ponorka
diskuze
Třeba David Lodge: Svět je malý.
Někdo už zmiňoval Pana Kaplana.
Nebo Léčba neklidem.
Kdysi dávno vyvrhlo moře hvězdice. Z vyvržených hvězdic se časem vyvinuly další životní formy, až dospěly k člověku. Ten se ale přemnožil a začal ohrožovat ostatní živočišné druhy.
Matka příroda zasáhla - vyvrhla další hvězdice na břeh a plánovala vyvinout nepřítele člověka.
Jenže na pláž přišel malý chlapec a naházel hvězdice zpět do moře ...
Druhý den přišel chlapec zase na pláž. Všude bylo znovu plno hvězdic.
Musím je zachránit, pomyslel si, a znovu je naházel do vody.
A tak to šlo den za dnem. Chlapec rostl, ale každý den házel do moře
vyplavené hvězdice. Dělal to i jako dospělý muž, stal se z toho každodenní rituál, podobný modlitbě. Myslel, že zachraňuje hvězdice, ale vlastně zachraňoval celé lidstvo.
Nevím proč, ale u nás se říká:
"To je vůl jak lev!"
"Z přírodopisu znám jenom dva ptáky: žabu a myš!"
Všude klid - ani žaba uchem nehne...
Ještě Červený trpaslík:
"A teď vás rybky-ňamky zbaštím!"
"Ňurík! Rutat! Hérrangr! Squírunkl? Co ten tu dělá?"
Nejlepší kniha??? Nejlepší pro mě nebo nejlepší na světě? Objektivně nezměřitelné. To bych napřed musela přečíst všechny knížky, co kdy vyšly a určit kritéria, podle kterých bych se snažila zhodnotit jejich kvalitu a nějak kvantitativně to vyjádřit. Ani kdybych to provedla jen s těmi, které jsem už četla, tak bych to asi nerozsekla. Můžu napsat tak maximálně knihy momentálně subjektivně nejoblíbenější. Ale vybrat jednu??? Aspoň menší balíček pro případ ztroskotání:
Vojna a mír (Tolstojj)
Adam a Eva (Šiktanc)
Pohádky (Macourek)
Těžké melodično (Pratchett)
Désirée (Selinko)
Léčba neklidem (Saki)
O mojí rodině a jiné zvířeně (Durrell)
Pan Kaplan má třídu stále rád
Robinson Crusoe
Robinson na laguně
Trosečníci polárního moře
Zajatci pardálí soutěsky
Dva roky prázdnin...
:-)
To je figurka do džezu. (narážka na něčí neuspořádaný vzhled)
Zpanštělé horák, co žere kafe vidličkó. (snob)
Giglanina. (jogurt či jiné jsoucno podobné konsistence)
Bloudí jak mucha v lampě.
Na posraného i hajzl spadne. (= má smůlu)
Ten je zhnilé, až do něho prsty lezó (= je líný).
Spař lebku! (přípitek)
Taky se mi líbí: Sedí kráva na stromě a plete kakao.
Ale to je z jiného soudku. :-)
Ještě k "měsíci, co svítí jako prase" - já to znám se sluncem:
Slunce svítí jak to prase,
na zahrádce sere pes,
ptáci řvou a kytky smrdí
- to je ale krásně dnes!
Ilustrace dodávají knížce další zajímavý rozměr. A i když se třeba velmi liší od představy, kterou duchu mám, osobně mi to nepřekáží. Pro mě je spíš zajímavé, jak jinak se to dá taky vidět. Takže jsem pro maximum ilustrací kdekoliv! Je to v každém případě přidaná hodnota.
Jako dítě jsem měla vždycky období určité knihy, kterou jsem četla několikrát:
Robinson Crusoe, Lovci mamutů, Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo, taky různé mayovky, verneovky a pohádky. Nevím proč, ale nikdy jsem nečetla dívčí romány.
Dnes se vracím převážně k humorným věcem:
Saki: Léčba neklidem
Lodge: Svět je malý (a další díly)
Macourek: Pohádky
a různé knihy od Pratchetta nebo Durrella.
Asi že občas potřebuju trochu rozveselit.
"Jablkové svinstvo" mi připomíná "pohlavní táhlo" (hřeben), ale nevím, odkud to mám. :-)
Úplně nejlepší je číst si Pratchetta s někým nahlas! Střídat se ve čtení - sdílení
ten humor ještě umocní. Často jsme se smíchem doslova váleli - takový ten
němý druh, kdy už se člověk smíchem jenom nehlučně třese a je dočista vysílený.
Zjistila jsem, že si takhle tu knížku líp užiju, protože jinak čtu až moc rychle.
Zůstanem u slepic a dětí:
Conradinovo zaujetí pro starou kůlnu začalo po nějakém čase budit pozornost jeho pěstounky. "Nedělá mu to dobře, zavírat se tam dole za každého počasí," rozhodla rázně a jednou ráno mu oznámila, že kropenatou slípku prodala a že si ji přes noc odnesli. Zamžourala na Conradina krátkozrakýma očima a čekala výbuch zlosti a pláče, za který se ho chystala zpražit proudem dobře míněných rad a pouček. Ale Conradin mlčel: neměl co říci. Při pohledu na jeho bílou sevřenou tvář možná pocítila chvilkovou výčitku svědomí, poněvadž odpoledne ke svačině se na stole objevila topinka, lahůdka, kterou obyčejně zavrhovala s odůvodněním, že chlapci nesvědčí, a taky proto, že je s ní "spousta práce", což je v očích středostavovské paničky smrtelný hřích.
"Já myslela, že máš topinky rád!" vykřikla s uraženým výrazem, když viděla, že se jí ani nedotkl.
"Někdy," řekl Conradin.