rusalka123
diskuze
elfos, jj.:) Já mám zatím ten seznam hodně maličký, ale obávám se, že to bude hodně nabývat. Ale taky si ho někdy jen tak pro nic za nic pročítám.:)
Díky všem za příspěvky.:)
Koka, to máš asi pravdu, že i ty tzv. pravdivé příběhy vůbec pravdivé být nemusí. Ale řekla bych, že se to občas trochu pozná, podle toho, jak je to napsaný...
Dáma s hranostajem, Na Deník Anne Frank i na My děti ze stanice ZOO se už dlouhou dobu chystám...
Díky za tip, možná zkusím, vypadá to zajímavě.:)
elfos, díky, hned jsem si uložila do "chystám se číst":)
Abych nějak začala:
Rozhodně všem vřele doporučuju knížku Dva krůčky po mokrém písku. Smutný příběh, ale strašně krásný. O dvouleté holčičce trpící vzácnou neléčitelnou nemocí. A vypráví to její maminka. Už jenom z tohohle faktu toho hodně vyplývá... Protože kdo to může prožívat hůř, než rodiče? A ona to popsala strašně krásně, s velkým citem, jako někdo, kdo prožívá hrozné trápení a přece se snaží najít východisko a neztrácí naději, kterou jsem tam opravdu nějakým způsobem, i když vlastně ani sama přesně nevím jak, viděla. Možná mi ten pocit dodávala dokonalá soudružnost a láska v rodině, která byla přímo do očí bijící.
Nevím, jestli jsem to nepopsala zbytečně moc "nasládle", možná by vám to tak mohlo připadat, ale když si to přečtete, pochopíte.;)
Já mám hodně ráda knihy, které jsou napsány podle skutečných událostí. Sice bývají často smutné, leckdy se jedná o to, jak se například někdo vyrovnával s nějakou nemocí apod., ale o to víc na mě pak zapůsobí a ráda se nad nimi zamyslím...
Tohle vlákno jsem založila pro doporučování takových knížek a diskutování o nich.;)
Přiznám se, že mě nové úpravy ve vzhledu trošku zklamaly. Ne že by to bylo nějak důležité a také oceňuji tu práci a čas, který to muselo stát, ale někdy bych se přiklonila k tomu - a bude to i zrovna tenhle příklad - že není potřeba měnit detaily, pokud nejsou některé přímo závadné, protože se pak stejně najde vždycky někdo (a uznávám, že tentokrát jsem to třeba já), komu to příliš nesedne - každý máme vkus jiný...
Jinak já si určitě brzo zvyknu, o to zas tak nejde. A na druhou stranu děkuju danielsonovi za to, že si i takových detailů všímá a stále pořád dokola vylepšuje a vylepšuje.:)
Já teď čtu Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou od A. Lustiga... Ale jsem na začátku a je to na mě zatím dost zamotaný a zamtečný...
To neznám. Dík za příspěvek, tyziku.;)
Dneska jsem si sama koupila snad první knížku.;) U nás doma se knihy moc nesbírají, všechno si půjčujeme z knihovny a těch pár co mám jsem vždycky od někoho dostala... Ale před pár dny jsem objevila v jednom antikvariátu Janu Eyrovou, svojí nejoblíbenější knížku, za 90 korun, tak jsem po krátkém zvažování neodolala.:)
nokid, tys to vzal stručně.;)
Elis, zatím jsem ho nikdy moc nepotřebovala, ale letos nacvičujeme (nebo spíš budeme nacvičovat;)) se třídou předtančení a tak mě častěji napadá, jestli si ho nezaložit, protože pak nic nevim...:/
No, díky, jsem ráda, že se to ujalo...:)
dalfy, až bude malinko starší, doporučovala bych Luisu a Lotku, jestli znáš.:) To je moje nejmilejší dětská knížka...
Alis, mám ti radši říkat Elis?;)
Ten citát jsem taky objevila tady na DK.;)
Já facebook nemám... Ale je pravda, že jsem taky schopná strávit na PC hodně času, i když ne na fb...
alis (nevadí že ti zkracuju přezdívku?), je to škoda... Ochuzují tím sami sebe...
„Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“
— George Raymond Richard Martin
orisi, :D To já čtu spíš když na něj narazím teď někdy.:D Doma nemáme ani jeden...
orisi, proč? Myslíš kvůli ochraně osobních údajů?
Alis, taky se mi to mění...
asi jak kdo... Lidi, se kterýma se nejvíc bavim docela jo, ostatní ani moc nevim, je to asi různý, ale všichni určitě ne. Nebo třeba jenom tak trochu. Jenže právě kamarádky čtou pořád ještě jenom samý koně a po ničem jiném skoro nesáhnou. Možná ještě nějakýho Brezinu... Dřív jsem byla stejná, ale teď mě to spíš vytáčí...
(Ne že bych už takový knížky nikdy nevzala do ruky, ale nechávám si je už jenom jako takový to "oddechový" čtení...)
orisi, předtím jsi to tam neměl.;) Jaký věk by byl pak podle tebe zajímavý? Možná tak čtyřletý nebo devadesátiletý čtenář.:D
orisi, Lindgrenová! Jo, tak to byla v dětství moje nejoblíbenější spisovatelka.:) Hlavně Děti z Bullerbynu jsem milovala... Ale tak tu jsem četla už trošku pozdějc. Teda jako třeba v 7-8 letech, ale nebylo to takový to 1. čtení tak to myslím.
Kolik je tobě?
Azizi, Heidi je moc krásná knížka...
Alis, jak kdy, ale umí tam být fakt hezké. Jak jsem už psala, jednou jsme tam měli Janu Eyrovou, do který jsem se úplně zamilovala.:D Nebo krátkou knížečku Muž, který sázel stromy, to je moc hezkej příběh. Teď tam máme právě Quo vadis, to jsem četla zrovna už dřív, ale je to taky super. Nebo Romeo, Julie a tma, to jsem dočetla nedávno a bylo to celkem pěkný... Atd., atd... Dřív jsem ji moc ráda neměla, ale teď už mi to vadit přestalo, naopak jsem za ní i celkem ráda...
Alis, na základce... Dostáváme každé pololetí seznam doporučené četby, odhadem třeba přes 20 knih a z nich si musíme vybrat 5, které přečteme (v případě, že to je třeba soubor povídek, tak stačí jen 1), napíšem o tom do čtenářskýho deníku a češtinářka nás z toho potom krátce vyzkouší... A ještě píšem navíc jedno divadelní představení nebo film.
orisi, Verneovky jako jedny z prvních? Kolik ti bylo, když jsi je začala číst?
Alisce, mně je 14, ale připadá mi to už celkem dávno... A stejně jako ty, ještě relativně donedávna jsem četla jenom dívčí románky o koních. Naštěstí mě trochu "zachránila" povinná četba, že jsem začala číst taky něco jinýho.:D Hlavně Jana Eyrová, to je taková moje hranice, která mě dostala někam úplně jinam...;) A Quo vadis...