Krása vyřčeného čili Úryvky z knih
"Jestli je štěstí cílem a podstatou existence a pokud si člověk to, co mu působí největší radost, vždy střeží jako své nejhlubší tajemství, pak před sebou v té chvíli stáli nazí."
/Ayn Randová - Atlasova vzpoura/
„Jsme poslední aristokracie, která na světě zbyla – aristokracie peněz,“ ... „Kdyby lidé chápali, co to slovo znamená, věděli by, že jiná opravdová šlechta ani neexistuje. Jenže oni to nechápou.“
/Ayn Randová - Atlasova vzpoura/
Text příspěvku byl upraven 21.02.22 v 14:43
Kde jsem to předtím skončil? Nohy v bahně a kolem spěchající nažehlení lidé, na které můžete jen zírat, protože jim nestačíte a už nikdy stačit nebudete. Jo, přesně tak to je. Na jakýkoli pohyb potřebujete dvojnásobek síly, nemůžete se rozeběhnout, nemůžete povyskočit. S nohama po kolena v bahně se nemůžete ani smát.
(Martin Goffa - vykoupení)
Vyzývám všechny, aby použili zdravý rozum
a začali pracovat na rozebrání
a zničení všech jaderných zbraní.
Víme, že v případě jaderné války
nebude vítězů, protože nebude nikoho,
kdo by přežil.
Dalajláma - Slova moudrosti
„Heleďte, co tu vlastně děláte?“ Sam se podíval z otce na Bonnie a pak opět na tátu. „Prostě jsi přišel, viděl, oznámil zlou zprávu bim bam, čarodějnice umřela tak tady nemusíš dál trčet, ne? Můžeš se vrátit do svého nového hnízdečka ke svý nový rodince a zapomenout na nás na dalších sedm let.“
(Joy Fielding - Teď neplač)
...
Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. Myslím si zkrátka, že tu nejhlubší a nejdůležitější naději, tu jedinou, která nás dokáže navzdory všemu udržet nad hladinou, přimět k dobrým činům a která je jediným pravým zdrojem závratnosti lidského ducha a jeho snažení, bereme tak říkajíc „odjinud“. A tato naděje to také především je, co nám dává sílu žít a pořád znovu něco zkoušet i v podmínkách navenek tak beznadějných, jako jsou například ty zdejší.
...
(Václav Havel & Karel Hvížďala - Dálkový výslech)
https://www.databazeknih.cz/knihy/dalkovy-vyslech-32442
„Šíře jeho vědění, síla jeho myšlenky a hloubka jeho názorů mne ohromily nade vše očekávání."
…
"V Richelieuovi právem postřehl obrovské vlohy. Nerozpoznal cynismus, s nímž se biskup, mající na mysli pouze vlastní vzestup, zaprodal hanebnému Concinimu, ani prohnanost, s níž sloužil královně matce jedině proto, aby nakonec získal přízeň jejího syna.“
…
„Chápu-li dobře, otče, vaším úmyslem dnes je napomoci osudu Richelieua, ..."
…
„ … přenechal místo (tomu) muži stojícímu oběma nohama pevně na zemi, přesně informovanému o jedněch i o druhých a pohlížejícímu na události a lidi pronikavým pohledem …“
…
„Kdyby někdo chtěl být trochu kritický, mohl si povšimnout, že Richelieuův nos je kapánek dlouhý a v horní části má hrbolek, takže vypadá jako orlí nos. Ve skutečnosti orlí nebyl, neb za hrbolkem pokračoval dál zcela rovně, alespoň viděn z určitých úhlů. Proč se však zdržovat s nepravidelností toho nosu, ostatně mužnou a výraznou, když měl člověk před sebou biskupovy černé, pronikavé a jiskrné oči?
Jeho hlavní, nebo alespoň největší užitek mu přinášející a nejtrvalejší kouzlo spočívalo totiž, jak to tak dobře vyjádřil otec Josef, v síle, šíři a pohotovosti jeho ducha. Jakmile vyvstal nějaký problém, zvládl obratem ruky všechny jeho složky a ihned je vyložil, rozlišuje jednu od druhé s dokonalou jasností. Potom metodicky vypočítal možná řešení a u každého z nich pravděpodobné dopady, leč aniž vyjevil to, jemuž dával přednost, jinak než vyššími výhodami, které jeho analýza předtím odhalila. Takto něco vnukl, aniž musel přesvědčovat, a jeho protějšek se připojil k jeho názoru, aniž měl pocit, že se podvoluje.“
/Robert Merle - Dědictví otců (díl.9 - Růže života)/
... na kardinála Richelieu mi Merle poněkud pozměnil názor...
Předsmrtná únava. Co jiného to může být? Nelidská únava. Něco, co jsem nepoznal nikdy dřív, co jsem neznal celý život.
*
Jan Zábrana - Celý život
https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326
Tony, který by jindy prskal na všechny strany, tu patovou situaci ani nevnímal. Co víc, když jsem se ho v jednu chvíli na něco zeptal, neslyšel mě.
Neptejte se jak, ale právě v tu vteřinu jsem věděl, že se cosi zlomilo. Že někde v podzemí vybuchl vulkán, a i když se teď kolem nás ještě pořád líně táhnou auta, už brzy nějakou prasklinou vystříkne láva a nic už pak nebude jako dřív.
Melodie, kterou jsem si až do té chvíle pískal, se kamsi vytratila. Zmizela v hluku tisíců klapajících motorů, jejich písty ji rozemlely na prach a ten se smísil s kouřem z výfuků.
Napadlo mě, že jednou takhle skončíme všichni.
(Martin Goffa - primární důvěra, prst na spoušti)
"Člověk nezná sám sebe, jen a jen v tom jsou všichni zakopaní psi, co jich na světě je."
/Nebožtík na rynku - Miloň Čepelka/
"Co všechno dokáže člověku proběhnout hlavou v jedné či dvou vteřinách!
Jsme lepší než celá armáda počítačů, my lidé."
/Nebožtík na rynku - Miloň Čepelka/
... vtip o ruském uprchlíkovi, který si změnil jméno skoro hned po příchodu. Jednou potkal náhodného kamaráda ze své někdejší vesnice a ten se podivil, když zjistil, že jeho bývalý rodák se už nejmenuje Boris Rybinskij, ale R. R. Stampler. "Kde jsi sebral to nový jméno?" zeptal se. Čerstvý emigrant se usmál a řekl: "Prostoje. Já živú teď v Stamplerová úlica a od tam mám svoje jméno." Přítel chvíli přemýšlel a pak řekl: "A co to R. R. ?" Emigrant se široce usmál: "Roh Robertsonovy .."
Ed McBain: Horko
https://www.databazeknih.cz/knihy/87-revir-horko-4411
Připomínala si, že je tady přece s přáteli, se spolužáky ze školy, jen pár jich bylo starších. Nemusí se ničeho bát...
Cvak! Cvak! Cvak, cvak, cvak!
Někde za ní spustila palbu kuličková airsoftová puška. Střílela v rychlých dávkách, které jí svištěly kolem uší.
(Lisa Jackson - Paranoia)
"Majestátní strom tam stál stovky let a Eddie věřil, že tam bude stát navěky. Jeho kořeny svíraly kopec jako prsty zabořené v hlíně a Eddie si představoval, že i kdyby ho za kmen uchopil obr, nedokázal by ho vyvrátit, a místo toho by škubl s celým kopcem a celou zeměkoulí, jako s kuličkou na provázku. V jeho stínu se cítil bezpečně. Dub byl pro něj pevným bodem, který nepodléhá změnám, kterému nemůže nikdo ublížit. Byl to dokonalý symbol síly.
... Jedné noci do něj udeřil blesk."
/Atlasova vzpoura - Ayn Randová/
"Zdálo se, že budova je nadčasová, nedotčená lety. Bude tady stát navěky, pomyslel si Eddie. ... Pokaždé, když vešel dovnitř zmocnil se ho pocit úlevy a bezpečí. Tady sílila způsobilost a moc."
/Atlasova vzpoura - Ayn Randová/
V noci jsem slyšel z rádia šest Mozartových ländlerů - venku po dešti, vítr, vítr, temná pláň, v dálce namodralá světla letiště, kruh světla z lampy, samota nad papírem... Mrtví mě obstoupili, stesk, všechno, co byl život, bylo už dávno. Slzy v očích a přede mnou jen noc, noc až do konce.
*
Jan Zábrana - Celý život
https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326
„Kdo to řekl, že dá-li mu někdo pevný bod ve vesmíru, pohne celou Zemí?“ otázal se Ellis Wyatt.
„Mně postačí, když mi nikdo nebude házet klacky pod nohy. Pak všem ukážu, jak se hýbe zeměkoulí.“
/Atlasova vzpoura - Ayn Randová/
Text příspěvku byl upraven 30.03.22 v 15:02
Vytáhnu si pero. Se špičkou nad papírem zaváhám. Máš ráda Nestvůrný moře?
Ano, mám. Nestvůrné moře je moje nejoblíbenější věc na světě. Mám ho radši než všechny lidi. Mám ho radši než sebe. Mám ho radši než jídlo a spánek a horkou sprchu. Mám ho radši než samotu. Je pro mě vším.
(Francesca Zappia - Eliza a její nestvůry)
To oškubali ještě málo hus na brky a poničili málo hadrů na papír? To si ještě málo lidí všelijakých a ošoustů ledajakých zmazalo prsty inkoustem? ... Však teď máme toho potištěného papíru, že člověk pomalu neví, co by do něj zabalil.
N. V. Gogol: Večery na samotě u Dikaňky
I když ji poškrábalo a snažilo se ji zastrašit syčením, odvezla si ho na maják… a právě od toho dne se tu cítila doma.
A teď by se měla někam posunout.
Představila si Merlina, jak sedí na kamenné zídce terasy pod majákem, dívá se, jak se vlny tříští o kameny, a slaný vítr mu cuchá srst. Neví, že za dva a půl měsíce se takhle bude dívat naposledy. Ani ten poslední večer to nebude vědět.
(Michaela Klevisová - Štěstí je zadarmo)
"Zdrojem všech současných potíží lidstva je inteligence."
...
"Genialita je pověra ...
Nic jako intelekt neexistuje. Lidský mozek je produkt společnosti. Prostý souhrn okolních vlivů. Člověk nemůže vynalézt nic nového, může pouze zhmotnit, co se již vznáší v obecném povědomí. Génius je intelektuálním sběračem odpadků, který chamtivě hromadí ...
Učiníme-li přítrž géniům, dočkáme se spravedlivějšího rozdělení myšlenek.“
/Ayn Randová - Atlasova vzpoura (1957)/
"Pravda, někdy mi je z toho na zvracení, jako třeba právě teď, jenže tenhle svět jsem nespískal já, ale vy. Já jen hraju podle vašich not a hodlám podle nich hrát, dokud nezhasnou světla – na což nejspíš dojde dřív, než se všichni nadějeme.“
/Ayn Randová - Atlasova vzpoura/
Text příspěvku byl upraven 29.04.22 v 09:54
"A v lidových republikách Evropy zotročil miliony lidí prostřednictvím jejich touhy přežít, prostřednictvím jejich energie vkládané do nucených prací, prostřednictvím jejich schopnosti živit své vládce, prostřednictvím jejich lásky k dětem a partnerům a přátelům, které režim držel jako rukojmí. Na jejich lásce a schopnostech a radostech stavěl své výhrůžky a vyděračské praktiky, lásku svázal se strachem, schopnost s hrozbou trestu, ambice s hrozbou konfiskace."
/Ayn Randová - Atlasova vzpoura (1957)/
Vložit příspěvek