RADOSTPřečtené 1767
Dobře napsaný horor ze života obyčejné střední školy v obyčejném městě. Horor o jinakosti, která vede k vyčlenění a šikaně. O jejích příčinách, pocitech pachatelů i oběti, oboustranné gradaci a zdrcujícím vyústění. Při čtení zaujme a navíc nutí k zamyšlení. Ty odlišné a šikanované každý z nás už někdy potkal a možná si i přiložil své polínko. Proč se to děje? Proč jsou jiní? A čeho budou schopni, když najdou sílu s tím skoncovat?
Probírám se zbytky mé dětské knihovny a úplně si vybavuji atmosféru při čtení této knihy, vánočního dárku. Je konec roku, venku mrzne, za okny už tma a já sama doma. Ostatní šli na pohřeb. Ani si nedovedu představit, co pohřeb znamená. Jen cítím ten všudypřítomný smutek. Začtu se. Z knihy je mi zima. Z knihy je mi úzko. Nerozumím moc ani jejímu názvu. Medvěd mi nahání trochu hrůzu. A Barbuchy se už vyloženě bojím. Nemám se ke komu utéct, vzrůstá ve mně neklid a zoufalství. Dokonce i ty krásné obrázky jsou strašidelné. Dnes jsem si knihu znovu přečetla. První dojem se nedá odbourat, přetrvává. Záleží na něm. Knize křivdím, ale nemám ji ráda.
Moje první kniha od této autorky. Rozčarování. Ta kniha nemá "duši". Je to dokonale propracovaný detektivní námět (přesto jsem pachatele odhalila) sepsaný s řemeslnou dovedností. S precizními dialogy, které jsou však většinou velmi vzdálené běžné mluvě. Ta kniha není psaná od srdce a s láskou . Je psaná jen a jen pro efekt. I jiné knihy jsou takto cílené, ale není to na nich tak znát. U této mi to opravdu vadilo.
Kniha o smutku, o úniku z traumat, o nezvyklém řešení, o zabřednutí ve vlastních snech. Všechny hlavní postavy jsou mi nesympatické hlavně pro svou neschopnost rozumně jednat. Muži pro svou poddajnost, slabost a sobeckost. Ženy pro zahleděnost do svého vysněného světa, nahrazujícího zraňující skutečnost. Květa je vlastně silná žena. Ale svou sílu zaměřuje naprosto špatně. Ona má přece dceru, vnuka, má o koho pečovat a s kým se radovat. Ale plánovitě, šíleně, se upne na dům a všechna příkoří, co v něm zažila. Ve vyprávění Ptáčkovi žije svůj nový příběh - tak jak měl správně vypadat ten její opravdový dosavadní život. Zároveň tím zraňuje rodinu dcery - to jediné, co pro ni má smysl do budoucna. Naprosto nedomyslí možné důsledky svého jednání. Spíše uvažuje o polapení dalšího posluchače, aby svůj smyšlený život mohla znovu vyprávět. Ze všech postav měla Květa nejvíce možností žít dobrý život - namísto toho ustrnula v minulosti. Stejně tak jako stará Vietnamka i japonští manželé. Autorka popisuje životní situace, do kterých se dostává každý z nás. Dobře, že se většinou nechováme stejně, jak hrdinové této knihy. Je špatné zalézt do Doupěte! Je třeba žít.
Poetický a tragický příběh první lásky studenta a židovské dívky, která se vzepře osudu. Již při prvním čtení v mém mládí jsem silně prožívala s Pavlem a Ester jejich lásku i bezvýchodnost situace. Při nynějším čtení po padesáti letech jsem jejich příběhem opět zasažena. Kolik mladých lidí bylo tehdy zbaveno úžasných prožitků probouzející se lásky a dokonce i života samého? Jen proto, že se ocitli na nesprávném místě, v nesprávné situaci, v nesprávném čase. A jejich snaha bránit se a vyváznout neměla šanci.
Kniha napsaná před více než sto lety. Poprvé jsem se s ní seznámila jako studentka a nijak mě neuchvátila. Po více než padesáti letech jsem se k ní vrátila, abych získala porovnání. Nyní sice více vnímám a uznávám její literární kvality, ale přece jen, mé srdce neoslovila. To se Viktoru Dykovi podařilo jen jeho básní Země mluví. Zůstane tedy pro mě jen básníkem, mluvčím mé vlasti, jehož slova si pamatuji již více než půl století.
Další dobrá Dánovka. Tentokrát taková komornější, klidnější, jednodušší. Bez korupce, politiky a jiných rušivých vlivů. Zaměřuje se více na nutnost všímat si detailů, nepodceňovat maličkosti, nespoléhat se na znalost lidí, ale na fakta. Potvrzuje známou pravdu, že když dva dělají totéž, nikdy to není totéž.
V této knize je vše. Napětí, chyby z minulosti, msta, neodhalený pachatel, láska. Příběh jako celek se sice docela dobře čte, ale působí podbízivě. S cílem zaujmout všechny čtenáře bez ohledu na jejich preference. Já bych se například obešla bez té milostné linky.
Dobře vymyšlená detektivka. Zaujme, poskytne oddych a únik od všedních starostí a přitom neurazí. Úzký okruh možných podezřelých, přesto každé odhalení poskytuje nové otázky. Napínavé čtení pro zábavu, které vás přenese do situace, kterou byste určitě nechtěli zažít.
Vhled do mé blízké budoucnosti. Citlivý a nepatetický příběh staré ženy, které se ztrácí zdraví a také slova... Cítí vděk za svůj dosavadní život a snaží se splatit svůj morální dluh. Poděkovat lidem, kteří ji během války ukrývali a zachránili před nacisty. Oceňuji její vnitřní sílu a snahu uchránit si poslední zbytky důstojnosti navzdory zvykům v "jejím" domově důchodců. Smutné, pravdivé, neřešitelné....
Dobré napínavé čtení. Dosti dlouho trvalo, než do děje jasněji vstoupily další zainteresované postavy a byl nastíněn jejich podíl na událostech. Naopak konec byl zrychlený a přehuštěný odhaleními. Vadila mi nereálnost scén se zrcadly. Tato nadpřirozená linie mnohým čtenářům jistě knihu zatraktivnila. Pro mě však byla zbytečná, rušící a nevysvětlitelná.
Zajímavá a obohacující kniha, stará již 70 let a přesto svěží svými myšlenkami. Je to moudrá kniha. Kniha o moudrosti. Kniha, ke které se lze neustále vracet a znovu si spolu s paní Wu klást otázky o lásce, manželství, smyslu života. Chtěla jsem se více dozvědět o Číně. Dozvěděla jsem se navíc mnohé o lidské duši, o souznění s tělem, o odlišnosti každého jedince.
Opakované setkání s tímto dílem. Poprvé na střední škole, poté v divadle i v televizi, nyní ve stáří pro osvěžení. Potvrdilo se mi skvělé vyobrazení skrblictví a lakoty, propadnutí penězům na úkor všeho. V tom je toto klasické dílo opravdu mistrné. Bourání představ o nutné poslušnosti dětí je na svou dobu také přínosné. Závěr se mi opět nelíbil. Doporučuji všem přečíst či vyslechnout si Harpagona. Jeho ztvárnění je věčné, zábavné a zároveň i odpuzující. To ostatní současnou generaci již tak neosloví.
Napínavé, se širokou plejádou možných pachatelů (neuhodla jsem toho skutečného) a důmyslnými napodobeninami dávných zločinů, pro Kim nezapomenutelných a zdrcujících. Přímo nabité dějem a dobrou spoluprací sehraného týmu. Přesto mám výhrady. Motiv pachatele byl pro mě nepřesvědčivý. Obětí i podezřelých bylo velmi mnoho. Jistě, vyžadoval si to životní příběh hlavní postavy a bylo to vše důmyslně propojeno. Ale přece jen - ten písmenkový hrnec trochu přetékal.
Tak krásné, líbezné, milé i poučné. Četla jsem jako dítě, jako maminka i jako babička. A kolikrát viděla jako film! Před více jak šedesáti lety v našem malém místním kině, poté v televizi s rodiči, pak několikrát s vlastní rodinou a nyní i na you tube s nejmladšími vnoučaty. Příběh a kresby, které okouzlí každou generaci.
S touto knihou jsem měla problémy. Četla jsem ji loni v předvánočním období a nudila mě a zároveň odpuzovala. Putovala na můj seznam nedočtených. Letos, po roce, jsem si ji zase vyhledala ve čtečce s předsevzetím, že tentokrát ji zvládnu. Zvládla, doplnila i zhlédnutím působivého Zemeckisova filmu. Nejsem však schopna optimálního hodnocení. Můj postoj k Dickensovi je už od mládí spíše negativní a zřejmě mi v tomto směru není pomoci.
Je nezvyklé zahajovat čtení série až desátým dílem. Ale autorku jsem znala z dávné četby dvou jejích knih a těšila jsem se na napínavou četbu. Podařilo se. Sice jsem si pachatele tipla už v polovině knihy, ale stejně jsem až téměř do konce byla v napětí a na vážkách. Protože napsáno je to dobře. Jen snad trochu rozvláčně. Čtení bylo náročnější i pro velký počet jmen obětí, ale to už byl odraz hrůzného děje.
Když si odmyslím věhlas hlavních postav i autora a beru to jako své první seznámení s nimi, pak jsem ráda, že to bylo prostřednictvím skvělé audionahrávky. Jde tady o první díl, o seznámení Holmese a Watsona. Působí na mě poněkud rozpačitě a opravdu nevím, zda bych po jeho přečtení nadšeně vyhledávala díly další. Holmes sice brilantně uvažuje, ale jako člověk působí poněkud nabubřele.
Od studentských let vím, že Nora od Ibsena je slavná divadelní hra. Ale o čem, čím je výjimečná? Nyní jsem si ji poslechla jako rozhlasovou hru, ve slovenštině (velmi dobré provedení). Dílo o lásce i sebelásce, o situační morálce, o manželství, o postavení žen. Před více než sto lety to jistě bylo dílo burcující. Má svá sdělení i současníkům. Jen nejsou již tak úderná. Základní etické hodnoty přece jen nyní vnímá lidstvo méně dramaticky. Možná k vlastní škodě.
Přestát pubertu svých dětí jistě není jednoduché. A stejně náročné je napsat o tom humornou knihu. Oceňuji určitý nadhled a snahu rozveselit čtenáře, ale celkově to působí trochu křečovitě a v některých situacích nevěrohodně. Otec zde je hlavní postavou i v situacích, které by puberťačka pravděpodobně prožívala s matkou. Oddychová kniha, která může potěšit rodiče puberťáků a ty ostatní snad neurazí svým mnohdy až násilným humorem.
Po knize jsem sáhla náhodou s představou lehkého čtení pro ženy. Potřebovala jsem se odreagovat, anotaci jsem nečetla. Mýlila jsem se! Je to skvělá kniha, která mě velmi překvapila. Čím déle jsem četla, tím více jsem knize propadala a oceňovala obsah i způsob, jakým nám ho autorka sdělovala. Kniha je výborná! Reálná, nepřikrášlující, čtivá. Svým způsobem bolestná, ale i poučná. Popisy chování autistické dcery byly pro mě přínosné.
Věčná pravda o tom, že i dobré činy mohou být (sebe)zničující. Napsáno před více než sto lety, ale působí to jako reportáž z dnešních dnů.
Poslouchala jsem jako audioknihu a bylo poněkud zavádějící, když jsem pak přešla na televizní zprávy a slyšela velmi podobné informace. Pokud autor napsal tuto knihu před patnácti lety (viz informace DK přímo u knihy v zajímavostech), tak se mu podařilo velmi dobře odhadnout vývoj, chování lidí i státní moci. Jen pátrání po příčině jsme ještě neukončili - na rozdíl od děje v knize.
Postupně se vracím k dílům Světové knihovny, vydávané Odeonem na počátku sedmdesátých let, v době, kdy jsem si zakládala vlastní knihovnu. Kniha stojí za přečtení i dnes, v době nadbytku nových knižních titulů, v době naprosto se lišící od té, ve které se román odehrává. Je nadčasová. Přes všechny společenské změny jsou hlavní postavy mezi námi i dnes. Nebo jste ještě nepotkali novodobé paní Bovaryové, jejich zbožňovatele, lichváře, vyděrače, hlasatele morálky a jiné, tak podobné těm knižním?
Mistrně podaná strohá výpověď o dětství a mládí bohaté holčičky. O kráse i tíze života a všech ztrátách, které musela prožít. A především o lidech, jejich chování v měnících se podmínkách. O vnitřní síle i zbabělosti. O lásce i touze vlastnit a podmanit si. Zuzana se narodila ve stejné době jako mí rodiče - neustále jsem srovnávala jejich život s životy knižních hrdinů. Všichni "jen tak normálně" žili - stejně jak my dnes. A do toho plíživě, ale rychle, vstupovala oklešťující opatření a nařízení. Děje se tak v každé době, děje se tak i nyní. Důvody a cíle bývají rozdílné. Kéž by lidé měli takovou vnitřní sílu, aby všechna úskalí zvládli v souladu se svým svědomím. Stejně jak Zuzana.
Příběh ze starých časů. Zločin v době, kdy se velmi dbalo na dobrou pověst, i když podstata lidí a jejich činy se zas tak nelišily od těch dnešních. Vyšetřování bez techniky, jen logika a znalost psychiky. A jakási lidskost. Jak jinak, když spolu u kávy hovoří známí a svědomí je neviditelné.
Uběhl celý dlouhý život, co jsem se prostřednictvím této knihy vydala hluboko do časů minulých a prožívala dobrodružství Havraního Pírka a Veveřice. Díky, pane Štorchu, za vaše knihy. V dětství na mě velmi zapůsobily.
Občas se mi vynořují vzpomínky na dětské čtení. Na to nádherné dobrodružství, které mi poskytovaly knihy o jiném světě. Tato je jednou z nich. Vybavuji si i její vzhled, protože byla naše vlastní a s bráchou jsme ji často brali do rukou. Knihy z veřejné knihovny byly zabalené do hnusného nažloutlého tuhého papíru, ty zaujaly jen obsahem.
Skvělé! Již dlouho mi "oddychová" kniha neposkytla takové odreagování, tolik napětí , podnětů k přemýšlení a nových poznatků. Toho špatného psychopata jsem si vytipovala dobře, ale stále mě něco mátlo. A existenci dobrých psychopatů jsem si dosud vlastně ani neuvědomovala. Těším se na pokračování série, první dvě knihy jsou výborné.
K tomuto kulturnímu dědictví mám velkou úctu, ale nedovedu ho náležitě ocenit. Nelíbil se mi jako studentce a nedozrála jsem k němu ani jako babička. S tím asi už nic nenadělám.
"Bůh mi dal ramena, dává mi i břemena. Jsem soběstačný." Soběstačnost. Slovo mnoha významů podle toho, o jakou úroveň soběstačnosti usilujeme. Hrdinové této knihy tu svou soběstačnost z různých důvodů nezvládali. Jen ten nejslabší z nich si stanovil program a usilovně o ni bojoval. A nejen o tu soběstačnost základní, existenční, ale i duchovní, citovou. Potřeboval radost a lásku a uměl ji neokázale dávat. Výborná kniha, v myšlenkách se k ní stále vracím.
Tři hvězdičky jsou málo, čtyři moc. Nad posledním Bryndzovým dílem tentokrát nejásám. Neprobudilo ve mně touhu probádat záhady skryté v husté mlze. Protože ta mlha nebyla zas tak hustá a tak trvalá, aby se čtenář nedivil té urputné pospolitosti a zaslepenosti všech místních včetně policie. A mě to ani neštvalo - bylo mi to skoro jedno. Oživením byly epizodní příhody z Kateina i Tristanova života, ale i ty byly jen nakousnuté. Možná budou více rozvinuté v dalších dílech, možná je to příslib lepšího příběhu a vyšší kvality v pokračování této série.
Co k tomu říct? Tak bolavé, tak smutné, tak reálné! Častější, než si připouštíme. V této knize se jednotlivosti navršily až do obludnosti. To ale neomlouvá naši "slepotu" vůči každé z nich. Mistrně napsané. I když by bylo lepší, kdyby to byly jen pusté výmysly....
Mám ráda tajemno, napětí, psycho - ale tato konfrontace světa živých a neživých mi jaksi nesedla. První polovina knížky se mi líbila, ale postupně natolik ztrácela na možné věrohodnosti a také na kvalitě, že hodnotím jen jako lepší průměr. Nelíbí se mi ani zařazení knihy do kategorie pro děti a mládež, ale za to myslím tato nadějná autorka nemůže.
Tento díl se mi moc líbil, i když byl smutný a bolestivý. Stáří už takové je samo o sobě. A když zklamou a chovají se necitelně ti, kteří by ho měli dělat veselejším a příjemnějším, je to velmi zlé. Neomluvitelné. Ale obávám se, že ne ojedinělé. Druhá dějová linie, týkající se pomsty za Petřino zranění, neměla v kontextu s vyšetřováním smrtí klientů ústavu pro mě až takovou váhu. Možná si zasloužila samostatný příběh.
První třetina knihy mě rozčilovala, stále mi připadalo, že něco podobného jsem už četla. Charakter, urputnost , odhodlání i těžkosti v osobním i profesním životě a hrůzné zážitky v dětství nejsou zde poprvé. Podobně jsou vykresleny ženské vyšetřovatelky i v jiných thrillerech. Přesto mě kniha pozvolna zaujala, byla napínavá i zajímavá námětem. Další díl série, pokud u nás vyjde, si určitě přečtu.
Vynikající. Kniha přesně pro mě. Souboj mozků. Bezcitného a pátrajících. Tady jde především o pocity, o vnitřní prožívání. Co je pro vraha zdrojem slasti a cílené manipulace, to je pro oběť a kriminalisty jediným zdrojem poznatků a možné záchrany. Autorka píše skvěle, bylo to napínavé i poučné.
Tato kniha mě v dětství okouzlila, milovala jsem ji, vžívala se do pocitů holčičky. Možná položila základy k mé celoživotní empatii. Knihu dám přečíst vnučce a porovnám její pocity s těmi mými před šedesáti lety.