlo by se mezi nimi i několik hodně zřídka se vyskytujících kousků, ale toho bohdá nebude abych se honila za takovým fujtajblem jako je vazba z lidské kůže... :-)
Kdysi před léty - když se chrochtalo metro na Smíchově - jsem se tam vyskytoval v kotelně a jednoho dne mi kolegové tuneláři přitáhli kufr starých německých knih, který vyštrachali na půdě starého domu (opuštěného po výbuchu plynu) ve kterém měli tenkrát šatny s tím, abych to prohnal kotlem..
Když jsem jim vysvětlil, jaká jsou banda idiotů a doporučil, ať to odnesou do antikvariátu, tak jsem málem dostal na budku. Nakonec ale poslechli a odtáhli, aby se po pár dnech vrátili s flaškou Keyrumu, coby můj podíl na "vejvaru" - dostali za ně okolo 5.000 - a to byly tenkrát chechtáky, které málokdo vydělal za celý měsíc. Asi si řeknete, že jsem pablb, že jsem ty knížky mohl vzít a prodat si je sám.... No jó, každej jsme nějakéj. Já na něco žaludek mám a na něco zase ne.
A neptejte se, co to bylo za knihy. Německy psané, přírodopisné, vydané na začátku 19.st., autory a tituly už dávno nevím ( a je to konec konců fuk).
Text příspěvku byl upraven 27.05.15 v 15:20
notburgo, já mám od Havlasy ještě jednu - Roztříštěná duha - osmdesát Hokusaiových ilustrací a osm barevných dřevorytů Utamarových a Hokusaiových. Na rozdíl od té první je v úžasném stavu, v kůži vázaná s plastickým otiskem hlavy válečníka, s vloženým lístkem s kresbou Fudži a podpisem autora, v takové tvrdé papírové krabičce. Jenže byla podstatně dražší.
Text příspěvku byl upraven 26.05.15 v 21:10
Jsme národnostně trošku smíšená rodina a když jsem byla malá, pamatuji si, že mi babička četla pohádky bratří Grimmů. Byla to veliká a těžká kniha s nádhernými obrázky, psaná švabachem, což je, po estetické stránce, krásné písmo. Babička to překládala bez nějakých větších problémů a já jsem to jako dítě nedokázala pochopit, protože jsem tam neviděla jediné písmenko, které by mi bylo povědomé. Takže jsem dlouho babičku podezírala, že si vymýšlí. Když babička a dědeček zemřeli, kniha se nějak ztratila a já už jsem ji nikdy neviděla a asi ani neuvidím. Rok vydání neznám, ale musela být hodně stará a dodnes lituji, že je pryč. Dodnes v duchu vidím některé ilustrace a hlavně se mi líbila krásná, velká a ozdobná písmena, kterými začínala každá pohádka.
Přece Vetřelec! Když to byla novinka dne, mamka na tom byla v Polsku v kině a tam se to jmenovalo právě Nostromo.
Alix, to proto, že možná jsem ve věku Tvé maminky, i když jsem na tom Vetřelci (Nostromovi = Našinci) nebyla v PLR, ale v ČSSR, samozřejmě v kině zvaném Hvězda.
Text příspěvku byl upraven 27.05.15 v 21:48
Netroufám si oponovat, ale pamatuji si, jak tam mamka jela s partou, my jsme hned u hranic s Polskem, a když se vrátila, tak byla úplně na nervy a líčila mně a babičce, co to bylo za hrůzu. V Polsku dávali kdysi filmy, co se u nás nepromítaly a na polské TVP taky. Jojo, to jsou vzpomínky....
Jo, Lolo a druhové od Petra Bezruče. Vlastnoruční podpis, k dostání za 20 Kč v antikvariátu :) A pak jsem jednou při hledání knih v knihovně, v níž jsem pracovala, našla knihu ze zámecké knihovny jednoho nejmenovaného zámku na severní Moravě. I s ex libris šlechtických majitelů. Kdoví, jak se tam vzala :D :D
Text příspěvku byl upraven 27.05.15 v 22:44
Lector: myslím že s tím chroustáním místo večerníčku malinko přeháníš, i když určitě jsou otrlejší než jsme byli my. Třeba já šla z kina s nervama v kýblu i z takového Tarzana (Lambert).
reader. 007, bojím se, že Lector ani tak moc nepřehání. Aby se dnešní děti bály, to už teda musí být fakt nářez! Ale netvrdím, že všechny, to ne.
Vzpomínám si, jak jsme se kámoškou koukaly na Komando s Arnoldem, který vlastně zachraňuje svou malou unesenou dceru a vůbec jsme netušily, že se její asi pětiletý syn vzbudil a tiše nám stojí za zády. Napětí se dalo krájet, my jsme měly vykuleném oči a srdce až v krku, mrtvoly se už nedaly spočítat, budovy vybuchovaly jako gejzíry a najednou jsme slyšely andělský hlásek, "Bum! A takové to byly hezké domečky!"
:-DD tak to je moc
je fakt že moje starší dcera (8) miluje Jurský park a nejraději by to pouštěla i mladší ségře (3,5). Mně by v jejich letech kleplo.
No právě! Rozdíl je v tom, že pro nás to byla jaksi skutečnost. Pro ně je asi svět jedna velká počítačová hra? Jistá si nejsem, ale docela mne to děsí. Mimochodem, u Jurského parku jsem se bála opravdu hodně! Jako dospělá!!!
A to já už ho snášela dobře, byli jsme na tom celá parta a v těch 13 - 14ti už jsme si to jaksepatří užili.
No a co se "smraďochů" týče ;-) všeho do času. Teď jí pouštím audioknihu Harryho Pottera (2. díl) a zas tak otrlá není :-)))
Pozor, Harry je jiný, je to dítě, tomu může dítě věřit a může se o něj bát! Ale v Jurském parku to tak není. Děti tam sice jsou, ale Harry je fenomén, je dětem bližší.
Možná... každopádně není otrkaná z žádného Potterparku kde na ni vybafují gumoví mozkomoři :-))
Vložit příspěvek