Ako spraviť z pesimistu optimistu
jen tak pro zasmání:
Víte jaký je rozdíl mezi optimistou a pesimistou?
Pesimista říká: "to už nemůže být horší"
a optimista: "ale může!" :)
Také něco přidám :
Optimismus je schopnost být dobré mysli, i za okolností, o nichž víme, že jsou
zoufalé.
G. B. Shaw
"Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne."
Autor:
Václav Havel
To je přímo esence optimismu.
Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík
Kdo chce poradit jak se stát optimistou, tak se může podívat na YouTube kanál TopTrendingCZ a to video se myslím jmenuje jak mít štěstí. :-)
Ale jinak kniha která prý má udělat člověka šťastným se jmenuje Laurent Gounelle - Muž který chtěl být šťastný.
to newtory:
Ona se ta maková šťáva obvykle připisuje náboženství@karlu Marxovi, ale to bude asi zase nějaký metahumor, že?
Já se rozhodla uvěřit lidem, kteří prošli nějakou extrémní situací. Buď utekli hrobnici zo sme/rtnej lopatky, nebo viděli Ze- mě - i-z-vás-kouli z vesmíru. A mezi nimi žádného morouse-nihilistu nenašla. Jasně, pak jsou tu ti, co už to tu se svými současníky vydržet nedokázali, a není jich zrovna málo.
Ovšem vzdávat to předem je proti mému aktuálně žitému sloganu:
Buď tou změnou, kterou bys chtěl(a) kolem sebe vidět častěji!
(jo, přiznávám se bez mučení, opisovala jsem od Rainbow Family Of Love@Light, samozřejmě).
Mohu se mýlit, ale já bych řekla, že pesimista žije minulostí a strachuje se o budoucnost, naproti tomu optimista žije přítomností. V tom je ten největší rozdíl, ale udělat někoho šťastným, to je práce a přiznejme si, ono se nám vesměs pracovat moc nechce, zvláště pak v tom vedru..
Text příspěvku byl upraven 11.08.18 v 06:12
Bytosti, považujte mě klidně za sobce, ale já si myslím, že odvíjet své štěstí od kohokoli jiného, je přímá linka do depresí, smutku, nihilismu a podobným projevům.
Základem vlastního štěstí je především poznání lidské přirozenosti, její nepotlačování, ale naopak právě její organické zapojení do proudu všelidské pestrosti.
Dovolit si necítit se být ubohou&bezmocnou obětí je v podmínkách západního světa především věcí ROZHODNUTÍ, stejně jako láska.
Svoboda&odpovědnost, formálně popsaná základními lidskými právy a povinnostmi, jsou pak nedělitelnými předpoklady "on-demand" žitého štěstí..
Text příspěvku byl upraven 11.08.18 v 06:26
To nie je metahumor, to je citát z Milana Kunderu: "Žert"
https://www.databazeknih.cz/knihy/zert-244
To bol text z pohľadnice, ktorý zničil život odosielateľovi.
TakySimona - pabavila jste mne, to můžete vykládat těm tisícům lidí, kteří jsou na antidepresivech a uvidíte jestli se z nich optimisté stanou...
Nikoho nehodnotím, tedy ani vás. Příjemný den.
Ne, z osobní zkušenosti vím, že ze mně se bytostná optimistka stala zcela jiným způsobem, než zobkáním SSRI.
A antipsychotika to taky nebyla!
:-)
Si pište, že BUDE!
bytost : To je pravda optimista žije v minulosti a strachuje se o budoucnost. Já minulostí nežiju. Co bylo, bylo. Ale o budoucnost mám trochu strach. Zkrátka žít vesele přítomností je dle mého názoru umění.
bude asi podobná úspešnosť, ako zapôsobiť na alkoholika knihou aby prestal piť. Dobre vychovaný pesimista má svoj pesimizmus rád a rochne sa v ňom.
Kdyby někdo v neděli poránu potřeboval frťana optimismu a nakopávák chuti do života, pak může zkusit "šlehnout" si to písní:
https://www.youtube.com/watch?v=VSVkEfJOug0
Emil Vachek v jedné detektivce napsal vtip.
Povídá optimista: Do roka budeme všichni žebrat.
A pesimista na to: No jo, ale u koho budeme žebrat?
Jinak bych rád podotkl že se velmi kloním k názoru Hanky Bohmové, že kniha z člověka optimistu ani pesimistu neudělá. To zařídí jen život sám, a možná v tom hrajou roli i geny. Ale hlavně zkušenosti - osobní i to, čemu se říká kolektivní historická paměť.
Ale je pravda, že dobře zvolená kniha může člověka nakopnout, aby věci neviděl moc černě, ovšem jenom pokud o to ten dotyčnej stojí. Je to trochu jako s alkoholem. Ten vám náladu nezmění, jen posílí směřování který ve vás bylo už za střízliva. Jistě jsou knihy, z kterých na člověka leze depka, ale to se dá rychle setřást. A zrovna tak jsou knihy, který člověku pomůžou vidět jasněji světlo a barvy světa, ale je to jen takovej pamlsek, jehož chuť dozní po posledním soustu. Někomu pomáhá víra, někomu rodina, kamarádi, láska a bůhví co ještě, ale kniha z vás optimistu neudělá. A pesimistu taky ne.
Já tady v některých komentářích brojím proti současnému módnímu trendu černočerných příběhů plných krve a surovostí, ale ne proto, že by mohly ohrožovat lidskou duši. Prostě mi od těch autorů připadá nepoctivé předkládat čtenáři vidění světa, jaký ve skutečnosti není. Zlo i dobro zajisté existuje a není těžké je rozpoznat - mudrlantské úvahy o tom, že svět není černobílý s tím nemají co dělat. Svět je pestrý a v té pestrosti se nachází i černá a bílá. Ovšem mnoha lidem je jaksi zatěžko připustit, že sobectví, fanatismus, mocichtivost, jsou vlastnosti sice přirozené, ale ten, kdo v sobě nenachází stejně přirozené zábrany tyto sklony vědomě omezovat na snesitelnou míru, se stává služebníkem zla. Takoví lidé jsou, ale není jich tolik. A jsou i takoví, jimž jsou tyto sklony cizí a těch je ještě míň. Mezi tím, mezi tou černou a bílou, je široké spektrum všech barev. A v tom spektru se bohužel nachází velmi početný zástup těch, kdo z lenosti nepoužívají mozek a jejichž příklon ke světlejší či tmavší části spektra závisí často na tom, kdo a jak s nimi promluvil naposledy.
Nicméně, nevidím to černě. Lidi nejsou ani skrznaskrz zlí, ani úplně blbí. Myslím, že lidstvo má budoucnost.
Text příspěvku byl upraven 17.12.18 v 12:18
Ach, woodwarde,
kdybych to uměla, namalovala bych tady pro vás jin-jang monádu.
Je na to nějaký typografický smajlík?
:-)
Nee, to se musím zaklít: "Staniž se!"
:-)
A zcela vytčeno před závorku ironie:
V čem vidíte naději, že lidstvo jako celek má naději?
Moje velmi intenzivně žité téma, přicházející mi málem na každém kroku.
Mohli bychom přepnout do vlákna:
https://www.databazeknih.cz/diskuze/volna-diskuze-5/jak-to-delate-ze-vidite-budoucnost-pozitivne-2560/str-7
ubohého testera...
Text příspěvku byl upraven 12.08.18 v 14:15
V čem vidím naději?
Jak jsem řek, lidi nejsou totálně zlí, ani úplně pitomí. Tajemství všeho je ve správné - nebo možná snesitelné - míře. Spousta lidí to chápe někdy a jindy ne. Nevědí, že uměřenost úplně ve všem je klíčem k úplně všemu. Souvisí to s tou pestrostí, o které jsem se už zmínil. Poslanci, kteří na každou krávovinu vymejšlej zákon, jich udělají sto padesát místo jednoho, kterej by ponechal prostor rozumu, citu, zkušenostem - prostě MOUDROSTI soudců, kteří vědí, že život je pestrej a neexistuje způsob, jak jeho pestrost vtělit do konkrétních paragrafů. Protože moudrost je právě tohle: uměřenost, schopnost rozeznat správnou míru.
Spousta lidí se pozastavuje nad tím, že v systému justice existuje "díra" v podobě prezidentské milosti. Že prej je to přežitek. Není to přežitek. To, že si Češi víc jak tři sta let sami nevládli, neumějí to, nemají "smysl pro stát" a pak se tedy i poslanci, ministry, prezidenty stávají figury, které se starají jen o zájmy svých osob a svých partají - to je holt problém, s kterým nic nenaděláme. Masaryk požadoval 50 let nerušeného vývoje. Po tom, co následovalo po jeho smrti, možná bude potřeba ještě delší doba. Nicméně i kdyby se tahle země dožila časů, kdy si její obyvatelé budou umět sami vládnout, nikdy se nedočká zákonů, které SPRÁVNĚ A SPRAVEDLIVĚ vyřeší každej problém (a to platí o každé zemi). Vždycky někde zůstane mezírka, kudy do soukolí tzv. práva propadne nevinnej člověk a je rozdrcen - pokud někde po straně neexistují dvířka milosti, která mu pomohou vyklouznout. Zrušit takovou možnost úniku by neznamenalo zbavit se přežitku. Byl by to jen neuvážený akt nadutých pitomců, kteří o svých činech přemýšlejí vždy jen z toho hlediska, co jim to vynese u blbců - na které se orientují jejich volební kampaně podle rad všelijakých marketingových čarodějů, kteří vědí, že blbců je nejvíc.
Tohle všechno se týká hlavně zemí, které za sebou mají trauma z rychlého prostřídání dvou po sobě jdoucích diktatur. Ale na světě je mnohem víc zemí, které sice třeba sem tam nějakou tu diktaturu zažily taky, ale nepoztrácely v tak krátkém čase tolik tradic a tolik příslušníků národních elit, jako se to stalo tady, kde na náckovské řádění téměř bez pauzy navázalo řádění rudochů. Už jenom skutečnost, že v tom strašným dvacátým století se nakonec to davové zmagoření, postihnuvší velkou část světa, podařilo porazit, mi dává za pravdu když říkám, že spousta věcí na tomto světě by mohla a měla vypadat líp, ale vzhledem k tomu, co všechno jsme museli přežít v relativně nedávné minulosti, zaplať pámbu za to, jak to je; žádná nirvána nás asi v dohledný době nečeká, ale apokalypsa taky ne.
Text příspěvku byl upraven 12.08.18 v 15:27
Děkuji, woodwarde, s popisem stavu více-méně souhlasím. Vidíte tedy naději pro lidstvo v tom, že směřování k rovnováze a současně odstředivý pohyb od ní je jedním z (výchozích) parametrů tohoto vesmíru?
Já jako jednoduchý člověk vidím naději v občanské společnosti (Eicherik si právě škytl! :-)), tedy ještě konkrétněji, v tom, že národní státy a nadnárodní koncerny ztratí postupně část své moci a spousta věcí se bude promýšlet a rozhodovat právě na té úrovni, které se bezprostředně týkají její předpokládané přínosy i rizika.
Místo národních států poklidné soužití sousedících hospodářů - samozřejmě metaforicky.
Uf! To je mi dneska krásně těžký den!
:-)
Nojo, občanská společnost - to je žádoucí, správná a v podstatě univerzální reakce na všechny situace, kdy někde někdo něco přehání, překračuje meze, NEZNÁ MÍRU.
Národní státy a nadnárodní koncerny... to si ještě počkají i příští generace než s tímhle někdo pohne.
Vložit příspěvek