Leonard Cohen

Jeho hlas, který nelze napodobit, mě provázel v různých chvílích mého života. Nepamatuji se, kdy přesně jsem ho "objevila" , ale poté jsem jeho písně měla trvale v počítači a velmi často byly mými průvodci, když jsem cítila z různých důvodů emoční přetlak. Radost, bolest, melancholie, hledání, nacházení, ztráty ....vždy jsem vnímala, že svým hlasem spíše recituje poezii, než zpívá. A podotýkám, že neumím anglicky a k překladu textů jsem se dostala mnohem později. Přesto jsem byla přesvědčená, že rozumím....myslím, že by bylo úžasné vnímat tu sílu jeho osobnosti naživo, ale na koncert jsem se nikdy nedostala. Dopisuji komentář, provází mě jeho Hallelujah, které jsem si prostě potřebovala pustit, když se pokouším vtěsnat do slov, kým pro mě byl a je. NIKDO nikdy to nezazpívá tak, jako on. Ovšem musím přiznat, že text paní Osvaldové mi je hodně blízký, možná víc, než originál. Takže i Lucii Bílou považuji za jedinou, která se přiblížila atmosféře originálu.
Nikdy jsem vlastně nepoděkovala. Takže DĚKUJI, pane Cohene.

Nádherná poezie a neuvěřitelný hlas. A navíc pro mě jako ženu bonus - až do konce života krásný chlap.
Dodnes mám husí kůži, když si vzpomenu, jak jsem poprvé slyšela Suzanne. Ta píseň mě přivedla k jeho poezii a udělala z Leonarda Cohena Pana Leonarda Cohena.
A proto mě čerti berou, když odevšad slyším Hallelujah, tisíce víc či míň ( ale spíš jen míň) dobrých verzí melodie a textu...hlavně textu.. To se pak velmi jasně potvrzuje, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Cohenonův odchod tam, odkud není návratu, mne zasáhl...ale on je nesmrtelný přece! Tak nač ten smutek? Uvědomil jsem si to s odstupem času. Ten je opravdu milosrdný. Po všech stránkách. Když jsem psal Cohenův nekrolog pro Tvar, byl jsem v celé své bytosti smutný, skoro na konci smysluplné cesty. Vyšel v čísle 20/2016... ale za obsahem toho tíživého nekrologu si stojím do posledního slova!

Jeho poetika, krásná duše a nádherný hlas bude velmi chybět.

I remember you well in a Chelsea hotel...