Vladimir Semjonovič Vysockij
ruská, 1938 - 1980
Diskuze (4)
Přidat příspěvek
Но нет! Им не послать его на дно -
Поможет океан, взвалив на плечи.
Ведь океан-то с нами заодно,
И прав был капитан - еще не вечер!
Pro mě úžasný hlas,výborný herec a jeden z těch,co se nedali ohnout.
Jeho písně jsou nepřezpívatelné. Prostě to byl originál. A citát " еще не вечер!" v naší rodině zdomácněl.
Voloďa Vysockij...je to hodně osobní oslovení, ale je to veliká láska, tak snad mi bude odpuštěno.Nemám dostatečný slovník, abych vyjádřila nevyjádřitelné, ale jsem moc ráda, že jsem se s tímto bouřlivákem nemíjela.
Naprosto jedinečné bylo představení baletu Národního divadla pod názvem "Sólo pro tři" a kniha Maryny Vladyové "Vladimír aneb zastavený let" moc schází v mé sbírce nejmilejších .
Skvělý člověk, který se dokázal vcítit do duše kohokoliv, o kom zpíval, dokázal velmi účinně kritizovat to, co se mu nelíbilo. A ačkoliv neměl rád, když ho kdokoliv interpretoval, jsem rád, že to J. Nohavica dělal a dělá, protože mne to k Vysockému nepřímo přivedlo, když jsem tak jednou v ruštině zabíjel Nohavicovými interpretacemi hodinu při příležitosti narozenin naší učitelky, a ta se mne zeptala: "Otakare, a proč se neúčastníš Puškinova památníku?" Nakoupil jsem tehdy všechno, co se s Vysockým koupit dalo, a velmi jsem si ho oblíbil...
Vladimir Semjonovič Vysockij - knihy
| 1983 |
 Koně k nezkrocení |
| 1984 | Zaklínač hadů |
| 1988 | Vladimír Vysockij |
| 1997 | Pravda a lež |
| 2006 | Nepiju sám |
| 1987 |  Na křídlech revoluce |
| 1985 |  Môj Hamlet |
| 1990 | Štyri štvrtiny cesty |
Žánry autora
Literatura světová Literatura faktu Poezie Umění
Štítky z knih
Sovětský svaz ruská revoluce ruská poezie texty písní
Vysockij je 18x v oblíbených.
Nelze zapomenout, jak jsme někdy kolem roku 1983 slyšeli s bráchou několik písní Vladimira Vysockého a několik slov o něm z rádia, celou dobu jsme se jeden na druhého dívali, jako že jo, já to slyším taky, pak jsme hned začali od něj i o něm shánět všechno, co se dalo, brzy jsme díky němu poznali ještě Bulata Okudžavu, Žannu Bičevskou a Vasilije Šukšina, nosíme to všechno v sobě ještě pořád a jsme za to vděční. Vladimiru Vysockému i překladatelům, hlavně Milanu Dvořákovi a Jarkovi Nohavicovi, ale i těm ostatním.