Putování labyrintem knih


Petass 12.07.2018 v 23:25:08

Asi nedokážu jmenovat jednu knihu, jednoho autora... Velmi mě v dětství ovlivnil Malý Mikuláš, který mi ukázal humor a přivedl mě ke knihám, ale potom... Těžko říct, z každé knihy se snažím si "něco vzít" a ano programově nečtu věci, "které by mě vyhodily z konceptu", ani mě to totiž nebaví :D Určitě mě ovlivnil Foglar, později v pubertě Fulghum, "klasiky" jsem během studií přečetla, ale že by některý výrazně vystupoval si neuvědomuji.

Jass: Božskou komedii mám na seznamu "musím přečíst", ale zatím k tomu nedošlo. Tak třeba se teď odhodlám :)

Text příspěvku byl upraven 12.07.2018 v 23:26:40

newtory 12.07.2018 v 23:26:40

AD: Jass
Vyhodila z konceptu myslené do "nečitateľna", alebo do "nepochopiteľna", prípadne "neuchopiteľna" ?

Text příspěvku byl upraven 12.07.2018 v 23:30:17

Petass 12.07.2018 v 23:34:06

"Vyhodily z konceptu" ve smyslu "nedokážu se ztotožnit s postavou" , nebo "téma či jednání postav je zcela mimo moje smýšlení o životě". Řekla bych, že se mi to stává hlavně u současných autorů, např. Petru Soukupovou prostě už zkoušet nebudu... U "klasiky" se mi to nestává :) Dřív jsem si myslela, že nedočíst knihu je ostuda, teď klidně něco nedočtu, když je to pro mě utrpení. Času je málo, tak proč ho ztrácet s knihou, kterou čtu jen, abych už to měla za sebou?

Petass 12.07.2018 v 23:37:49

Newtory: asi to vystihuje to "nepochopitelná" i když ne, že by mi vadilo, že něco nechápu. Nemusím rozumět všemu :) klidně přiznám, že něčemu nerozumím. Mám třeba ráda Václava Cílka, tam určitě nerozumím všemu, což ale neznamená, že knihu zavrhuji, naopak. Snad mi rozumíte :) jde spíš o životní názor, než o pochopení informací...

Tak teď koukám, že otázka byla na někoho jiného :) nevadí, už to tu nechám.

Text příspěvku byl upraven 13.07.2018 v 00:05:43

Eldar80 12.07.2018 v 23:45:38

Lector: Mě se tohle právě stalo, že jsem přečetl v životě knihy, které byly schopny sundat mé dosavadní paradigma. U mě to byla především duchovní literatura. Ale našla se i beletrie. Svého času mě nejvíc rozbil Solaris od Lema.
Ohledně toho výběru. Já myslím, že ne vždy člověk může tušit jak co ho zasáhne. Když jsem třeba četl Pána světla - https://www.databazeknih.cz/knihy/pan-svetla-140273
tak jsem dopředu nečekal, že mi to ovlivní pohled na budhismus. No a pak samozřejmě Kámen mudrců od Larsena a Zanoni - https://www.databazeknih.cz/knihy/zanoni-350370 . Ikdyž uznávám, že tohle už není klasická beletrie.

InaPražáková 12.07.2018 v 23:54:54

Mám pocit, že mě kniha dokázala otočit myšlenkově kolem dokola jen do doby, kdy jsem brala do ruky kde co, aniž jsem něco očekávala a dělala si názor předem (plus na tom má podíl mladistvá větší citlivost). Taky to byly knihy, které jsem intelektuálně zdaleka nepochopila, ale o to víc na mě působily přímo, jako obrazy. Takhle se mi asi v patnácti v průběhu jedněch prázdnin náhodně dostal do ruky Tulák po hvězdách, Meyrinkův Golem a Sto roků samoty. Po prvním jsem začala přemýšlet o duchovních věcech, což mi do té doby nikdy nepřišlo na mysl, druhé jsem vůbec nepobrala, ale ještě měsíc se mi zdály nehezké sny o průchodech mezi světy, a třetí kniha nový námět k přemýšlení utvrdila. Dohromady z toho vyšel duchovní směr nebo světonázor, který mi už zůstal, jen se prokresluje do hloubky.
Podobný příval nových myšlenek už se neopakoval. Na jednu stranu mi to přijde škoda a říkám si, že bych měla občas číst knihy, o kterých vím jen to, že jim nebudu rozumět, na druhou stranu nevím, jestli takový guláš v hlavě ještě chci mít.

Eldar80 13.07.2018 v 00:03:58

InaPražáková: S těmi sny se mi stalo něco podobného. A to pravděpodobně u fantasy Divomág od Zelaznyho. Prostě jsem do té doby nečekal, že se mi přečtení knihy tak moc promítne do snů. Golem se mi velmi líbil a vyděsilo mě, že Meyrink, přestože budhista rozuměl i kabale lépe než já. S Londonem sem měl srážku u Martin Eden. Věděl jsem, že nebyl běžný autor, ale zkušenost mi chyběla. A byl to docela šok. Od té doby právě příval myšlenek záměrně vyhledávám.

newtory 13.07.2018 v 00:08:38

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Text příspěvku byl upraven 13.07.2018 v 00:09:30

HTO 13.07.2018 v 04:39:58

Petass: K Burianovi – v Anthroposu je stálá výstava jeho maleb z pravěku.

Co se týká knih o pravěku jím ilustrovaných, dají se vcelku dobře sehnat. Jednu z nich si ale musíte pořídit v cizím jazyce, a to https://www.databazeknih.cz/knihy/clovek-a-jeho-pradejiny-43232 Dědic Zd. Buriana totiž požaduje za vydání takový honorář, že si to nikdo nemůže dovolit vydat. Dá se v ČR sehnat minimálně v osmi jazycích, podívejte se, jak se jmenují: https://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/steeplechase/#doma279.jpg Je hanba, že vyšla v 15 zemích světa, ale u nás ne... Jsou tam úžasné malby, mj. etnografické; za všechny: je tam například portrét Truganini.

K Burianově odkazu se hlásí Martin Modlitba, za podívání také stojí.

Mimochodem, když si do Googlu zadáte „Anthropos“, vpravo nahoře vám vyskočí fotka slavného modelu mamuta, který měl nedávno kulaté narozeniny. Díky vám jsem zjistil, že Google jako hlavní fotku Anthroposu používá fotku, kterou jsem udělal já! Toho mamuta jsem tam fotil před devíti lety.

Petass 13.07.2018 v 07:39:52

HTO: Díky, já jsem po něm zatím nijak extra nepátrala, budu to muset konečně napravit. Že je ta výstava stála, jsem netušila. Narazila jsem na ni náhodou na jaře, když jsem hledala informace o technickém muzeu. Moje děti jsou ještě moc malé, z Antroposu by toho asi moc neměly. Sama jsem tam byla naposledy tak před 20 lety.

K fotce... Jsem na dovolené jen s telefonem a na něm mi to žádnou fotku na stránkách neukazuje. Ale podívám se až budu doma u PC. Uvádí Vás alespoň jako autora? :)

Jass 13.07.2018 v 10:07:12

To "vyhození z konceptu" nebylo myšleno nijak negativně. Je to jako... Je to trochu podobné četbě filosofických knih (protože ona to i svým způsobem filosofická kniha je...). Zkrátka Dante vychází z jiných předpokladů, jiných axiomů, než to automaticky děláme my, tím pádem musíte zcela posunout své myšlení... je to taková duševní gymnastika :D A nejzajímavější na tom je, že ty různé druhy myšlení se vlastně vzájemně nevyrušují... Nevím, jestli jsem své původní vyjádření objasnila, nebo jestli jsem to ještě víc zkomplikovala :D

newtory 13.07.2018 v 10:19:06

Jedným slovom (dvoma) iný historický kontext.

bytost 13.07.2018 v 15:22:17

Snad každá kniha nás, svým způsobem, ovlivňuje. Nejvíce mne snad překvapila kniha:
https://www.databazeknih.cz/knihy/muj-zivotopis-31356
svým obsahem i formou zpracování. Je důkazem toho, že smích a slzy jsou dvě strany jedné mince.

HTO 13.07.2018 v 19:55:28

Kdysi jsem napsal k Wernischově knize S brokovnicí pod kabátem: Ivan Wernisch je ontologický autor. Podobně jako při čtení VALISu od P. K. Dicka, větší porce Ivana Wernische je lépe si dávkovat, neboť napínají samu kostru světa, v němž člověk (čtenář) žije, jakoby hrozíce ji nahradit kostrou jinou: člověk se musí stále držet svého úběžníku; zásluhou takovýchto autorů ovšem svůj úběžník ohmatá z bezprecedentních úhlů, a za to jim patří dík.

K VALISu ještě dodám, že jsem využil příležitosti a nucený oddech mezi kapitolami jsem prokládal četbou Husseyových Presokratiků, kteřížto filosofové se tam velmi vyskytují.

Jinou věcí je vyčerpání krásou – leč možná i hloubkou? – čtené knihy. To se mi stává poslední roky.

Petass: Rádo se stalo. A ano, kliknutí vás hodí na ten obrázek ve Wikipedii, kde si přečtete, že to fotil HTO.

Lector 13.07.2018 v 21:35:25

Dobrý večer. Tak jsem po celodenním dělání všehomožného na chvíli zakotvil u DK a se zájmem si přečetl Vaše postřehy.

»Eldar80: Máš pravdu. Ne každá kniha je naprosto plánovaná a očekávaná. Já to mám dokonce velmi často, že jen tuším, do čeho jdu. Buď se povede, nebo ne. Většinou však ano.

»HTO: Děkuji za objevení Valise. Neznal jsem a docela mě to upoutalo, zvláště pak, když jsem si u toho přečetl komentář Eldara80.

»Jass: Na Božskou komedii se už také nějaký čas chystám. Je to jedno z děl, na které musí dozrát doba. Čekám, až to přijde a věřím, že si to pak užiji. Děkuji za další cihličku...

Lector 13.07.2018 v 21:57:20

Omlouvám se, že skáču od tématu k tématu, ale prostě to tak přichází.

Kamrádovi jsem před časem doporučil knihu o Janu Masarykovi od Kosatíka. Nyní by si rád přečetl něco, z čeho by poznal T.G.M. Já znám jediné dílo, které mne ovšem nadchlo, a sice "Hovory s T.G.M.". To jsem mu doporučil.
Máte zkušenost s nějakými dalšími tituly, které Masaryka představí v rozumném světle?
Knihy o T.G.M. zde na DK komentáři neoplývají. Zaujal mne životopis Alaina Soubigoua, ale ani tady ty komentáře nejsou nejbohatší.
Díky předem.

pavlinda 13.07.2018 v 22:41:14

O T.G.M. píše i Oldra Sedlmayerová-nejsou to žádné pikantnosti,jak by se z milostné korespondence mohlo zdát,je v tom dost politiky.Mně osobně se její vzpomínky líbily.

Vložit příspěvek
1 2 3 4