Přečtete každou knihu až do konce? Kterou jste nedočetli?
Houby s medem, rychločtení není Santa Klaus, skutečně existuje. Obdivuji jedince, kteří jsou toho schopni. Na škole jsem se rychločtení také učil, čtení se mi sice zrychlilo, ale nebyl jsem schopen zapamatovat si pořádně přečtené. Učitel nám ale dokonale předvedl, že skuteční rychločtenáři si dokonce dokáži zapamatovat více psaného textu než je možné prostřednictvím běžné rychlosti.
Nevidět to na vlastní oči, asi bych si také myslel něco o popatlaných ústech :P
Nepleť si pojmy.
Rychločtení a 4 stránky za 1 minutu nebo 8 knih za den jsou trošku jiné pojmy.Ano,8 Harlekýnek za den opravdu zvládneš,ale to je tak asi vše.Jasně že rychločtení opravdu existuje,ale toto je trošku úsměvné.
“Dokončil jsem kurz rychločtení a dokázal jsem přečíst Vojnu a Mír za 20 minut.
Je to o Rusku.”
(Woody Allen)
"Rychločetba je vhodná pro studenty, manažery zvládající záplavy e-mailů každý den, všechny studující a shromaždující velká množství informací, prostě všechny duševně pracující. Pokud si chcete vychutnat beletrii, pak rychločtení zřejmě nebude to pravé pro vás, ale jestliže chcete zdolat co nejvíc románů za co nejméně času, nelze než doporučit."
http://zpameti.cz
Průměrná rychlost čtení laika je 125 až 225 slov za minutu.
Rychločtení odpovídá 500 slov za minutu.
Velmi MIMOŘÁDNÍ jedinci dokáží i 1000 slov za minutu.
Na jedné stánce knihy Terror od Simmonse je zhruba 370 slov.
Velmi mimořádný jedinec dokáže za 1 minutu přečíst zhruba 3 stránky této knihy!
Prosím,ten med kolem huby mažte někomu jinému :-)
Text příspěvku byl upraven 21.11.12 v 21:40
Knihy mám stejně rád jako pavouky. A pavouky miluju. (Kdo nevěří, podívejte se do profilu na Sallynku.) Kdybych si nevychutnal při čtení každé slovo, atmosféru, nezasmál se nebo si nepoplakal a ještě si nic nepamatoval, to by mi na nic nebylo. Ale stejně jsem 1825 stránek Ve stínu pádišáha přečetl na jeden zátah... když vono je to prostě senza čtení.
Jak vidím, zcela nechtěně jsem způsobil rozbouření jinak v podstatě klidných vod. Podobné diskuze včetně reakcí tady byly rovněž. Pokusím se to trochu uvést na pravou míru. V tomto tématu se to ocitlo náhodně, jako reakce na dotaz Gnomo a bylo to míněno jako vysvětlení a tak trochu rada, nikoliv jako jakési „chlubení se“. Vyvolalo to každopádně větší rozruch, než kdybych tvrdil, že mi na zahradě přistálo UFO, protože to řada z vás vzala doslovně a ad verbum. To, že čtu rychle neznamená, že čtu jako Bergier 10 knih denně (for HTO), mám sice zvyk (nebo zlozvyk) mít rozečteny tři až čtyři knihy současně, čtu je ale po chvilkách, podle nálady a chuti. Ano, mohu si z knihovny vytáhnout třeba J.MacDonaldova Trevise McGee a přečíst jej na jeden zátah za dvě hoďky (nebo obdobnou knihu stejného rozsahu) a dokonce cca týden vím, o čem to bylo. Rozhodně se tak nedá číst kniha, kde člověk při čtení vychutnává buď krásu čteného, nebo hloubku myšlenek. A úplně jinou kategorií jsou učebnice čehokoliv, nejen Marwinovy oblíbené Deskriptivní geometrie. Nepoužívám rychločtení, ani nemám fotografickou paměť, jako měl přítel Králík, který byl schopen pročíst (spíš prolistovat) pražský telefonní seznam a na požádání z něj citovat i po 14 dnech. Můj způsob čtení s tím nic společného nemá. Čtení je ale především vnímání smyslu textu – slovo od slova se čte snad jen ve slabikáři (for Lomax). Nemám sice ve zvyku řičet při čtení smíchem ani ronit slzy jako stará želva – čtené na mne působí jiným a řekl bych že i trochu drastičtějším způsobem (for kní). A jsou knihy, které už čtu léta – a právě pro to působení je nemám dodnes dočtené.
Závěrem (for all) bych chtěl připomenout, že lidi jsou různé, převážně jiné… Jak pravil Apollinaire „Lidi všech druhů zná má lyra…“ A že je někdo jiný, neznamená, že je lepší, ale ani horší. Ne každý má srdce vlevo od hrudní kosti, nebo ledviny v zádech 5 cm nad pasem a dokonce v mozku dvě oddělené hemisféry. Může to být i jinak, aniž by to bylo sci-fi.
HTO ← Věřím, že čteš tak rychle jak zde uvádíš. Toto téma zde již myslím dříve bylo...:-) Nemám důvod nevěřit. Znám totiž člověka, který to dokáže. Je to můj bratranec. Už jako mlaďoši jsme četli v jedné místnosti na prázdninách u babičky. Mohlo nám být tak kolem 13-14 let a již tenkrát byl na konci knihy a já se plácal někde v polovině. Ano, byli jsme tenkrát ještě o hodně mladší, ale ten rozdíl byl opravdu "propastný". Četli jsme myslím "Tekumseha". Má 4.díly. Nevím jak je na tom dnes, nejsme příliš v kontaktu, ale hraje velice dobře šachy a účastní se řady turnajů, ve kterých dosti vyniká. Snad každý má nějaké ty přednosti, a pokud je začne hledat, tak je třeba i objeví. Jo, mimochodem taky neřídí auto. Myslím, že si to zde taky někde psal :-)
Fenomén internetových diskusí je opravdu pozoruhodný. Baví se tu spolu lidé, kteří by na živo spolu nikdy nemluvili – nejen proto, že by se nikdy nepotkali, ale z různých důvodů – třeba velkého věkového rozdílu, by se spolu nikdy nebavili nebo aspoň ne jako rovnocenní partneři. Bohužel ale zároveň s předsudky a zrovnoprávněním u mnohých mizí i zdvořilost a zdrženlivost. Na tomto fóru je ale naštěstí diskuse vzácně kultivovaná (většinou). I tak často dochází k nedorozumění, protože mizí vliv např. tónu hlasu nebo výrazu tváře – tatáž věta, myšlená jako přátelsky rozverná může být protistranou brána jako zlá a útočná (a nepomůže ani použitý smajlík) nebo je pochopena zcela jinak, než byla autorem myšlena.
A tak i moje poznámka, ač zcela nevinná, vyvolala pro mě nečekanou a nechtěnou reakci. V duchu vám všem, kdo umíte tak rychle číst tiše závidím – a kromě ohromení to ve mně vyvolává jen zvědavost – jak je to možné – jak se to dělá – nikoliv pochybnosti nebo nedůvěru. Asi neumím zformulovat svoje myšlenky dost jednoznačně, mrzí mě, že to vyznělo tak, jak to asi někomu vyznělo (nightlybird).
Jinak – pokud by někdo chtěl poradit, jak číst pomalu – jsem tu pro vás a mám otevřeno denně… (jsem opravdu „kapacita“, pochybuji i, že bych dokázala za minutu přečíst těch 125 zde uváděných slov; o rychločtení jsem se taky kdysi zajímala a pokoušela – ale výsledek se nedostavil) - možná bychom s tsal mohly založit kroužek...
Nightlybirde, myslel jsem to jako obraz (třeba básnický), že si tě zařazuji do kategorie lidí báječných – v obojím smyslu: skvělých i bájných, protože vím, jak čteš, už jsme se o tom, jak řekl, bavili. Byl to tedy kompliment a hlubokosklon, na němž neodpovídal jen ten přítomný čas, protože v této kategorii tě mám už dávno.
Gnomo: ano, správně. Řídit sice umím, ale neřídím.
Kní má mimochodem pravdu v tom, že tady se v naprosté většině diskutuje pěkně, což je mimořádné. Važme si toho. Rule, Britannia!
Knihu, která mě chytne, tak tu jsem do konce přečetl.
A rád se k nim i vracím.
A knihy, které mě nechytly, tak si přečtu jen o nich, abych věděl oč autorovi šlo. Myslím tím autory, co jsou obecně uznáváni, ale přijdou mi jako ztráta času.
Nikdy jsem neměl moc rád Kinga, který je zde populární, tak jisté je, že toho bych nepřečetl, protože je to pro mě na jedno brdo.
Ale jeho kniha "O psaní", kde vysvětluje svůj postoj k psaní, a kumštu vůbec, tak tu mám rád, a ukazuje mi Kinga v lepším světle, než jeho pro mě nudné dílo.
Kdybych měl volit zda Kinga či Dostojevského, tak jasně vždy vysoce vyhraje ten druhý.
Svého času na čtení si čím dál víc cením, jelikož ho nemám zrovna nadbytek. Takže se snažím vybírat knihy, které mi za to dočtení budou stát. Spletla jsem se v posledních letech jen párkrát, třeba zrovna zmíněnou Zlodějku knih jsem taky nedočetla, ale nedošla jsem ani za polovinu. Člověk s určitou průpravou by měl po blíže neurčitelném počtu stránek poznat, jestli mu ta kniha za to stojí.
Nicméně si taky myslím, že mám právo takovou knihu ohodnotit. Hodnocení je subjektivní, jak už tu bylo mnohokrát řečeno, takže tím můžu vyslovit svůj názor, že tahle kniha stojí za míň, než jiná, kterou jsem narozdíl od ní chtěla dočíst. Samozřejmě nehodnotím knihu, ze které přečtu deset stran a pochopím, že je to psáno pro jiný druh lidí. To pak ráda přenechám jim.
No, a kevšemu si o sobě nemyslím, že bych byla kvůli tomu dementní. Třeba divná, ujetá, neobjektivní, ...
Není možno se divit, že tahle silnější slovíčka občas rozbouří i klidné vody.
K tej rýchlosti čítania, ja si myslím, že čítam skôr pomaly. Ale dosť to záleží isto aj na type knihy. Určite knihu, ktorá je písaná jednoduchšou formou, bez nejakých hlbších myšlienok, je napínavá a najmä ma veľmi baví čítam omnoho rýchlejšie ako takú, ktorá nespĺňa tieto veci.
Inak ten Terror som ešte nevzdala :D A asi to aj dočítam, lebo niekde po tej 100 strane ma to celkom aj začalo zaujímať. Minimálne natoľko, že to chcem dočítať do konca.
Text příspěvku byl upraven 24.11.12 v 23:34
95% knih přečtu do konce. Na prstech 1 ruky by se daly spočítat ty, které jsem nedočetl. Častěji se stane, že přeskakuju pasáže (například písničky u Pána prstenů, častěji u naučných, kde je nějaká část, která mě nezajímá).
Jediné dve knihy ktoré som doposud nedočítal do konca sú /Atlantída/ a /Križiacke zlato/ od Gibbinsa. Tieto dve knihy nie a nie dočítať vtedy ma to nebavilo tak si to akože odkladám na vhodnejšie obdobie. :)
Já mám taky úchylku, že musím dočíst knížku, i když mě nebaví. Možná bych odložila něco strašného nebo hrozně nudného. Jednou jsem musela vrátit do knihovny nedočtenou knížku a dodnes mě zajímá, jak to vlastně skočilo. :-)
Ale netýká se to textu na monitoru. To zase musí být knížka extra zajímavá, aby mě přinutila u toho hodiny sedět.
Každou ? Jistě že ne, nejsem masochista. Existuje určitá stupnice v mé hlavě, na jedné straně je úcta ke knize (a autorovi), na druhé je kolik toho zvládnu.
Když nadšeně jdu do něčeho co se ukáže jako naprostý blaf (či je to tak divně/složitě psáno že se to nedá číst), nenutím se číst za každou cenu ...
ale snažím se.
Ne, nepřečtu, ale z různých důvodů. Odložila jsem knihy, které byly tak "intelektuálně" na výši, že jsem jim prostě nerozuměla, možná byla chyba ve mně.
Pak jsou knihy, které nedokážu dočíst z důvodů, kterým sama nerozumím. Třeba, nikdy jsem nedokázala dočíst " Na západní frontě klid ". Nevím, proč, prostě to nejde.
A pak jsou knihy, ze kterých se mi zvedl žaludek a musela jsem je odložit a ze všech sil se snažit na ně zapomenout. Už jsem tady o tom psala, je to Monarcha Absint od Natálie Kocábové a Zalknutí od Palahniuka. Z toho mi bylo tak špatně, že na to v životě nezapomenu. Nedočetla jsem. A nikdy nedočtu. A tam i úcta k autorovi šla stranou.
A ještě Viewegh - Výchova dívek v Čechách. Viewegha už nikdy.
Text příspěvku byl upraven 29.01.13 v 20:43
Jedinný autor u kterého jsem zatim přečetl všechny knihy do konce-zhruba 62 knih je Stephen King a to neříkám že se mezi nimi nenajde žádný slabý kousek nebo méně záživný ale prostě mi vyhovuje jeho styl psaní,jinak čtu samozřejmě i jiné autory ale když mě to nebaví tak to prostě nedočtu a nejhuř dopadá čtení ze zvědavosti třeba vzpomínám si že jsem si mimochodem z knihovny odnášel třeba šest knih a dvě přečetl za dva dni pak přišla knížka která trvala týden a zbylé tři knihy jsem vracel protože jsem si třeba přečetl prvních dvacet stránek a zjistil jsem že se to nedá číst..
Zajímalo by mě, jestli dočítáte knihy co vás nezaujmou, nebaví a proč...
Ze všech stran slyším o knihách co nestály za nic a jen s odporem byly dočteny a nikdy nechápu, proč je tedy dočítat...sama jsem knihu, co mě nabavila nedočetla od doby povinné četby
Text příspěvku byl upraven 06.07.14 v 17:05
....to je přece jednoduché - nedočtu !! proč taky, když mám spoustu jiných knih ....
Eraserheade, mám to tak stejně. A jak pravil slavný Jára C-někdy čtu už jen ze zvědavosti, zda budou další stránky slabší než ty předešlé.
Ne, nedočtu. Už při výběru velmi zvažuji do čeho se pustím a pak dám knize šanci cca 50 -60 stran a když mě to nechytne, tak "to balím". Možná ještě prolistuji druhou třetinu, nakouknu na konec, ale nezdržuji se déle, než je třeba. Takovou zkušenost, jako uživatelé přede mnou, že kniha se dlouho jevila nudná, nezajímavá, a najednou - po mnoha stranách - se to zlepšilo, nemám (snad s výjimkou sborníků povídek nebo poezie) . V posledních 20 letech jsem kompletně a pozorně přečetla jedinou knihu, která se mi celou dobu nelíbila a četla jsem jí jenom proto, že dostala snad cenu Magnesia a já jsem chtěla přijít na to, proč. Stejně jsem na to nedošla.
.....jen bych doplnil ke svému příspěvku, že NEZNÁM knihu, kterou bych nedočetl a potom mne to mrzelo .....několikrát jsem se v knihovně na doporučení jiných čtenářů ke knize vrátil, ale nikdy nedočetl ....a je samozřejmě pár knih, které jsem ze zvědavosti jako Koka dočetl ....a pak si vzteky říkal : Proč Irenko, řekni proč, Irenko vždyt to byla taková kravina ......
......více se mi to ovšem stává u "ověnčených" filmů ..................... naopak u béčkových filmů se nesmírně bavím ...............
Knihu dočtu snad pokaždé. Když mě to začne nudit, dávám jí pořád ještě šanci, ale volím rychločtení. Čím větší sračka, tím větší otáčky...
Vložit příspěvek