Karel Matěj Čapek-Chod

Takto na Karla Matěje Čapka-Choda vzpomíná ve Večerech u krbu Vladimír Neff: „I podnik Měšťanská beseda se účastnil té hry, že dopolední paprička je bezvýznamná nicotnůstka: neservíroval ji na talířích, jedlo se z obdélníkových porcelánových misek. Všichni pánové tedy jedli a pili, jenom jeden ne.
Byl to mohutný hřívnatý muž s plnovousem a okrouhlými brýlemi na nose, a pil jedno pivo za druhým. Vždycky mu přinesli půllitr, on se mohutně nachlastnul a s náležitým důrazem položil sklenici na stůl. A psal. Ten psal! Po celém stole rozložil papíry, před sebou měl kalamář, v ruce násadku a pero skřípalo nepřetržitě, s výjimkou přestávky nezbytné k hlubokému doušku. A protože to byla zahradní restaurace, foukal tam vítr a papíry mu bral, ale on si toho nevšímal, psal dál a pil k tomu pivo. Číšníci běhali po celém lokále a lezli pod stoly a nosili ulovené archy nazpět:
„Tady máte, Mistře..."
„Chybí ještě strana sto devatenáct!"
„My ji hned najdem, Mistře."
„No, to doufám," na to Mistr hněvivě a psal a pil dál. Mně úžasně imponoval, pozoroval jsem ho jako u vytržení a ptal jsem se strýčka, kdo to je.
„Přece slavný spisovatel Karel Matěj Čapek-Chod," odpověděl strýček, „a píše takhle tlustý romány. Tenhle bude jistě taky tlustej a moc krásnej."
A tak byl Čapek-Chod první živý spisovatel, jehož jsem viděl, a tehdy jsem se pevně rozhodl, že budu psát zrovna tak tlusté a krásné romány jako on.

(...) Mimochodem, mezi námi, Karel Matěj Čapek-Chod byl moc dobrý spisovatel a jeho knihy stojí za přečtení!“