Co nemam rad pri citani?
Ještě jsem narazil na jednu věc. Číslování stránek malým fontem a často i nevhodně umístěné. Při horším osvětlení, které při cestování bývá pravidlem, je to někdy skutečně lahůdka.
Jo, a nejvíc mě vadí známí, kteří, když je potkáte třeba v metru, a nestačí jim, že je pozdravíte, i když jasně vidí, že si hodláte dál číst, tak si přisednou a začnou mlátit prázdnou slámu! To mám vždycky chuť začít mlátit do nich...
:D a to nejenom známí. Ale i ve vlaku. Přisedne si starší pán. Vidí, že si člověk čte a začne na vás mluvit jak za mlada skákal z rozjetého vlaku, když jel z vojny atd... Nebo člověk jede vlakem, který je skoro prázdný a skupinka si sedne hned vedle vás a začne žvanit nahlas blbosti.
Na tohle je expert moje drazemilovaný muž :-) S nadhledem jemu vlastním přehlíží, že jsem hluboce ponořená do čtení a zahajuje dialog kdykoli, o čemkoli a kdekoli...:-)
No ano a ještě mohou být rozhořčení, že vás to čtení baví snad víc, než to klábosení, což oni nechápou, neb knížku vytahujem, přece jen pro zkrácení času, ne?
Citatel otvori knihu vo vlaku, v kaviarni, kdekolvek na znak, ze ide citat a ze nechce byt ruseny. Normalnemu cloveku to dojde hned. Zvysna miliarda parazitov si mysli "Jezis, ten clovek ma otvorenu knihu! Ten sa musi nudit! Podme ho potesit, zabavit, podme rozprudit debatu!!!" Dokonca sa berie ako drzost mat na usiach sluchatka a nieco pocuvat! (To aby vedeli milovnici audioknih, preco na nich zazeraju stare tetky v pendoline) :)
Text příspěvku byl upraven 06.02.18 v 06:59
Nápad! Pojďme si balit knihy do papíru s nápisem NERUŠIT - ČTU!!!
Třeba dají pokoj.... ó, já naiva :-)
Vidlicka, nieco ako tie oznamy na hotelovych izbach, NERUSIT! Myslim ze existuju aspon take zalozky do knih.
Inak ja necestujem, toto sa mna netyka a to by som aj tak nedokazal pri tom ruchu citat, ale zvyknem si citat pri prestavkach v praci :) a tam mam pripraveny taky odstrasujuci pohlad aby bolo jasne ze ma rusia. To treba natrenovat pred zrkadlom.
Corso: Díky za tip, vyzkouším :-))
Dneska byl pro změnu na autobusové zastávce jeden dědula tak "milý", že mě upozornil, že si kazím oči... Když jsem pravila, že jsem stejně už napůl slepá a že je mi to fuk, tak se omluvil a odkráčel. Ale to jsou holt důchodci, chtějí si popovídat a nemají s kým...
S tím kažením očí to je takový předsudek, není to vůbec pravda. Skoro všichni jsme četli jako děti s baterkou pod peřinou a ještě jsem neslyšela, že by z toho někdo oslepl :-)
Já zase jednou někde slyšela, že se oči kazí čtením vleže, tak jsem se ptala očařky, co je na tom pravdy, a potvrdila mi to, ale je to tím, že máte hlavu a krk v nepřirozené pozici (pokud jí máte hodně podloženou polštáři) a ty svaly, co jsou v očích, se nějak nepřirozeně namáhají či co... Tak proto jsem asi tak slepá, protože těch knih přečtených v posteli jsou přehršle. To je vlastně taky věc, co mi teda vadí při čtení - když už teď vím, že pracuju ke slepotě... a k tomu, že nebudu moct dál číst... ale vstát z postele mě to nepřinutí :-)))))))
80% toho co přečtu, přečtu v posteli. Zatím ještě jakž takž vidím. Co naopak nevidím je souvislost. Při pohodlném čtení. Odpovídající vzdálenosti. Dobrém osvětlení. Jak je v posledních desetiletích módou říkat, není co řešit. K večeři televizi, do postele knížku. Za čistší knihy v knihovnách, za knihy, které nás nebudou nutit dělat při čtení inventuru toho co jste měli včera k večeři !!!
Taky čtu většinou v posteli, jen teda vleže moc ne, střídám různý polohy, protože čtu hodně a dlouho, někdy až do rána :-)
A tohle je jeden z důvodů, proč jsem vzala na milost čtečku. Svítí tolik, co potřebuju, když usnu, sama se vypne, když se zas probudím, sama se mi otevře právě tam, kam jsem předtím dočetla. A jinak mám v posteli odjakživa ještě jeden menší polštářek, abych mohla líp číst...
Čtu většinou na boku, levém - aby lampička tolik nerušila. Když máme druhý den volno, tak později na pravém a tak to střídám. Jinak na tom pravém pravidelně spíše usínám. Občas usínám, ani nevím jak. Když se pak k ránu probírám, tak konečně zhasínám.
Vložit příspěvek