RADOST
diskuze
Tak nikdo se nechytá? Přidávám další úryvek:
tohle je moje kniha a já ji píšu svojí vlastní rukou.
v roce léta páně osmnáct set třicet jedna pořád sedím u svýho okna. vítr profukuje prasklinama v okenním rámu.
už jsem z toho uvanená a bolí mě zápěstí.
ale slíbila jsem si že napíšu pravdu a všechno co se přihodilo. a to udělám.
a moje vlasy mají barvu mlíka.
Tento úryvek nepotřebuje žádné nápovědy. Kdo četl, ihned pozná. Tak prosím, z čeho to je ?
nefunguje ti mozek? zeptala se
ťukla jsem se do hlavy. zdá se že je s ním všechno v pořádku, řekla jsem.
violeta si stoupla a odsunula svou stoličku na druhou stranu svý krávy aby mě neviděla a já se do toho opřela a zabrala jsem víc do vemen a snažila se myslet jenom na to a ne jak tam ležela v seně a on jí vytáhnul sukni a na její bledý nohy v záři měsíce.
Jussi Adler-Olsen, ale která kniha ze série Carl Morck? Snad Vzkaz v láhvi? Nebo jsem vedle jak ta jedle?
Jen jsem nakoukla a střílím naslepo: Joy Adamsová; Volání divočiny.
Děkuji a nabízím další rychlé hádání:
Vnějším zakončením orgánu chuti
Tajemný Etrusk (Mika Waltari) http://www.databazeknih.cz/knihy/tajemny-etrusk-3819
Lesní noviny? http://www.databazeknih.cz/knihy/lesni-noviny-31397
Lectore, moc děkuji za výstižný popis hysterie. Smutnou zkušenost s takovou ženou učinil můj syn. Oba měli přes třicet, zamilovali se (byl pozorován a lapen), nastěhoval se do jejího domku (nabytého ze zdrojů jeho předchůdců), společně připravovali rekonstrukci a starali se o jejího tříletého syna. Po půl roce společného bydlení syn už nezvládal projevy její hysterie, byl psychicky naprosto vyčerpaný, z citlivého pracovitého technicky nadaného vysokoškoláka se stal vystrašený chlapeček, pytlíček nervů, zbavený svého konta, času i práv. Každý svůj budoucí čin, každý rozhovor si začal v hlavě promítat s alternativními možnostmi její reakce. Ale jeho fantazie na to nestačila, její reakce byly rychlé, překvapivé,mnohdy nepochopitelné, ale často brilantní, neprůstřelné. Partnerka byla a je hysterka, přesně podle toho vašeho popisu. Pro syna i naši rodinu to byl první střet s nesčetnými projevy hysterie, její jednání bylo velmi nepředvídavé a vypočítavé, manipulativní. Po seznámení s historií jejího života a dnes i s dalším vývojem jsme se jen utvrdili, že s takovou osobou nelze mít plnohodnotný partnerský vztah a je velmi těžké i chránit její děti před jednáním, které je prospěšné jen matce na úkor dětí. Tehdy se s ní syn rozešel, i přes skutečnost, že byla těhotná. Stejně tak kdysi učinil otec jejího syna. I přes všechny nástrahy a projevy hysterie si syn "vybojoval" styk s dcerou, celých pět let je jí už dobrým otcem; ovšem jen některé dny v týdnu. Dcera ho oslovuje křestním jménem, táta musí být vždycky ten, který zrovna s nimi bydlí a poslouchá a sponzoruje maminku. Myslela jsem si, že je to jen zlatokopka. S takovou by se dalo žít. Ale kombinace inteligentní zlatokopky a hysterky je neúnosná. Tuto nemoc skutečně okolí nevidí, zažívají ji jen nejbližší, ale má na ně destruktivní dopad. V podstatě je neléčitelná, protože nemocný, okolí ani lékaři ji neodhalí nebo nepřiznají. S tím se nedá nic dělat - jen být obezřetný a dát si více času na poznání partnera či zaměstnance, znát příznaky a couvnout dříve, než jsou učiněna závažná rozhodnutí.
Adria Orici - možná je nás tady dosti takových, co jen čteme a poučujeme se. Tato diskuse je pro mně přínosná, problematika mě zajímá. Osobní zkušenost mám jen s Alzheimrem u své maminky. Kamarádčin dospělý syn má BAP. Ráda se s ním setkávám. ale nikdy jsem nebyla svědkem přímého projevu té nemoci a vůbec si ji neuvědomuji. Možná proto, že viditelnější na něm je omezená pohyblivost v důsledku roztroušené sklerozy.
Většina lidí trpí nějakou chorobou, to si ti zcela zdraví málokdy uvědomují. Ať už se jedná o jakoukoliv nemoc, viditelnou i neviditelnou, je třeba si ji připustit (nemocný, pokud je toho schopen, i jeho blízcí), vyhledat léčbu a dodržovat ji, případně hledat léčbu více vyhovující. Nemocný by neměl být na svou nemoc sám - potřebuje někoho blízkého, kdo dohlédne a sleduje vývoj choroby (u zlomené nohy, cukrovky i duševní choroby). Všichni, zdraví i nemocní, by měli co nejvíce znát o možných projevech "své" nemoci i jiných "neviditelných" nemocí. Nemocné nevydělovat ze společnosti, ale jejich blízcí by měli svým způsobem přebírat zodpovědnost za jejich chování. A v případě varovných signálů vyhledat odbornou pomoc. Horší je situace u lidí nemocných a zcela osamělých, žijících v anonymním prostředí. Tady by měli ty blízké zastoupit sociální asistenti - v podstatě neexistující, to je velký problém. Po zlomenině je nárok na rehabilitaci. Představuji si, že by měla být podobná služba i pro duševně nemocné. Aby mohli žít ve svém prostředí, měli pomoc i kontrolu,aby neohrožovali sebe ani své okolí. Toto řešeno není a možná to ani řešit nejde. Nevím, jsem laik.
Jihorko, na úvodní straně vpravo je uveden i nápis Štítky. Po jeho rozkliknutí se objeví seznam štítků http://www.databazeknih.cz/seznam-stitku/strana-1 . Z tohoto seznamu si vybírám, když potřebuji vyhledat knihy s určitou tématikou (rozkliknutím předmětného štítku se objeví seznam knih s tímto štítkem) nebo i při zadávání štítků, když chci získat větší přehled a nestačí mi našeptávač. Vyhovuje mi to.
Úryvky z knih si zapisuji ve svém profilu do soukromé poznámky u přečtených knih. Přidat poznámku k přečteným knihám jde teprve krátce, ale je to výborná možnost zapsat si pocit z knihy včetně citací. A mám ověřeno, že tato poznámka je všem ostatním skutečně skryta.
Kdysi jsem se pokoušela nabízet i ostatním zajímavé úryvky z knih prostřednictvím diskuse v profilu knihy. Ale nikdo nereagoval, takže teď soukromničím jen pro sebe.
O kocourovi, který přišel na vánoce http://www.databazeknih.cz/knihy/o-kocourovi-ktery-prisel-na-vanoce-31826
V pasti http://www.databazeknih.cz/knihy/v-pasti-171536
Děkuji za slovo, neumím vymýšlet tajemná zadání, tak něco lehoučkého: Poskytovatel osvěžující lahůdky