Jan Vladislav

Přeju každému čtenáři, aby se jeho srdce pokaždé zatřepetalo stejnou radostí jako to moje, když jako autora původního textu nebo překladu vidím jméno Jan Vladislav. – – Měl jsem tu čest několikrát s ním hovořit; naposledy jsem ho pobavil, když jsem mu zatelefonoval, abych mu popřál k narozeninám, a omylem jsem mu popřál ke kulatým pětaosmdesátinám, zatímco on slavil 86. Jak to bývalo krásné, slyšet v telefonu jako odpověď na „Pan Jan Vladislav?" slovo „Prosím." To je něco, co se ze světa vytrácí... – – Škoda, že už jsem mu v létě 2009 nemohl zatelefonovat legrační příhodu, která se mi díky němu stala: překládal jsem jeden článek do portugalštiny, a do toho jiný článek, pro změnu z francouzštiny do španělštiny. Zvoní domácí telefon. Říkám žertem do sluchátka: „Ústav jazykovědy". Na druhé straně se ozve: „Ústav pro soudobé dějiny. Vy jste si prosím objednával tu knihu o Janu Vladislavovi?" Ale něco mi říká, že se tomu Jan Vladislav stejně zasmál, tam někde za...