Septun diskuze u knih

Nechápu, co z toho má, pořád se takto bát a strašit lidi. Buď je to psychická porucha, nebo obchodní kalkul...

Dlouho jsem přemýšlel, proč jsou všechny Zábranského postavy tak nesympatické, zakomplexované, zlostné, odpudivě ukřivděné, zahleděné do sebe - než jsem viděl samotného autora naživo číst ze svého textu a odpovídat na dotazy. Autor v tom všem sám své postavy přebíjí a je jejich zjevným pravzorem: zakomplexovaný, ukřivděný, nesympatický, nepřející, ustrašený chlapeček... Román je navíc trapně směšnou snahou o napodobení Kunderových románů - hlavně Nesnesitelné lehkosti bytí. Autorovo snažení je v tomto ohledu komické už tím, že autor postrádá nejen Kunderovo mistrovství, ale i základní porozumění zákonitostí románu (dobrá je snad jen jeho stylistika), takže se jeho snaživé napodobování rovná imitačním soutěžím a la "Tvoje tvář má známý hlas", které se tak uchytily v postkomunistických zemích... D. Zábranský je pro mě jeden z největších omylů české literatury.