mistrikova
diskuze
Dobrý večer, ano, i já plním výzvu zpětně. Prostě někdy to nestihnu. Někdy najdu knihu k tématu až ex post.
Musím se přiznat, že čtenářská výzva mě přiměla přečíst víc knih. Jednoduše si opravdu najít čas na čtení, které je pro mě stejně skvělou relaxací jako práce na zahradě. Je to taková mentální relaxace. Přeji všem čtivý rok 2024!
Tento víkend navštívím Bretaň s komisařem Dupinem.
Milí spolučtenáři, přeji vám všem do nového roku 2024 hlavně hodně zdraví a času na čtení knih, které vás budou bavit. P.
Od úterka jsem ležela v posteli s nějakým moribundem a až v sobotu jsem se trochu z toho dostala. Přečetla jsem pár stránek detektivky Bretaňské tajemství. Pak to chytl další člen rodiny, takže péče o nemocnou. Tak si, lidi, dávejte na sebe před Vánoci pozor.
Mám prosbu. Po úpravách webu mi chybí ve statistice kniha s nejmenším a největším počtem stran. Lze toto znovu vrátit zpátky? Díky za odpověď.
Nečtu válečné romány ani cokoliv, co se vztahuje k 1. a 2. sv.válce, dále o holokaustu, protože mi tato témata nedělají vnitřně dobře. Dále nic mi neříká literatura LGBTQ, sci-fi, poezie, knihy od Danielle Steele ani nejedu na vlně HP, Tolkienů atd. Prostě jsem vybíravá, tak trochu staromilec. Takže třeba prakticky pokaždé, co tu v novinkách vychází, z toho bych si opravdu nevybrala. V literatuře hledám odpočinek i poučení. Ale je to jen můj názor, nikomu ho nevnucuji.
Jsem opět v Bretani s komisařem Dupinem. Před časem jsem si koupila celou sérii. Tak čtu jednotlivé díly/případy a posílám dál. Uvolňuji knihovnu. Docela dobrý relax, když ležím doma s covidem...
Budu se o víkendu s inspektorem Dupinem v Bretani (Bretaňský příboj) zabývat trestným činem...a pokaždé si dám k tomu dobrou kávu, stejně jako Dupin.
Mám jednu opravdu velkou a jednu malou knihovnu. A některé knihy, které jsou těžké nebo velké (vysoké), mám položené "na ležato" na sobě a na nejnižší poličce u paty knihovny. Třeba kuchařky, bibli, odbornou literaturu... Tento typ poskládání knih mi nevadí, i když se jich moc na hromádku nevejde.
Nelíbí se mi, když má někdo knihy srovnané do dvou řad za sebou na stojato. Nedokáži si představit, jak v nich hledají...to musí vytahat tu první řadu?
Jsem na tom asi jako "denib"...snažím se knihy již nekupovat... je to těžké...jako když se snažíte jíst méně čokolády...těžká odvykačka...A pak vás chytne "žravá" a navíc, nemám ráda nekompletní série. A můj poslední větší nákup byly nejnověji vydané historické romány Ludmily Vaňkové, které mi ještě chyběly. Váže se k tomu taková trochu sentimentální věc. Jako dvanáctiletá jsem dostala Král železný, král zlatý a Žebrák se stříbrnou holí. Pamatuji si, jak jsem byla nemocná a četla jsem je v posteli. Moc se mi líbily, ale další jsem už nedostala. No a po dlouhých letech jsem měla problém sehnat další díly stejného vydání v pěkném stavu, a nová vydání jsou přejmenovaná a vydaná souhrnně, mají jiný design atd. ...prostě je v tom chaos. Ano, mohla bych ty dvě knihy prodat v bazaru...ale ten sentiment...určitě mě chápete. Tak jsem si k tomu sedla a prošla jsem, co obsahuje nové vydání atd., a teď bych měla mít už všechny její romány. Kromě jednoho, ale ten už lovím na bazaru...Jinak teď čtu výhradně věci z domácí knihovny.
Před nějakou dobou jsem četla knihu Alžběta II., Příběh moderní panovnice a kniha se mi líbila. Shrnuje prakticky celou dobu jejího panování.
https://www.databazeknih.cz/knihy/alzbeta-ii-zivot-moderni-panovnice-141332
2.9. zemřel překladatel Vladimír Medek. Přeložil spolu s bratrem Harryho Pottera a Sto roků samoty.
Milí knihomolové, musím se pochlubit, že od včera si vybírám dovolenou a až 12.září se vracím do práce. Letos v průběhu roku jsem stihla wellness pobyt, návštěvu Barcelony, Montserratu i Karlových Varů. Bohužel pro nemoc jsem musela upustit od návštěvy mé milované Itálie. A tak teď dovolenou, kterou čerpám nyní, si budu užívat s knihou v jedné ruce a se zahradnickým náčiním v druhé ruce, protože zahrádka zase potřebuje trochu zušlechtit, aby mi dělala radost i další rok. Nicméně na exotiku si nemůžu stěžovat, protože zástupkyně australské fauny mi pravidelně ráno sedí na rameni a snídá se mnou, a venku sousedovi papoušci ve voliérách zdatně imitují faunu amazonského pralesa. Pokud bude i hezké počasí, tak hodlám udělat si výlet po okolí brněnska, večer grilovačka nebo posezení se skleničkou vína. Jinak mám rozečtenou Jirotkovu detektivku Tupý meč z prostředí Janova (asi Pardubicko) a je to docela zajímavé a chytlavé čtení a spousta dalších knih už na mě čeká v domácí knihovně. Mějte krásný víkend.
V knize Zdeňka Grmolce Císařský kurýr Marie Terezie je zmíněná Marie Anna (dcera Marie Terezie), která měla hrb/pokřivenou páteř.
Souhlas s Alekis: většina populace v produktivním věku, pokud čte, tak, jak doma s oblibou říkáme, drasťáky a krváky alias psychologické romány, thrillery, fikci...přitom všude kolem nás, stačí pustit zprávy, má člověk pocit jako na Klondiku. Vraždy, znásilnění, týrání, loupeže, války, nemoci, migrace, dezinformace... Nějak nechápu, jak člověk dovede relaxovat čtením o hrůzách, o kterých slyší a čte v reálném životě kolem sebe den co den. Možná je to určitá forma sadomasochismu nebo deviace kultury a vkusu. Nebo se v populaci vyskytuje větší psychická deviace a citová deprivace...prostě tak to vnímám. Ale každý autor a kniha si najde svého čtenáře. A kdyby nebyla poptávka, tak nevznikají další knihy tohoto typu. Stačí si porovnat styl psaní thrillerů před 30 lety a dnes. Žebříčky bestsellerů. Ale nechci moralizovat. Každý ať si čte, co chce. Já na této vlně nejedu...
Tak čtenářky a čtenáři (viz výše) mi mluví z duše. V knihách najdu informace, které jsem například ve škole nenačerpala. Zajímá mě zejména historie. Čtení historických románů i populárně naučné literatury mi pomáhá zorientovat se jak v naší minulosti, tak i současné geopolitické situaci a utvářet si vlastní názor. A jak se říká: historie se opakuje. Čtu i tzv. klasické romány nebo spisovatele 20.století...takže jsem spíše taková (retro)čtenářka.
Čas na čtení je čas, který si vyhrazuji pouze pro sebe a nemusím jej s nikým sdílet. Můžu přitom relaxovat a přijít na jiné myšlenky. Ano, může to lézt do peněz, pokud chcete knihy vlastnit ve vlastní knihovničce/knihovně doma. Finančně nákladnější můžou být i lecjaké jiné koníčky, ať nějaký sport nebo chov zvířat atd. Nicméně to, jaké ponaučení z knih získáte, Vám nikdo nevezme. Samozřejmě není četba mou jedinou zálibou. Avšak je to záliba, která rozvíjí ducha a u mě třeba slouží i k prevenci syndromu vyhoření. Pracuji jako lékařka a denní stres, nálož problémů, utrpení ostatních lidí je enormní. Nehledě na komunikaci, která je čím dál tím víc s lidmi složitější. A proto když mám po práci čas, ráda se uložím na gauč s knihou a nechávám se unášet úplně jinam a něčím jiným. A také to je důvod, proč nesleduji seriály a ani nečtu knihy z lékařského prostředí, stejně jako většina policistů nesleduje detektivky v TV,...to s realitou většinou nemá nic společného.
Zase jsem podlehla a udělala si dvě objednávky knih (celkem 9 knížek), které "nutně potřebuji" :-) , i když mám spoustu knížek ve své knihovně nepřečtených. Je těžké být závislák... je to jako když máte rádi čokoládu...chvíli si ji odřeknete, a pak sníte celou tabulku na posezení :-) Co se objednaných knih týče, tak jsem udělala výjimku a objednala si tři knihy od Jordana B. Petersona. Výjimku proto, že obvykle nečtu takové ty motivační nebo psychologické knihy. Mám totiž pocit, že kdokoliv dělá kouče na cokoliv, ať má vysokou školu života nebo diplom z Harvardu. Ale nějak jsem podlehla vlivu fb, kde běží jeho krátké přednášky na určitá témata a dost mě to zaujalo. Trochu "old school" názory oproti dnešním "pokrokovým" názorům a žebříčkům hodnot tlačící se na nás z médií, kdy se do popředí dávají menšiny všeho druhu, stírají se rozdíly mezi mužem a ženou a individualisté se derou dopředu. A tak mě tento psycholog zaujal právě těmi trochu opačnými, dost racionálními názory na to, co je norma a jak by měl fungovat svět, a jsem zvědavá, až se začtu. Tak doufám, že mi to pomůže zase rozšířit svoje obzory i v práci s lidmi i sama se sebou. Letos mi bude 40, a ačkoliv se stále cítím mladě, dost často mám pocit, že osoby kolem 30 let již mají diametrálně odlišný pohled na svět, než jak jsme si jej utvářeli my v naší generaci a jak jsme byli vychováváni a jaké jsme měli modely rodiny atd...