Nočnípták
diskuze
Já jsem Ludmila - po mamince. Mám své jméno ráda. Po jiném jsem nikdy netoužila. Už jako malé se mě líbilo, že mě jmenují mnoha různými verzemi Ludmily - Ludmila, Ludmilka, Liduška, Lidunka, Lidka, Lída, Lu. Jedna vzdálená teta mi říkala Liduno a ani to mi nevadilo.Jenom Mila by se mi nelíbilo, ale tak mě nikdy nikdo neříkal.
Ano.
"Robert Kincaid přijel v pondělí 16.srpna 1965. Hledal Rosemanův most. Bylo pozdě odpoledne, vedro a objevil se ve starém náklaďáčku, kterému říkal Harry..."
z Francesčina deníku
Omlouvám se, nějak mě to nedošlo, že jsem napsala jen část. Byla jsem vytížená hlídáním vnoučat.
Hledáme stát ve kterém se v roce 1965 odehrál příběh osudové lásky, který byl též zfilmován. Z názvu knihy známe okres. V originále kniha vyšla v roce 1992.
Ne. Helimadoe to není.
3 sestry - Salon sester F. - Vídeň kolem roku 1900
Ta u nás je fantastická - knihami i knihovnicemi, jenom prostory by potřebovala větší. A u vás?
Já Seiferta miluji a vím, že jsou jeho verše nadčasové. Nemyslím si ani, že by nové vydání někoho uráželo. Ale obrázky byly první a verše napsal k nim, takže jsou tak nějak k sobě svázané. A kdo nezná vydání Seifert+ Lada, ten si těžko představí ke kterému obrázku verše patří.
Znáte Chlapec a hvězdy? Pan Seifert napsal krásné verše k Ladovým obrázkům. A pak vyšla kniha bez těch obrázků. Co tím asi vydavatel sledoval?
Tahle diskuse mi zvedla náladu i v noci, nejen po ránu. Víte jaké štěstí máme my čtenáři proti nečtenářům? Těch příběhů a životů co prožijeme, té radosti z každé knihy co držíme v ruce/nebo ve čtečce/. O to jsou nečtenáři ochuzeni.
V mém okolí čtou všichni. Takže se ani nediví, kde beru čas. Oni taky čtou v každé volné chvilce. Samozřejmě nejvíc po nocích. Já také při vaření a dala jsem si knížku i na žehlicí prkno, ale to se mi moc nepovedlo. Přivodila jsem si spáleninu. Takže to radši nezkoušejte.
Zajímavé myšlenky přece obsahuje každá kniha. Nebo znáte nějakou, která ne?
V každé knize, kterou jsem dočetla, nějaká zajímavá myšlenka byla. A většinou nejen jedna.
Houbařka - Viktorie Hanišová
Docela dobrý. Zatím se mě líbí a to jsem na ní po přečtení Anežky moc chuť neměla.
TY, KTERÁ PLATÍŠ VÍC, než zlato platí,
ty, která všechno máš, co už se nenavrátí,
ty, v jejíchž rukou člověk zapomene
všech břemen světa, sama bez břemene,
ty, která krutě rozkazuješ nésti
všem živým bolest, sama bez bolesti,
ty, která přijdeš kořistí svou jista,
ty, na niž nikdo se dost nepřichystá
ty, smrti, věčná tanečnice žití,
ty, před níž nemůže se zachrániti
ni ocel, mramor soch a kámen chrámů,
ty, průvodkyně mrtvých po neznámu,
ty, beze změny jediná v tom světě,
zde máš: Hle, mrtvé tělo na lafetě,
jen vezmi je, to nejkrásnější dává
ti tento národ, který oplakává
v tom mrtvém víc, než mohl ti snad dáti,
ty, která všechno máš, co už se nenavrátí,
jen vezmi jej do hlubokého klína,
kde ve tmě nikdy úsvit neprolíná,
ať spočine už mrtvý spravedlivý.
Nad jeho hrobem stojí národ živý.
21.IX.
Jaroslav Seifert - Rozhovor se smrtí,
Osm dní - 1937, ze sbírky Přilba hlíny
Mlýn - M. Vaněček
Labyrint pohybu - P. Kolář
Obě jsou moooc zajímavé. Zase jsem nadšená.
Tooomik. Kdybych já měla odpovědět, proč se mě líbí Malý princ, nenašla bych asi ta správná slova. Vy jste je našel. Vaše vysvětlení je to pravé a myslím, že nás musí být dost, kdo jej bereme vážně. Myslím, že ti dospěláci, kteří v sobě mají aspoň kousek dítěte jsou šťastní. A já jsem ráda, že mezi ně patřím. Přesto, že mám Malého prince ráda, neřadím jej mezi ty pro mne nejcennější knihy.
Alchymistu neznám, ale po přečtení Vašeho příspěvku to napravím. Jsem na něj moc zvědavá.
Okamžiky štěstí jsem přečetla. Ne zrovna, že by mne zklamaly, ale žádnou stopu ve mně nezanechaly. Zatím nemám chuť zkoušet od P. Hartla něco jiného. To se však časem určitě změní.
"Zde máte svět!" v svém sídle ve vznešeném
řek lidem Zeus, "ať každý odnese,
co dědictvím chce mít a věčným lénem -
však bratrsky jen dělte se!"
Co jenom ruce má, hned k dělbě spěchá,
jak na obrátku staří, mladí jdou:
hvozd plný zvěře zeman sobě nechá
a sedlák role s úrodou.
Pan opat staré víno vybírá si
a kupec shrábne zboží ostatek,
král silnice a mosty zatarasí
a zvolá : "Můj je desátek!"
A když už všechno bylo rozděleno,
tu básník spěchá odkuds z neznáma;
ach, proň už nezbylo tu žádné věno,
neb všechno už zde pána má.
"Ó běda!" básník lkal, "já jediný jen
byl zcela zapomenut od nebes,
já, nejvěrnější syn, jsem opomíjen!"
A před trůn Jovův zdrcen kles.
"Ty v zemi snů kdes toulal jsi se zase,"
řek bůh, "tož nereptej teď na nebe!
Kdepak jsi byl, když země dělila se?"
"Já byl" dí básník, "u tebe.
Mé oko lpělo na tvé jasné tváři
a souzvuk tvého nebe v sluch mi zněl.
Ach, odpusť duchu, jenž tvou zpitý září
vše pozemské by pozbýt měl."
"Co naplat," Zeus dí, "zem je už rozdělena
a sklizeň, honba, trh už nejsou mé;
však nebesa máš vždycky otevřena,
přijď ke mně, spolu budeme."
Friedrich Schiller - Dělení země
Svou krajinou jsem zase večer šel,
sám, v tichém zamyšlení.
Jen trochu jinak odmlčel
se ve mně čas, jenž zněl a bděl. A není.
Ze zvonů vsi své slyším dnes
volat jen umíráček.
Déšť, kterým zpíval strom i les,
mění se v průvod plaček.
Co dýchlo na mne v starých zdech,
je dech už vyvanulý.
Čiší tu prázdno po hlasech,
po očích, které žhnuly.
Nic. Jenom zpěvy na kůru
o dětské hlasy zní nově.
Na návsích přibylo úhorů
a křížů na hřbitově.
Ladislav Stehlík - Po čase
Kdybych ti mohl modré z nebe snést,
oblačné látky, červánkový třpyt,
tkaniny, v nichž se lesknou stehy hvězd
a stříbrná i zlatozářná nit,
to všecko bych ti prostřel pod nohy,
ale jsem chudý, mám jen svoje sny.
Aspoň ty prostřel jsem ti pod nohy:
našlapuj zlehka, šlapeš na mé sny.
William Butler Yeats - Aedh touží snést modré z nebe