Melindaaaa diskuze u knih

Měly v sobě Všechny malé zázraky opravdu něco zázračného? Dokázala Jennifer Niven, že se může stát novým Greenem či novou Rowell? Byli Finch a Violet dostatečně zajímaví, aby jim byla věnována kniha?
To vše se můžete dozvědět po kliknutí na odkaz v záložce Recenze :)

08.10.2015

Cože....cože??? Proč?! Takovéhle konce by spisovatelé měli mít zákonem zakázané!
3,5 hvězdičky (musela jsem zvednout svoje hodnocení o půl hvězdičky kvůli posledním asi 60 stránkám, kdy se to konečně rozjelo)
Allyson je po všech stránkách slušná holka. Je jí 19 a v podstatě celý život jí řídí její rodiče, resp. její ochranitelská matka. To oni ji taky poslali na prázdninovou cestu po Evropě, spolu s její nejlepší kamarádkou Melánií. Většina mladých ze zájezdu se spřátelí a neváhají po večerech navštěvovat množství hospod, aby tu Evroskou kulturu poznali pěkně do hloubky, ale Allyson ne. Ta raději dřepí na pokoji. Když se jejich cesta blíží k Paříži, tak nastanou komplikace. Francouzi moc rádi a často stávkují a kvůli jedné ze stávek se Allyson do vysněné Paříže nepodívá. Poslední zemí, kam mají jet je Anglie. Jedním z nejznámějších lákadel Stradfordu nad Avonou je Shakespeare. Allysonin zájezd má naplánovaného Hamleta. Anglie jako by Allyson proměnila. Rozhodne se opustit skupinu a vydat se vstříc improvizovanému Shakespearovskému představení pod širým nebem, na které je pozve neznámý Anglán. Při představení ji zaujme jistý herec, o kterém se později dozví, že se jmenuje Willem. Sympatie jsou zřejmě vzájemné, protože Willem jí při úkloně hodí minci.
Řízením osudu se Allyson setká s Willemem znovu ve vlaku do Londýna. Stydlivá, nikdy neporušující pravidla a opatrná Allyson se z ničehonic nechá pozvat úplně neznámým amatérským hercem do Paříže, kam se vždycky chtěla podívat. Jen na jeden den. Jen na jeden den se stane někým jiným. Promění se v Lulu. Allyson zažije možná nejlepší a nejhektičtější jeden den svého života. A taky nejkrásnější noc. Jenomže jaké je její zklamání, když se ráno probudí a její Willem je pryč. Allyson zklamaně opouští Paříž a vrací se ke svému organizovanému životu. Nastoupí na vysokou, kde dál pracuje na snu, o kterém si dlouho myslela, že je její vlastní, studovat medicínu. Zpočátku si nepřipouští o Willemovi přemýšlet. Ale mnoho faktorů ji k myšlenkám na ten jediný den pořád přivádí. A tak se Allyson, která nikdy nepracovala rozhodne si na vlastní pěst vydělat za dva měsíce skoro 3000 dolarů, aby se mohla vrátit do Paříže pro odpovědi, co se tu noc stalo.
Knížka mi zpočátku moc neseděla. Čekala jsem od toho něco víc. Ale postupem času se mi příběh nějakým způsobem dostal pod kůži a posledních sto stránek už jsem přímo hltala. Zajímavé je, že když se objeví nějaká divná postava, v našem případě velice excentrický černoch Dee, postavy jako Allyson po nich hned chňapnou a stanou se kamarády. Dee je moc fajn. Melánie je oproti tomu dost mizerná kamarádka. Ale to Allyson nejspíš taky, co si budeme povídat. Allyson prochází docela výrazným vývojem, což je dobře, protože Allyson z počátku byla dost nudná. Ale po 19 letech života pod neustálou kontrolou své bláznivě ochranitelské židovské matky (s tímto modelem se také nesetkáváme poprvé) se ani nedivím, že je Allyson taková jaká je. Závěr pro mě nebyl šokující v tom smyslu, že bych ho nečekala. Věděla jsem, že bude mít nějaké nervydrásající zakončení. Ale to neznamená, že to není pěkná podpásovka. Další díl si tedy určitě přečtu. Just one year je vyprávění u pohledu Willema a já doufám, že mi objasní pár věcí!

18.06.2014

Archiv byl fajn. Měla jsem velká očekávání. A tím myslím fakt VELKÁ! A nemůžu říct, že by mě Archiv zklamal, to ne, ale nenaplnil ani ta přehnaná očekávání. Čekala jsem něco ve stylu Nonstop knihkupectví pana Penumbry.
Archiv je místo, kam se do přihrádek ukládají ke spánku Historie. Historie jsou odrazy lidí, kteří již nejsou mezi námi. Jsou to lidé, ale zároveň už nejsou sami sebou. Čas od času se taková Historie probudí a díky zmatku, který po čase pocítí, kvůli svému stavu (přece jen probudit se po tom, co umřete a být v nějaké podivné tmavé chodbě se spoustou dveří, to je trochu šok) nad sebou začnou ztrácet kontrolu a mohou být nebezpečné. A od toho jsou tu Správci. Správci, jako je Mackenzie Bishopová. Ti mají za úkol Historie chytit a vrátit zpět na místo kam patří. Klíčem který nosí stále při sobě si otevřou dveře do Úžin (a takových dvěří je všude po světě spousta) a tam chytají Historie. To ovšem není vždy tak jednoduché. Zvlášť na takovém místě jako je bývalý hotel Coronado, kam se Kenzie zrovna nastěhovala. S probuzenými Historiemi jako by se roztrhl pytel. Na Kenziině seznamu se objevují jako na běžícím páse a sotva se zbaví jedné, přibudou další dvě. Kenzie nemá moc přátel, jen kámošku Lyndsey a teď i Wesleyho. Kluka s očními linkami, který zní jako rockový koncert. Kenzie totiž může číst v lidech a věcech, pokud se jich dotkne. To je jeden z darů/prokletí Správců.
V Úžinách (místo, kde se zjevují probuzené historie) se objeví Owen. Chlapec s bílými vlasy, který je naprosto klidný. Na Historii až nepřirozeně. Kenzie vše začne přerůstat přes hlavu. Navíc se ještě stále nevyrovnala se smrtí svého malého bratříčka Bena, který zemřel sotva před rokem. Často koketuje s myšlenkou, co by se stalo, kdyby unikla z Archivu právě Benova Historie.
Postupně se navíc začíná dozvídat čím dál více znepokojivých faktů o Archivu. Není to tam tak svaté, jak to vypadá.
Postava Kenzie nebyla to nejlepší na Archivu. Tím byl Wesley. Neskutečně vtipný a milý sympaťák, možná trochu moc posedlý svými vlasy. Ale má k tomu svůj důvod. A dalším, kvůli komu stojí za to číst Archiv je Roland, jeden z Knihovníků Archivu. Týpek s červenými Converskami.
Čtvrtá (nebo spíš třetí a půltá) hvězdička je právě za tyhle dva chlapy, kteří jsou na Archivu tím nejzábavnějším. Knížku můžu rozhodně doporučit. Není to vůbec špatné, jen mi chvilku trvalo si zvyknout na styl psaní. Nejen kvůli prolínajícím se vzpomínkám na minulost a přítomností. To bylo oddělené velice zřetelně, ale prostě celý styl vyprávění byl jiný, než na co jsem zvyklá. Čtěte, čtěte, nebudete litovat!

28.05.2014