Nočnípták
diskuze
Za ten rok jsem přečetla tolik nádherných knih, že mám potíž vybrat jich jen několik. 5 je málo, tak jsem si řekla, že 10. Dopadlo to takhle:
Jean-Michel Guenassia - Klub nenapravitelných optimistů
A. Palán - Raději zešílet v divočině
D. Tartt - Stehlík
M.A.Shaffer - Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
M.Greiner - Osvobozená móda
Peter May - série Ostrov Lewis
Pavel Čech - Dědečkové /ale i mrňavá knížečka O klíči/
J. Formánek - Čechoslováci v Gulagu
Alena Mornštajnová - Slepá mapa
Rupi Kaur - Mléko a med
U některých jsem to čekala, že budou tím nejlepším, ale některé mne opravdu překvapily.
Pak nesmím zapomenout na ty, které jsem četla již poněkolikáté, což mluví samo za sebe:
M.Craven - Slyšel jsem sovu zavolat své jméno
Jean Giono - Muž, který sázel stromy
Ilona Borská - Doktorka z domu Trubačů
Jaroslav Seifert - Všechny krásy světa
J.Kavale - Vydra - První dáma Šumavy
E. Kintzl - Zmizelá Šumava
P.Hudičák - Šumava pod sněhem
Už raději končím. Doufám, že si nemyslíte, že neumím počítat. Tenhle rok byl pro mne fakt šťastný co se knížek týká.
Z vašich příspěvků už mám tolik tipů, že mi z toho jde hlava kolem. Díky.
Čtu Šumavskou trilogii od P. Františka Hobizala a jsem nadšená. Kniha obsahuje svazky, které byly dřív vydány samostatně. Děj se odehrává na Šumavě ve 40. a 50. letech 20.století. Většinu z těch míst znám, i ta co už dnes neexistují. Srdce mne bolí při čtení o tom co se zde po válce dělo.
Šťastné hororové mládí od Václava Upíra Krejčího je taky zážitek i když úplně z jiného soudku.
Zrovna jsem napsala nápovědu, která /nevím proč/ po vložení zmizela. Psala jsem, že stačí jako místo název hor. Takže ano, jsou to Jizerské hory. To přesné místo je pak Hraničná.
soukroma zadává
Bretaňské pojmenování vánočních svátků je názvem knihy, kterou napsal český spisovatel - národní umělec. V poetickém vyprávění stráví vánoční svátky rodina Havlových u babičky a dědečka, kteří bydlí na horách. Hledáme název místa.
To místo je v horách a jede tam rodina Havlových - maminka, tatínek, Eva a Petr. Známý spisovatel zde popisuje staročeské vánoce, kniha však nese název, který pro vánoce používají v cizí zemi.
Hledáme místo kde bydlí babička a dědeček a kam jede rodina Havlových slavit vánoce?
Do Bagdádu přes Cařihrad se vydala MUDr. Vlasta Kálalová. Kniha Doktorka z domu Trubačů od Ilony Borské.
Taky jsem knižní feťák. Knížky voní každá jinak. Ať nová nebo stará. Jedině ty starší z veřejné knihovny ne. Některé dokonce smrdí. Varování - k těm raději nečichat.
Pod květy skořicovníku jsem napsala báseň Když. Snad mi prominete, pokud není úplně přesně. Psala jsem ji zpaměti, nemám ji nikde zapsanou. Tyto verše Rudyarda Kiplinga mne provází skoro padesát let. Kdysi jsem je četla v časopise a pořád si je recituji.
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví.
Když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál.
Když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát.
Když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "vytrvej!".
Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "Svými vteřinami všemi mě,
čase,jak bych závodník byl, služ!",
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi - a co je víc:
Pak, synu můj, jsi muž!
Když - Rudyard Kipling
majanka: nejste sama, kdo píše, že spolucestující nemusí vědět jakou knihu čtete. Mne by zajímalo, proč? Já to mám totiž opačně. Já jsem ráda, když to vidí. Už mnohokrát jsem si takhle o knize popovídala se spolucestujícím čtenářem.
Vzácný pane, vaším vlastním sluhou
vracím dárek, který jste mi poslal:
obě perly. Děkuji vám, pane!
Chvěla jsem se, věřte -- chvíli stála
rozrušeně před zrcadlem dlouhým,
když jsem viděla lesk chladný, matný
obou perel -- a v tom lesku snila.
Jak se člověk zapomenout může!
Miluji přec svého muže, pane!
Též jsem z dobré krve -- otcův zámek
tyčí se jak císařův a shlíží
spletí oken do svých starých zahrad.
Muž je milec císařův a dostal
kopí zlaté za své věrné služby . . .
Jeho čest je mojí ctí též, pane.
Srdce, které miluje vás, sice
řeklo, že jste bez falše, a v úctě
na mne mysle, poslal jste ty perly --
nemůže to být však, neboť věrna
věrnému jsem muži; miluji vás,
můj pane, horce, ale slíbila jsem
už jednou věrnost pro svůj celý život.
Vezměte proto, miláčku, své perly
a vězte: slzami jsou vlhké,
které z očí na ně napadaly.
Proč jste se mnou nesetkal se, pane,
než jsem, volna, věrnost darovala!
Čang Ťi Dopis ženy / ze sbírky Zpěvy staréČíny , přebásnil Bohumil Mathesius/
Od dubna jsem začala chodit na DK a už jsem závislák. Ovšem vlákno Pod květy skořicovníku jsem objevila až nyní. Omlouvám se, že jsem si troufla napsat tam nejen verše, ale i krátký příspěvek. O tomhle vlákně jsem neměla tušení. Tímto děkuji hannah2000 za upozornění. Již jsem přečetla všechno o čem zde diskutujete a moc mě těší poznání, že teď vím, kam patřím. Zjistila jsem, že jsem také rybářka bez udice. A když se kochám přírodou, recituji si k tomu zpaměti, jako Rudolf Hrušínský. Básní nazpaměť umím docela hodně i když někdy najednou nevím jak dál. Dětské nepočítám, ty totiž opakuji stále dokola, protože vnoučat je pět. Vezmete mne mezi sebe?
Také nehodnotím kvalitu knih podle toho zda je to pevná vazba nebo paperback, ale raději zařazuji do svojí knihovny ty v pevné vazbě. A mám moc ráda, když mají všitou tu uzoučkou tkaničku jako záložku. Je fajn, že už ji zase spousta nových knih má, jako tomu bylo dřív.
Na rozdíl od Sarah01 - já jsem nadšená z přebalu prvního vydání Spolku bramborových koláčů a to nové vydání se mě moc nelíbí.
A s těma razítkama bestseller - neodrazuje vás to od koupě? Mne tedy spolehlivě ano. A taky vůbec nerozumím tomu, jak může kniha české autorky, která vychází poprvé, mít už tuto nálepku. Kdo rozhodl, že je to bestseller? Když ještě nebyla na žádném žebříčku v prodeji, nebo u čtenářů?
Nevím, jestli se do tohoto vlákna může napsat něco jiného než verše, ale já prostě musím. Dnes jsem tohle vlákno objevila a jsem z toho tak nějak "naměko". První co mě zde uvítalo byla jarca60 a Annabel-Lee. Čtu a přitom slyším hlas mojí třídní profesorky, jak ji recituje. Napsala jsem příspěvek, a teď si pročítám příspěvky vás všech a je mě krásně a hřejivě u srdce. Díky.
Šlépěje v prachu cest
synovi
Zase najdu v kapse
tvých plátěných kalhot
ztracený klíček od autíčka
hrst písku a uschlou lusku
která chrastí a přesýpá se
špejličku od včerejšího lízátka
němé svědky doznělých her
znamení zmizelých okamžiků
které jako lastury po odlivu
zůstaly na opuštěné pláži
hledám včerejší slunce
v tvých zlatistých vlasech
důkaz že jsme tu byli
ještě dnes i zítra
nepatrná znaménka bosých nohou
otištěná v prachu
stokrát prochozených cest. . .
Jitka Pavlíková - antologie regionální poezie 20. a 21. století Básníci Strakonicka
Ten návod podle ábíčka je třeba trochu upravit. Přehyby z pravé a levé strany jsou třeba dělat větší. Když je uděláte podle toho obrázku, tak při rozevření knihy/hlavně trochu tlustší/ vám z desek obal spadne. Jinak přesně takhle balil můj slabikář a početnici do první třídy už můj tatínek před víc jak padesáti lety. Když jsem se to naučila, balila jsem každou knížku. Moje knihovnička byla celá taková špinavě hnědá, jenom názvy na hřbetech byly barevné. Asi se mě to i líbilo, ale hlavně jsem byla hrdá na to, že to umím jako taťka. A pak jednou jsem všechny ty obaly sundala a vyhodila. To byla barevná krása. Od té doby si šiju obaly látkové. Mám několik velikostí a mají i kapsičky. A líbí se mě od fog ten nápad s gumičkou.
Dočítám Tisíc dnů v Toskánsku od Marleny de Blasi a zároveň už nahlížím do Svědectví Langweilova modelu Prahy - je to úžasně zpracované, spousta fotografií a údajů. Jsem nadšená a už teď vím, že musím opět vidět model naživo. Jednou to nestačilo.